Praha - benediktinský klášter Břevnov, Vila Vojtěška

Zahradní pavilon Vojtěška v areálu zahrady benediktinského kláštera v Břevnově z let 1723-1726 stojí nad pramenem potoka Brusnice

Barokní letohrádek zvaný Vojtěška postavený podle plánů Kiliána Ignáce Dientzenhofera v letech 1716-1722 a 1750-1752 je součástí rozsáhlého barokního areálu benediktinského kláštera sv. Markéty v Praze na Břevnově.

Letohrádek je postaven nad místě, kde se u pramene Brusnice podle legendy setkal kníže Boleslav II. a biskup Vojtěch.

Detailní informace

Historie

Barokní pavilón zvaný Vojtěška je součástí rozsáhlého barokního areálu benediktinského kláštera sv. Markéty v Praze na Břevnově. Dnešní podoba kláštera včetně zahrady odpovídá vcelku, nikoli však v detailech, stavu po barokní přestavbě, provedené za opata Otmara Zinka (10.8.1664-8.9.1738) v letech 1701/1708–1721 pod postupným vedením Pavla Ignáce Bayera (1701–1708/09), Kryštofa Dientzenhofera (1709–1721/22) a Kiliána Ignáce Dientzenhofera (1716/1722–1751).

Podle pověsti měli kníže Boleslav II. a biskup Vojtěch stejný sen, v němž byli Bohem vyzváni, aby u pramene Brusnice na místě nedaleko Prahy založili benediktinský klášter. Oba výzvu uposlechli a setkali se na místě zjeveném jim ve snu. U pramene uviděli jelena, který se chtěl napít vody, avšak bránilo mu v tom břevno. Vojtěch břevno z pramene vyňal, voda vytryskla a jelen tak mohl ukojit svoji žízeň. Břevno – osekaná větev se zbytky tří pahýlů po větvích – se stalo součástí klášterního znaku.

V roce 993 přivedl sv. Vojtěch z Říma 12 mnichů a pomohl jim založit první mužský klášter v Čechách ku cti sv. Benedikta.

Ve středověku, asi za opata Bavora z Nečtin, byl nad pramenem postaven osmiboký kamenný pavilon se schodištěm ke studánce, zvané snad už tehdy „Vojtěška“. Toto nevelké gotické studniční stavení bylo pravděpodobně v dalších stoletích stavebně upraveno, přestavba proběhla možná za probošta Zdislava Ladislava Berky z Dubé nebo až za opata Sartoria. Výsledkem byla asi kaple na oktogonálním půdorysu.

Název Vojtěška se objevuje prvně až v listině z roku 1443, kdy majitel vinice nad ní postoupil pramen opatu kláštera. 

Opat Otmar Zinke nechal podle návrhu Kiliána Ignáce Dientzenhofera vystavět v letech 1723/24–26 barokní letohrádek. Pavilon byl pravděpodobně poškozen během válečných let 1741–42; v následujícím roce byly opravovány jeho interiéry. Tehdy také František Lichtenreiter na klenbě místnosti nad pramenem zobrazil svaté Benedikta, Bonifáce a Alexia – původní patrony kláštera a kostela. 

Stavba byla upravena do nynější podoby v letech 1750–1752, kdy byla snesena střecha střední části a tento střední oktogon byl rozšířen o nástavbu patra, spolu se spojovacími krčky s bočními křídly Vojtěšky, přičemž v severním spojovacím prostoru bylo zřízeno schodiště.

Finální úprava pavilonu byla posledním projektem Kiliána Ignáce Dientzenhofera († 17. 12. 1751), dokončení již možná řídil Anselm Lurago.

Rozsáhlejší opravy Vojtěšky proběhly za opata Jana Nepomuka Rottera, postupně v letech 1854, 1868 a 1882; k dalším opravám pavilonu došlo v letech 1920, poté 1940–1941.

Klášter, zahrada i objektů se po roce 1950 postupně dostali do havarijního stavu a to vč. Vily Vojtěška. Celková oprava pavilonu proběhla k výročí milénia kláštera v roce 1993.

Architektura

První zmiňovanou stavbou na místě dnešní Vily Vojtěšky byla pravděpodobně kaple na oktogonálním půdorysu.

Stavba byla upravena do nynější podoby v letech 1750–1752, kdy byla snesena střecha střední části a tento střední oktogon byl rozšířen o nástavbu patra, spolu se spojovacími krčky s bočními křídly Vojtěšky, přičemž v severním spojovacím prostoru bylo zřízeno schodiště.

Rozsáhlejší opravy Vojtěšky proběhly za opata Jana Nepomuka Rottera, postupně v letech 1854, 1868 a 1882; k dalším opravám pavilonu došlo v letech 1920, poté 1940–1941, kdy byl také v této lokalitě proveden archeologický průzkum.

Celková oprava pavilonu proběhla k výročí milénia kláštera v roce 1993.

Pavilon stojí na severozápad od konventních budov, tvoří point de vue hlavní osy zahrady, končícím pak kaplí sv. Josefa. Půdorysně řešil architekt pavilon na základě oktogonálního ústředního prostoru, k němuž přiléhají po stranách dvě křídla, posléze šikmo umístěná a rozšířená. Střední oktogonální část a kolmo k ní vybíhající křídla jsou patrová, šikmo flankující křídla pouze přízemní. Členění je velmi jednoduché, tvořené jen profilací korunních (příp. kordonových) říms a ostění oken, přičemž okna a vstupy v přízemí mají velmi jednoduchá kamenná ostění, okna patra jsou bohatě profilovaná s uchy a kapkami. Dalším rytmizačním prvkem je mělký risalit ve střední ose šikmých křídel a obíhající terasa (původně balkon) kolem ústředního polygonálního tělesa s původním restaurovaným barokním zábradlím, v jehož středu je znak broumovsko-břevnovského opatství. Dodatečné podezdění dalo stavbě větší hmotnost, než měla v době svého vzniku. Boční osy šikmých křídel prolamuje dvojice oken, zadní fasády zůstaly bez oken, zčásti překryté svahem, v němž je pavilon umístěn. Původně dosahoval svah níže, k jeho snížení a úpravě došlo ve snaze zabránit zvlhčování objektu. Zdroj: Památkový katalog

Fresky

První výmalbu realizoval František Lichtenreiter v roce 1743 na klenbě místnosti nad pramenem, kde zobrazil svaté Benedikta, Bonifáce a Alexia – původní patrony kláštera a kostela.

Barokní výmalba pavilonu byla zadána při přestavbě letohrádku v letech 1750-1752, snad opět Františku Lichtenreiterovi. Malba na stropě nového sálu v prvním patře podle starší interpretace zobrazuje Vintířův zázrak oživení páva.

Podle novějšího výkladu (M.Mádl) je dílem Felixe Antonína Schefflera, s námětem Josefa Egyptského hostícího své bratry.

Současnost

Břevnovský klášter je jedním z míst, kde mniši usilují o pokračování tradice života vedeného Řeholí svatého Benedikta.

Klášter během komunistické éry značně zchátral. Obnovené benediktinské komunitě se za pomoci státu i zahraničních klášterů podařilo klášterní budovy opravit a důstojně oslavit 1000 let trvání kláštera v roce 1993 – břevnovské opatství bylo při příležitosti svého milénia papežem Janem Pavlem II. obdařeno čestným titulem »arciopatství«. Jan Pavel II. klášter osobně navštívil 25. a 26. dubna 1997, v roce milénia mučednické smrti sv. Vojtěcha.

V roce 1999, po smrti Anastáze Opaska, stanul v čele kláštera jako převor-administrátor Prokop Siostrzonek. Po roce 1990 došlo také k opětovnému propojení Břevnova a Broumova – broumovský klášter je nyní spravován (administrován) představeným kláštera břevnovského. Dosavadní převor-administrátor Petr Prokop Siostrzonek byl dne 21. 11. 2017 zvolen břevnovským arciopatem.

Pro návštěvníky je zpřístupněna barokní bazilika sv. Markéty, románská krypta z 11. století a barokní prelatura s Tereziánským sálem. Prohlídková trasa trvá přibližně 90 minut; výchozím místem je infocentrum v Klášterní sýpce.

Prohlídky: so 10.00, 14.00, 16.00 a ne 11.00, 14.00, 16.00 (duben–říjen) a so 10.00, 14.00 a ne 11.00, 14.00 (listopad–březen); klášterní zahrada otevřená denně 6.45–20.00. Ve všední dny se prohlídky kláštera konají jen pro předem objednané zájemce mezi 10.00 až 16.00.

Klášterní fortna / infocentrum:
tel.: 220 406 111, e-mail: klaster@brevnov.cz, www.brevnov.cz
po–pá 8.30–17.30
so, ne 9.00–16.00

Majitelé / uživatelé

Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty
Tel.: +420 220 406 111
E-mail: klaster[ZAVINÁČ]brevnov[TEČKA]cz
www.brevnov.cz
30. srpna 2017

Zdroje

Název / autor Datum citace Místo a rok vydání
Zahradní pavilon Vojtěška (Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty v Praze-Břevnově) 30.03.2022
Památkový katalog - Vojtěška (Národní památkový ústav) 30.03.2022

Mapa místa a okolí Otevřít na mapy.cz

GPS: 50.0855792N, 14.3553092E
Zahradní pavilon Vojtěška