Amberg - Německý školní kostel sv. Augustina

Na žádost Henrietty Adelaidy Savojské, manželky kurfiřta Ferdinanda Marie, povolil papež Alexandr VII. 24. března 1667 založení dvou klášterů salesiánských sester v Mnichově a Ambergu. Klášter v hlavním městě státu byl založen již v roce 1671.

V případě Amberga došlo k založení kláštera pravděpodobně z finančních důvodů mnohem později. Kurfiřt Maxmilián II. Emanuel Bavorský vyhověl žádosti amberského magistrátu o zřízení řeholnic, které by vychovávaly ženy "k slušné, umělecké práci, dobrým ctnostem a k bázni Boží" až 18. ledna 1692. A teprve 20. dubna 1692 se sedm sester z mnichovského mateřince přestěhovalo do dočasného ubytování v Ambergu a byly jim přiděleny výnosy klášterů Gnadenberg a Seligenporten, které byly během reformace sekularizovány. Stavba samotného kláštera započala v roce 1693, dokončena byla v roce 1696.

Plány kostela sv. Augustina vypracoval Wolfgang Dientzenhofer, který byl také pověřen stavbou. Základní kámen byl položen 27. dubna 1697. Kostel byl dokončen v roce 1699 a ústřední stavbu vysvětil v roce 1699 pomocný biskup v Regensburgu Albert Ernst von Wartenberg.

V letech 1757-1758 byl kostel díky představené kláštera Angele Viktorii von Orban zásadně přestavěn podle projektu Johanna Paula Ufferera, původní chór a boční kaple ale zůstaly zachovány. Přestavbou získal kostel své rokokové vybavení, díky kterému je označován jako jeden z nejvýznamnějších rokokových kostelů v Německu.

Většinu kvalitního mobiliáře vytvořili místní řemeslníci, sochařské a truhlářské práce převzal Franz Joachim Schlott. Na výzdobě interiéru klášterního kostela se podíleli také slavní umělci, jako byl wessobrunnský štukatér Anton Landes a císařský dvorní malíř Gottfried Bernhard Göz z Augsburgu.

V roce 1793 měl klášter, který se těšil velké oblibě i u šlechty, 22 jeptišek a šest laických sester. Kromě šíření salesiánské spirituality založením pobožnosti ke cti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova (1725) se sestry věnovaly především výchově ženské mládeže, kterou poskytovaly zdarma. V roce 1782 navštěvovalo klášterní školu 147 dívek, které byly rozděleny do dvou nižších a dvou vyšších tříd.

Sekularizace v roce 1802 znamenala zánik kláštera. Klášter byl zrušen 2. března 1804. Kostel i s klášterem přešel spolu s klášterem na Německou školskou nadaci (Deutsche Schulstiftung).

Zpočátku zůstala dívčí škola v klášterní budově a vyučovaly ji čtyři konventuálky, které vstoupily do světské školské služby. V letech 1805-1826 byla v těchto prostorách umístěna také nově založená provinční knihovna. Zpovědnice a klášterní lékárna byly prodány v dražbě. Od té doby sloužil klášterní kostel jako školní, "aby žáci a žákyně měli své vlastní místo pro každodenní bohoslužby, nerušeni ostatními lidmi".

V roce 1849 získaly budovu kláštera chudé školské sestry.

Kostel je halový se čtvercovým kněžištěm zakončeným segmentovým obloukem. Diagonálně osazené konchy zprostředkovávají širší loď. Na západě je vestavěná předsíň s mušlovou varhanní půdou. Loď je zakončena žlabovou klenbou s lunetovými hlavicemi, chór českými hlavicemi. Strop má bohatou rokokovou štukovou výzdobu s brokáty, vázami a rokajemi a alegoriemi čtyř živlů a čtyř ročních období na konzolách klenby. Na stěnách lodi jsou vyobrazeny hlavy apoštolů. Světlé provedení bylo při poslední obnově obnoveno podle nálezů.

Freska na hlavním stropě v lodi je opatřena nápisem "G. B. Göz Invenit et Pinxit 1758" a zobrazuje výjevy z historie založení řádu seskupené kolem Divina Providentia plující na oblacích a obklopené symboly Trojice. V klenutých spandrech jsou vyobrazeni čtyři církevní otcové. Ve stropní malbě chóru je Nejsvětější Trojice obklopená rohovými obrazy čtyř evangelistů; v oratořích jsou vyobrazeni svatý Florián a svatý Šebestián. Nad varhanní kruchtou je vyobrazena blahoslavená zakladatelka řádu Johanka z Chantal, která si na hruď vypaluje Kristův monogram v přítomnosti personifikovaných božských ctností; na parapetech kruchty jsou dva výjevy ze života svatého Augustina.

Na stěnách lodi jsou na štukově orámovaných freskách zobrazeny úcta k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu, na severu svatí Josef a Apolonie, na jihu Maria Immaculata, svatý Juda Tadeáš a Hedvika. Po stranách obrácených lavic jsou zobrazeni apoštolové jako sloupy víry. Na západní stěně předsíně jsou svatí Walburga, Florián a Mikuláš z Tolentina.

Návrh interiéru měli na starosti mistři z Ambergu, sochařskou práci provedl Franz Joachim Schlott. Kolem roku 1758 dostal kostel hlavní oltář, kazatelnu, varhanní prospekt a zpovědnice s bohatou rokajovou výzdobou od Schlotta. Truhlářské práce dodal Johann Peter Bacher a malbu sudů Johann Andreas Georg Zellner z Furthu. S hlavním oltářem ladí boční oltáře od Johanna Petera Hirsche a Johanna Wolfganga Edera. Všechny oltářní listy vytvořil Gottfried Bernhard Götz. Obraz na hlavním oltáři zobrazuje svatého Augustina, jak obětuje své planoucí srdce Fides-Ecclesia, boční oltáře pak Navštívení Panny Marie a svatého Františka Saleského, jak píše řádovou řeholi. Poslední mříž dodal Johann Franz Eberhard v roce 1699 a rozšířil ji v letech 1757-1758.

Dnes je kostel i klášter součástí Gymnázia a Reálné školy Dr. Johanny Decker.