Cheb - kostel sv. Kláry

První hodnověrná zmínka o řádu sester klarisek, které se v Chebu usadily v těsném sousedství minoritů, je obsažena v listině krále Přemysla Otakara II. signované 14. ledna roku 1273. Až do vybudování vlastního svatostánku ve druhé polovině 15. století, používaly klarisky k bohoslužebným účelům kapli právě v přilehlém minoritském kostele.

Po husitských válkách, jež klarisky přečkaly takřka bez úhony, bylo řádové společenství bulou papeže Pavla II. z prosince 1464 reformováno. Zpřísnění řeholních pravidel proběhlo pod patronací sester z Norimberka. A právě reformace se pro klarisky v roce 1465 stala impulzem ke stavbě vlastního kostela, jehož presbytář byl dokončen o dva roky později. Po dalších dvou letech měl kostel již hlavní a tři boční oltáře.

První konkrétní zprávy o stavební činnosti v areálu kláštera klarisek pocházejí z roku 1612, není o nich ovšem bohužel nic bližšího známo. Při obléhání Chebu Švédy v létě roku 1647 byl u hradební zdi stojící klášter těžce poškozen ostřelováním a po třicetileté válce chyběly prostředky na jeho obnovu. Zřícení hradební zdi v roce 1692 poškodilo část klášterních budov natolik, že oprava byla nevyhnutelná. Tehdejší abatyše Bernharda Vetterlová (představenou v letech 1688 – 1723) tedy rozhodla o kompletní obnově a rekonstrukci kláštera. Již za pět let po zahájení stavebních prací byla v roce 1697 dokončena výstavba hospodářských budov za kostelem a dnešní Františkánské náměstí bylo uzavřeno konventem, který zasahoval až do františkánské klášterní zahrady.

V roce 1704 vyvstala nutnost zbourat i starý klášterní kostel, na němž se objevily trhliny, a akutně tak hrozilo jeho zřícení. V roce 1708 byl waldsassenským opatem Albertem Hausserem položen základní kámen a v srpnu 1711 byl nový kostel vysvěcen samotným biskupem řezenským. Autorem projektu byl proslulý barokní architekt Kryštof Dientzenhofer, který v letech 1693 – 1701 pracoval na stavbě chebské městské pevnosti. Kostel sv. Kláry v Chebu představuje jednu z jeho nejšpičkovějších prací.

V únoru roku 1782 byl však klášter císařem Josefem II. zrušen a jeho jednotlivé budovy, propadlé Náboženskému fondu, byly postupně rozprodány světským zájemcům. Z kostela se tak stalo skladiště soli a ledu pro jeden chebský pivovar, v bývalé klausuře byla umístěna vojenská škola, ze samostatného, odděleného křídla se po roce 1816 stalo vězení s 31 celami. Roku 1905 město věznici od státu odkoupilo a v roce následujícím nechalo část budovy zbourat, čímž byl vytvořen přístup na dnešní Divadelní náměstí. Ve zbylých objektech tohoto původního klášterního traktu je od roku 1911 umístěn městský archiv.

Po první světové válce byl naprosto zdevastovaný kostel zachráněn Spolkem pro výstavbu pamětní síně. V roce 1923 vykoupilo město celý klášterní areál a s velkou finanční podporou státu, bank a spolků prošel kostel nákladnou rekonstrukcí. V roce 1937 v něm byla dokončena pamětní síň padlým v první světové válce, jež však byla krátce po skončení druhého globálního konfliktu odstraněna. Kostel byl poté dlouhou dobu využíván k uskladnění konfiskovaného německého majetku.

Po náročné opravě a restaurování interiéru v letech 1965 – 1969 a následné instalaci varhan na místo původního oltáře byl kostel v roce 1973 opět zpřístupněn jakožto výstavní a koncertní síň. Z původního zařízení se do dnešních dnů dochoval pouze boční akantový oltář, který nalezneme jako hlavní oltář v kostele v Třebeni, a téměř zázrakem jediná nástropní malba z roku 1712 nad emporou, jejímž autorem je Jean Claude Moono. V letech 2001 – 2003 byla provedena poslední velkorysá přestavba na výstavní prostor chebské galerie. V současné době je kostel v majetku a správě města Cheb.

Jedna z radikálně barokních chrámových staveb v Čechách vybudovaná nad průnikovým půdorysem, sestávajícím ze dvou dotýkajících se příčných oválů protnutých v místech dotyku menším oválem. K této centralizované podélné síni se pojí užší a nehluboký prostor presbytáře s prostorem kruchty (bez kůru jeptišek) na opačné straně.

Složitá „baldachýnová” klenba, odrážející půdorysný základ, dosedá na pilíře flankované pilastry s úseky kladí. Střední širší je konkávně vybrán a prolomen vchodem a oválným oknem. Hladká konkávně vypnutá stěna mezi pilíři je prolomena okny a sedlové lunety zprostředkovávají v těchto místech přechod klenby na stěnu.

Tato výjimečná prostorová koncepce ovlivnila řešení jezuitského kostela v Opařanech od Kiliána Ignáce Dientzenhofera.

Kostel sv. Klášry slouží jako výstavní prostor Galerie výtvarného umění v Chebu.