Ensdorf - benediktinský klášter

Klášter Ensdorf je bývalé benediktinské opatství sv. Jakuba Staršího v Ensdorfu v Bavorsku v diecézi Regensburg.

Klášterní komunita v Ensdorfu vděčí za svůj vznik velké vlně zakládání šlechtických klášterů v bavorském Nordgau na počátku 12. století. Hrabě Friedrich III. z Burglengenfeldu-Hopfenohe-Pettendorfu chtěl založit domácí klášter, který by napříště sloužil jako rodinné pohřebiště. Po jeho brzké smrti (1119) realizoval tento záměr falcký hrabě Otto von Wittelsbach, který se oženil s Fridrichovou dcerou Heilinkou, podporován biskupem Ottou von Bamberg, jenž přispěl k obdarování kláštera štědrými dary. Je doložen rok založení 1121.

Ensdorf byl osídlen benediktinskými mnichy z reformního kláštera St. Blasien ve Schwarzwaldu, který byl ovlivněn opatstvím Cluny. První kostel byl ještě dřevěný a v roce 1123 jej vysvětil bamberský biskup Otto. Již v roce 1179 následovala kamenná stavba, jejíž architektonické řešení bylo ovlivněno hirsauskou tradicí. Za opata Bota (1170-1202), nejvýznamnějšího probošta v raných dějinách kláštera, byla postavena křížová bazilika s plochou střechou, se třemi loděmi, trojitou apsidou, křížovou kopulí a dvojitými věžemi a dvoupatrovým rájem na západě.

Ensdorf je doložen jako dvojklášter od roku 1166, ženský klášter byl kvůli hospodářským potížím zrušen v roce 1314.

Klášterní komunita se také podílela na obhospodařování pozemků v údolí Vils a Naab, ale nelze hovořit o významnějších kolonizačních a vyklízecích aktivitách. Klášter především podporoval osídlovací aktivity pozemkové a služebné šlechty žijící v okolí Ensdorfu v duchovně-pastorační oblasti.

Přestože se v dějinách opatství opakovaně objevují zprávy o darech a nákupech pozemků, nikdy nedosáhlo výraznější prosperity. Hospodářský úpadek ve 14. století byl doprovázen frakcionářstvím v klášteře a otřesy klášterní disciplíny; nejednou byl opat nucen odstoupit. Teprve kastelánská reforma za opatů Konráda II. (1413-1424) a Ludvíka (1424-1441) v polovině 15. století přinesla klášteru navzdory všemu další rozkvět.

Vrcholu dosáhl opat Hermann Hollfelder (r. 1445-1468), který v roce 1452 získal právo pontifikálu, mitry, prstenu a hole. Dobré hospodaření a čilý duchovní život, o nichž píše kronikář Jakob Parfueß, podpořily pověst a přitažlivost kláštera, který s 34 mnichy dosáhl nejvyššího počtu zaměstnanců ve své historii.

Požár v roce 1507, který značně poškodil kostel a klášterní budovy, byl počátkem úpadku. Následná rekonstrukce byla provedena za cenu velkých obětí. Úpadek hospodářské moci, náboženské stížnosti a nakonec pronikání luteránského učení vedly k zániku klášterního života. V roce 1524 žilo v Ensdorfu už jen šest mnichů a opat Gregor Sintersperger. Ten musel v roce 1525 odstoupit kvůli nedbalému výkonu svého úřadu. Až do roku 1554 byl klášter pod církevními správci, poslední konventuál zemřel již v roce 1549.

Po zavedení kurfiřtského církevního řádu falckého kurfiřta Ottheinricha v roce 1556 byly katolické bohoslužby zakázány a klášterní panství přešlo pod světskou správu.

V průběhu rekatolizace Horní Falce byly za kurfiřta Ferdinanda Marie restituovány sekularizované kláštery. Dne 23. července 1669 byl obnoven i klášter Ensdorf klášterní tradice, původně jako převorství kláštera Fleckening. Staré klášterní budovy obsadili benediktini z Prüfeningu. V roce 1695 byl klášter Ernsdorf povýšen na samostatné opatství.

Opat Bonaventura Oberhuber (1695-1716), který byl od roku 1699 také představeným v Reichenbachu, se projevil jako energická osobnost. Podařilo se mu klášter obnovit navzdory značnému zatížení, které na něj kladly odvody ve válce o rakouské dědictví. V roce 1694 tak byly zahájeny kroky k přestavbě kláštera. K nejcharakterističtějším stavbám patří vnější křídlo klášterního dvora v barokní podobě a bývalý dům klášterního soudce. Bývalý magistrátní dům se již bohužel nedochoval.

V roce 1694 byla zahájena stavba nového barokního kostela s pilastry podle plánů Wolfganga Dientzenhofera zednickými mistry Martinem Funkem a Christophem Grantauerem. Stavební práce se poměrně hodně protáhly, zastavila je především válka o španělské dědictví (1701-1714). Ale také to, že se opat Oberhuber stal od roku 1699 opatem kláštera Reichenbach a odtud spravoval Ensdorf. A také smrt prvního stavitele Wolfganga Dientzenhofera (†1706) stavbu zpomalila. Teprve za správce Anselma Meillera, který pocházel z Ambergu, práce opět rychle postupovaly. Kostel byl vysvěcen 8. října 1717.

Pro obrazy hlavního oltáře byl najat Johann Gebhard von Prüfing. Pro nástropní malby byl vybrán Kosmas Damian Asam, který zde dokončil své první velké dílo. Hlavní freska je podepsána 1714. Jeho otec Hans Georg Asam byl také zamýšlen jako malíř, ale zemřel v nedalekém Sulzbachu v roce 1711. Štukatérské práce provedli bratři Thomas, Matthias a Bernhard Ehambovi a Philipp Jakob Schmuzerovi. V roce 1715 byla dokončena jednoduchá donátorská hrobka.

V roce 1716 se sám Anselm Meiller (1678-1761) stal opatem a tento úřad zastával až do roku 1761. V roce 1743 byla pravděpodobně pro Meillera císařem Karlem VII., bavorským kurfiřtem, zhotovena vyřezávaná velkolepá sakristie s císařskou orlicí.

Meillera vystřídal polyhistor Anselm Desing (1699-1772) jako opat, který stál v čele kláštera až do roku 1772. Období mezi lety 1716 a 1772 je považováno za akademický rozkvět klášterní komunity. Za jeho doby byla klášterní knihovna značně rozšířena. Téměř ojedinělý je fond vědeckých spisů a encyklopedií v knihovně. V této oblasti mohl chudě vybavený klášter v Ensdorfu konkurovat velkému klášteru svatého Emmerama v Regensburgu.

V roce 1778 založil poslední opat Diepold Ziegler (1773-1801) takzvané "Pädagogikum", "školu pro vzdělávání schopných učitelů".

Po smrti opata Diepolda Zieglera 21. listopadu 1801 vláda zakázala volby opata.

(Druhá) sekularizace ukončila neporušenou klášterní kulturu v Ensdorfu. Dne 25. ledna 1802 obdržela řeholní komunita, kterou v té době tvořilo sedmnáct otců a jeden laický bratr, rozhodnutí kurfiřta o zrušení kláštera. Předchozí klášterní soudce byl jmenován místním komisařem, který měl provést soupis majetku. Klášterní budovy a pozemky se staly majetkem státu (např. klášterní les a Leidersdorfský hamr). Místní obyvatelé získali menší pozemky. Od té doby sloužil klášterní kostel jako farní. Knižní fond čítající 7 000 až 8 000 svazků byl z větší části převezen do nově založené zemské knihovny v Ambergu, kde se o něj staral bývalý konventuál Josef Moritz. Řada mnichů našla uplatnění v pastoraci, někteří se ujali administrativních prací v Leidersdorfském hamru.

V roce 1861 získal velkou část areálu biskupský ordinariát v Regensburgu, aby zde zřídil kněžský dům Xaverianum.

V roce 1920 se v Ensdorfu usadili salesiáni Dona Boska. V klášterních budovách sídlil až do roku 1967 noviciát německé provincie, dnes je zde mimo jiné vzdělávací centrum pro mládež a ekologická stanice.

Pro obrazy hlavního oltáře byl najat Johann Gebhard von Prüfing. Pro nástropní malby byl vybrán Kosmas Damian Asam, který zde dokončil své první velké dílo. Hlavní freska je podepsána 1714. Jeho otec Hans Georg Asam byl také zamýšlen jako malíř, ale zemřel v nedalekém Sulzbachu v roce 1711.

Štukatérské práce provedli bratři Thomas, Matthias a Bernhard Ehambovi a Philipp Jakob Schmuzerovi. V roce 1715 byla dokončena jednoduchá donátorská hrobka.

V roce 1743 byla pravděpodobně pro opata Anselma Meillera císařem Karlem VII., bavorským kurfiřtem, zhotovena vyřezávaná velkolepá sakristie s císařskou orlicí.

V roce 1920 areál převzala salesiánská kongregace Dona Boska a zřídila v něm svůj noviciát. Od roku 1959 do roku 1996 byl v klášteře nižší stupeň humanistické střední školy s internátem. Organizačně byla přidělena do Marianum Buxheim. V klášteře sídlí vzdělávací centrum pro mládež („Dům setkání“), ekologická stanice a ekologická hudební dílna. Těžištěm práce jsou orientační dny, pobyty ve školních táborech a výuka tvorby. Nachází se v areálu kláštera, ale patří Don Bosco Medien GmbH.

Bývalý klášterní statek již klášteru nepatří, školka byla mezitím pronajata a v současné době je uzavřena. V klášteře v současnosti žije asi 20 členů řádu.

V roce 1940 poškodil klášterní komplex požár. Škody způsobené požárem byly zcela opraveny až v letech 1962/63.

Svatojakubská poutní cesta

Ensdorfský klášter byl již od středověku známou poutní stanicí na Svatojakubské cestě Horní Falcí do Santiaga de Compostela. Trasa z dnešního hraničního přechodu Tillyschanz u Eslarnu na českých hranicích přes Schwandorf vede přes Norimberk a Ansbach do Rothenburg ob der Tauber. Zde se stezka napojuje na Franckou stezku, která vede z Fuldy přes Kreuzberg do Würzburgu a odtud přes Ochsenfurt a Uffenheim do Rothenburgu. Sdružení Franconian Alb udržuje značení téměř 200 km dlouhé turistické stezky z Ensdorfu do Rothenburgu ob der Tauber.