Praha - Kostel sv. Jana Nepomuckého na Hradčanech

Kolem roku 1700 přibyl na Hradčany řád voršilek, který si postavil vlastní klášter, tímto druhý v Praze. Sestra jedné z místních řeholnic Anny Johanky byla Terezie Veronika Krebsová a sehrála důležitou roli v průběhu kanonizace sv. Jana Nepomuckého. Při soudním řízení odpřisáhla, že se v klášteře roku 1701 po modlitbě ke sv. Janovi zázračně uzdravila.

Byl to vůbec první ze čtyř zázraků, které měl sv. Jan vykonat. Bylo proto rozhodnuto o výstavbě nového kostela, který by nahradil stávající kapli sv. Anny a byl by zasvěcen právě sv. Janovi Nepomuckému.

Se stavbou se začalo 20. října 1720, položením základního kamene. Zpočátku vedl stavbu pražský architekt Kryštof Dientzenhofer. Ten však roku 1722 zemřel a práci převzal jeho syn Kilián Ignác. Byla to první sakrální stavba tohoto architekta. Kostel byl dokončen v roce 1728, rok před kanonizací sv. Jana Nepomuckého. Slavnostní vysvěcení provedl pražský arcibiskup František Ferdinand Khünburg až roku 1729.

Klášter Voršilek se během své dlouhé historie neustále potýkal s finančními problémy. Dvakrát musely voršilky platit výpalné - poprvé Švédům, potom Prusům. V roce 1784 byl zchátralý klášter zrušen Josefem II. a 34 voršilek se přestěhovalo o druhého kláštera na Nové Město. Do roku 1861 budova sloužila jako sklad soli, vnitřní vybavení bylo rozprodáno. Například vzácný Reinerův obraz z hlavního oltáře Apoteóza sv. Jana, na němž je světec znázorněn s Pannou Marií, Ježíškem a svatou Annou, oslavován světicemi Anežkou Římskou, Cecílií, Barborou, Agátou, Voršilou, Angelou Merisi a bl. Zdislavou z roku 1727 se dostal do Severočeského muzea v Liberci.

Po roce 1861 se kostela ujali pražští evangelíci a sloužil jako vojenský pro posádku z kasáren na Pohořelci.

V roce 1902 byl chrám navrácen zpět katolické církvi, zdokumentován a adaptován. Bylo do něj instalováno historické vybavení z barokního kostela sv. Vojtěcha u Prašné brány, zbořeného kvůli stavbě Obecního domu. Po druhé světové válce byl kostel zrušen, vzápětí ho však církev získala zpět a přeměnila na arcibiskupský. V roce 2001 byl změněn na vojenský. Je místem modliteb za padlé vojáky a za mír na celém světě.

V 70. letech 20. století byl doplněn oltář a ambon podle návrhu sochaře Karla Stádníka.

Kostel je barokní sálová stavba na oválném půdorysu, orientovaná netradičně na západ. Průčelí dominuje hodinová věž, v jejím výklenku je socha sv. Jana Nepomuckého mezi anděly, v nadpraží hlavního vchodu jsou na volutovách dvě kopie soch alegorií (Staré a Nové Církve?) z dílny Václava Matěje Jäckla. Originál jedné z nich byl předán do Lapidária Národního muzea.

Klenba je zaklenutá českou plackou a je vyzdobena monumentální iluzivní freskou od Václava Vavřince Reinera, znázorňující nejrozsáhlejší cyklus legendy o životě a zázracích sv. Jana Nepomuckého. 

Mezi vyobrazeními zázraků nechybí Zázračné uzdravení ruky Terezie Veroniky Krebsové z Mejnova

Hlavní oltář pochází ze zbořeného kostela sv. Vojtěcha a nese obraz Zajetí sv. Jana Nepomuckého od Jana Kryštofa Lišky. Nad ním se vznáší figurka andílka s jazykem sv. Jana, pozůstatek sochařské výzdoby z dílny Václava Matěje Jäckla, která se dochovala torzovitě.

1. září 2001 byl kostel rozhodnutím pražského arcibiskupa propůjčen armádě pro potřeby Duchovní služby Armády České republiky. 1. května 2002 byl na základě rozhodnutí náčelníka Generálního štábu Armády České republiky zpřístupněn veřejnosti jako místo modliteb za padlé a zemřelé vojáky a jako místo modliteb za mír na celém světě.

Vojenský kostel se v prosinci 2004 stal také centrem komunity Kříže z hřebů, která vznikla za 2. světové války v Anglii, v současnosti působí na více než 150 místech světa a má za cíl přinášet smíření do míst zmítaných nejrůznějšími konflikty.

V současnosti je kostel užíván především vojenskou veřejností při významných životních momentech konkrétních lidí a jejich rodin, jakými jsou křty, svatby nebo pohřby, a našel své místo i při událostech, které si připomíná celá armáda a široká veřejnost, např. oslavy Dne veteránů. Rektorem kostela je vždy některý z vojenských kaplanů. V neposlední řadě jde také o místo setkání s kulturou; nejen krásou své architektury, ale např. i v podobě koncertů vojenských hudeb.

Zdroj: Vojenský kostel sv. Jana Nepomuckého