Broumovsko - Kostel sv. Barbory Otovice

Otovice měly od počátku svůj farní kostel sv. Jiří na dolním konci Martínkovic.

Pravděpodobně někdy ve druhé polovině 15. století byl nákladem majitele otovického dvora rytíře Lorenze Birkeho postaven ve středu obce malý dřevěný kostel zasvěcený sv. Barboře. Po roce 1674 byl opatem Tomášem Sartoriem rozšířen, opatřen věžičkou na střeše a znovu vysvěcen 18. června 1677.

V roce 1724 byl dřevěný kostel zbourán a na začátku roku 1726 opat Otmar Zinke položil základní kámen ke stavbě nového zděného kostela podle projektu stavitele Kiliána Ignáce Dientzenhofera (snad podle původního plánu Kryštofa Dientzenhofera). I když byla hrubá stavba snad dokončena v témže roce, dílčí práce, zejména v interiéru, pokračovaly ještě po dvaceti letech.

Stavba na oválném půdorysu je členěna věncem osmi hlubokých, do interiéru otevřených výklenků. V jednom z nich je na konci podélné osy umístěna prostora kněžiště a na protější straně vstupní prostor, zvenčí zvýrazněný vystupujícím obdélným průčelím, završeným trojúhelníkovým štítem. Prostor lodi je zakryt dřevěným omítaným stropem, imitujícím zploštělou báň.

Zvláštností otovického kostela sv. Barbory jsou vzácně dochované pozdně gotické a renesanční obrazy a plastiky – součásti původních oltářů. V současné době jsou uloženy v depozitáři broumovských farností a v expozici Muzea Broumovska.

Centrální řešení na půdorysu podélné elipsy, obklopené vnitřními kaplemi, střídavě půlkruhovými a lichoběžníkovými. Před hlavním průčelím je umístěna předsíň s věží. Ploché západní průčelí vrcholí trojbokým štítem. Nad hlavním vchodem je tabulka s monogramem opata Otmara Zinkeho s datem 1726.

Stěny jsou členěny lizénami v omítce. Okna jsou obdélné s půlkruhovými záklenky.

Ústřední prostor lodi je kryt zrcadlovým stropem. Obíhající kaple jsou zaklenuty konchami s výsečemi na štukové pásy, střídavě jednoduché a zdvojené. Stěny jednotlivých kaplí jsou členěny nikami a lizénovými rámci nesoucími římsu. V zadní části lodi je kruchta s dřevěnou kuželkovou balustrádou přecházející do posledního páru kaplí.

Vnitřní zařízení kostela pochází většinou z doby výstavby s rokokovými doplňky. Na hlavním oltáři jsou sochy sv. Josefa a Benedikta a obrazem Stětí sv. Barbory označeným monogramem B.A.B. s datem 1750 (59?).  V prvním páru kaplí vedle hlavního oltáře jsou umístěny dvě monumentální sochy sv. Petra a Pavla z konce 17. století, ve druhém páru jsou dva protějškové boční oltáře, severní se sochami sv. Barbory, Kateřiny a obrazem Nanebevzetí Panny Marie, jižní potom se sochami sv. Antonína Paduánského, Jana Nepomuckého a obrazem Zvěstování Panny Marie signovaným „Joh. Hausdorf Maler in Braunau“ (od tohoto autora je i obraz na severním bočním oltáři).

Na obou oltářích jsou vyřezávané tabernákly se soškami sv. Anny Samotřetí a Immaculaty. Boční oltář, původně hlavní je v řezaném boltcovém rámu z konce 17. století s pozdně gotickými reliéfy sv. Kateřiny, Barbory, Apolonie, Alžběty. V nástavci jsou umístěny pozdně gotické sochy Madony, sv. Barbory a Markéty z doby kolem roku 1500.

Kazatelna je zdobena sochami a obrazem Boha Otce. Varhany pochází z konce 18. století.

Kostel je v současné době využíván pro konání bohoslužeb a kulturních akcí.