Praha - Pachtův palác

Dnešní objekt palácového typu vznikl na místě čtyř menších domů, které nelze přesně lokalizovat. První z nich, který stál na konci parcely poblíž Prašné brány, je doložen k roku 1406. Jeho nepatrná cena z roku 1433 ukazuje na nevelkou stavbu, stejně jako u sousedního objektu. Hodnota třetího domu není v soupisu uvedena, u čtvrtého jde opět o nízkou cenu. Z těchto malých domků se ve sklepení zachovaly jen dva prostory středověkého původu.

Pravděpodobně v roce 1454 došlo ke zcelení některých objektů. Majitelem byl v této době Procek z Kunštátu, který byl komorníkem a radou krále Jiřího z Poděbrad. Ten dům později prodal Bohuslavovi z Žebráka a Plané, v roce 1666 dům patřil pánům ze Seeberga. V roce 1683 byl již jako dům zapsaný do zemských desek prodán baronu Antoniu de Joaninellimu za poměrně vysokou sumu, což svědčí o předchozích úpravách.

V roce 1689 dům během tzv. francouzského požáru Prahy (požár Židovského města a severní části Starého a Nového Města dne 21.6.1689) vyhořel. Majitel pro zamýšlenou přestavbu a rozšíření přikoupil sousední dům patřící malíři Ondřeji Oktaviánovi Petrovi a přilehlý malý plácek. Současně zažádal o deskový zápis v té době už jen šosovního domu výměnou za deskový dům v Kaprové ul. K zamýšlené přestavbě ale nedošlo.

Roku 1737 dům koupil Josef Ignác, rytíř von Langer a zahájil stavbu pravděpodobně podle projektu Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Roku 1738 ještě nebyla barokní novostavba pod střechou, teprve krátce po roce 1740 došlo k jejímu dokončení.

V roce 1789 byl dům, již s dostavěným nízkým severním přízemním křídlem, prodán. Severní křídlo bylo v roce 1840 zvýšeno. V roce 1801 se dům dostal do majetku Pachtů z Rájova, který zůstal pouze do roku 1822.

 Ve 30. letech 20. století byl palác sídlem banky, což si vyžádalo významné úpravy včetně zastřešení dvora. K dalším úpravám interiérů pak dále došlo v 80. letech 20. století.

V současnosti je palác využíván jako administrativní budova pro Ministerstvo vnitra.

Rozlehlý objekt je umístěn na téměř čtvercové parcele, uzavírající nově zastropený dvůr. Uliční křídla jsou dvoutraktová, dvorní jednotraktová. Hlavní vstupní průčelí do Celetné probíhá v délce čtrnácti okenních os, z nichž středních osm vyznačuje risalit. Rustikovanými pilastry je navíc zvýrazněna střední zdvojená osa, ukončená nad profilovanou korunní římsou štítovým vikýřem s volutově stočenými křídly, a k ní bezprostředně přiléhající vedlejší okenní osy.

Parter má zcela novodobou úpravu, vyjma vstupního portálu doprovázeného flankujícími pilastry s volutovými hlavicemi a vyklápěným půlkruhově ukončeným pasem. Výzdoba se soustřeďuje na okna 1. patra, na vystupující parapety doplněné ještě čabrakami a na suprafenestry se štukovou výzdobou (ve středních dvou osách medailony Marie Terezie a Františka), které jsou ukončena různě vytvarovanými římsami.

Členění boční fasády je obdobné, jen lehce zjednodušené. Nádvorní fasády byly nověji upraveny, okna provázejí stuhové šambrány. 3. poschodí, obracející se do dvora, bylo dodatečně vystavěno nad korunní římsou.

Pouze hlavní uliční křídla jsou podsklepena. V přízemí se zachovaly téměř v celém rozsahu barokní klenby, cenný je především průjezd a přilehlý prostor chodby se schodištěm, kde klenby zdobí vrcholně barokní zrcadla.

Schodiště odpovídá palácovému typu, do vřetenového světlíku byl dodatečně vestavěn výtah, pozdější je rovněž zábradlí (pozdně klasicistní). Patro má jen jeden klenutý prostor, který je oble ukončen V nárožní místnosti se zachovala bohatá stropní výzdoba s ornamentální malbou, sestávající z akantů, ale i mřížky. Původně se tato dekorace uplatňovala i na stěnách. Druhé patro je architektonicky nezajímavé, třetí patro je nově zřízeno z bývalého podkroví.

V roce 1840 byly připraveny stavební změny Janem Ripotou, spočívající ve zvýšení dvorních křídel o patro, nově byly vybudovány také pavlače. Úpravy se pravděpodobně dotkly i interiérů. Snad v této době došlo ke zjednodušení nádvorních fasád. V letech 1844 a 1847 byly upraveny výkladce v parteru, roku 1850 byl v domě načas umístěn daguerrotypický ateliér.

V roce 1886 se přikročilo k opravě fasády domu, znovu roku 1912, kdy byl palác „uveden do původního stavu". Asi v roce 1931 došlo k zastřešení dvora pro potřeby banky, roku 1934 byla zřízena pasáž při Rybné ulici, později opět změněná v obchodní místnosti. Kolem roku 1982 proběhly další velké úpravy interiérů pro bankovní účely.

V současné době objekt slouží jako administrativní budova Ministerstva vnitra.