Praha - Sedlec - Kaple Nejsvětější Trojice

Kapli Nejsvětější Trojice dal postavit v roce 1725 podle pergamenové listiny nalezené ve věžičce kaple roku 1826 František Josef Moser, měšťan Starého Města pražského, směnárník, člen Královské obchodní komise a nájemce velkostatku v Sedleci a jeho choť Marie Terezie. Kaple byla postavena pravděpodobně podle projektu Kiliána Ignáce Dientzenhofera.

František Josef Moser zřídil rovněž fundaci 100 zlatých na obnovu střechy kaple, které byly uloženy při farním úřadě Týnského chrámu a byly zde zaznamenávány v účetních knihách. Kaple byla údajně vysvěcena 11.6.1725. 

Téhož roku měl být do kaple zavěšen zvon s nápisem: „Mich [goss] Fran. Schönfeldt in der König. Altstadt Prag 1725“.

Roku 1784 byla během velké povodně ve větvích vrby na břehu Vltavy objevena pevně zaklíněná plastika Panny Marie Bolestné, která byla umístěna do kaple.

V roce 1785 opravil střechu kaple František Koutský z Jenštejna, měšťan Starého Města pražského. Další opravy proběhly v roce 1814.

V roce 1885 se z poškozené kaple stalo skladiště, okna byla vytlučena a do stavby zatékalo. Od roku 1911 se bohnický farář František Petráček snažil o její navrácení bohoslužebným účelům. V roce 1923 se zde opět konaly bohoslužby, i když jen v provizorně opravené kapli.

K obnově se přistoupilo teprve roku 1930. Práce byly provedeny na náklad firmy Antonína Hergeta (viz Hergetovy cihelny), která v Sedlci provozovala dvě cihelny. Kaple byla po obnově znovu vysvěcena 1.6.1930.

Další opravy proběhly v roce 1956, kdy byla zasklena okna, vyměněna část krovu a nepříliš Šťastně rekonstruována malířská výzdoba klenby. V roce 1960 byla vyměněna vazba krovů a střecha pokryta prejzovou krytinou.

Autorství Kiliána Ignáce Dientzenhofera

Podle místní tradice byl za autora považován Kilián Ignác Dientzenhofer a tuto domněnku lze podpořit i srovnáním s dalšími Dientzenhoferovými stavbami (viz V. Naňková). Konstrukčně se jedná o princip, který Dientzenhofer převzal z tvorby Johanna Lucase von Hildebrandta.

Základem je baldachýnová klenba, k níž jsou připojeny příčně oválné prostory presbytáře a podkruchtí, v bocích pak čočkovité pasy. Poprvé se tento systém, odvozený z turinského Guariniho kostela San Lorenzo, objevuje v Cechách na stavbě J. L. von Hildebrandta v Jablonném v Podještědí, v úplnější formě na piaristickém kostele Maria Treu ve Vídni. Odtud nepochybně tento systém přebral i Kilián Ignác Dientzenhofer (známe právě Dientzenhoferovu kopii plánu kostela Maria Treu) a poprvé jej použil u kostela sv. Votěcha v Počáplech na Litoměřicku.

Dispozičně nejblíže sedlecké kapli je ale jiná Dientzenhoferova práce, klášterní kostel v Lehnickém Poli.

Dispozice a konstrukční řešení nejsou jediné momenty, které stavbu spojují s tvorbou Dientzenhoferovou. Je to ještě motiv drobné věžičky v průčelí, rovněž převzatý z tvorby Hildebrandtovy. U Dientzenhofera je podobně s miniaturní ústřední věžičkou řešen kostel sv. Alžběty u kláštera alžbětinek na Novém Městě pražském ale třeba i kostel sv. Jana Nepomuckého na Hradčanech nebo kostel sv. Cyrila a Metoděje (sv. Karla Boromejského) v Resslově ulici.

(PRIX, Dalibor a kol., Umělecké památky Prahy – Velká Praha, 2017, str. 418, Nakladatelství Academia)

Průčelí sedlecké kaple lemují pilastry odsazené od zaobleného nároží. Vstupní portál je jednoduše modelovaný s bohatě profilovaným kamenným ostěním a zvýšeným překladem. Portál doplňuje segmentově vzdutá římsa. Vstup je osazen dvoukřídlými dveřmi z roku 1930, pořízenými jako kopie původních vrcholně barokních oplechovaných dveří.

Z bočního pohledu se stavba uplatňuje především svým objemovým řešením, okrouhlým tvarem s odsazeným presbytářem a přední částí. Výrazněji se při tomto pohledu prosazuje mansardová střecha s profilovanou mansardovou římsou. Pultový vikýř je novodobý.

Interiér je zaklenut baldachýnovou klenbou. Klenby v presbytáři zdobí fresky s námětem Stigmatizace sv. Františka Serafinského. Nad kruchtou je zobrazen sv. František z Pauly. Zobrazení těchto světců odpovídá jménu donátora kaple. Autor fresek, které mají nízkou uměleckou kvalitu a jsou z velké části výsledkem přemalby z roku 1930, není určen.

Kaple je v současné době majetkem Hlavního města Prahy.