Brandýs nad Labem - Zámek

Městečko Brandýs bylo založeno někdy na přelomu 13. a 14. století pány z Michalovic, kteří drželi jak část nedaleké Staré Boleslavi, tak Boleslav Mladou. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1304, kdy se zmiňuje trhová ves Brandýs s mostem přes řeku Labe a kostelem. Zdejší přechod řeky byl významný již od raného středověku, procházela tudy významná zemská cesta z Prahy směrem na sever.

U mostu v místech dnešního zámku postavili majitelé panství tvrz.

V letech 1468–1483 držel panství Jan Tovačovský z Cimburka, který sem přemístil správní centrum panství a k tomuto účelu také přestavoval tvrz na reprezentativnější sídlo v pozdně gotickém slohu.

V roce 1547 panství propadlo české královské komoře za účast majitele ve stavovském povstání. Panství i město se od této doby stalo majetkem královským a příležitostným venkovským rezidenčním sídlem panovníků s rozsáhlou zámeckou oborou a okolními bohatými honitbami.

V době konfiskace probíhala přestavba zámku pod vedením Mattea Borgorelliho, která pokračovala dále z vůle Habsburka Ferdinanda I. Roku 1548 byly dokončeny nové pokoje, světnice a komora. Podle projektu Paola della Stelly se začalo se stavbou arkádového křídla. V roce 1552 vypukl na zámku požár. Stavbu krátce poté dokončil Hans Tirol, nový komorní stavitel.

Další práce se rozeběhly až roku 1563, kdy byla 15. ledna s Matteem Borgorellim dohodnuta výstavba nového dvoupatrového jižního křídla, novostavba kaple a také zvýšení starších částí o patro. V roce 1563 došlo k založení zahrady, propojené se zámkem krytou chodbou. Spolu se staršími křídly tak byla vytvořena uzavřená dispozice, dokončená pravděpodobně v roce 1567, nejpozději ale v roce 1572, tedy před smrtí mistra Mattea.

Rudolf II. dal zámek vybavit jako své hlavní mimopražské sídlo. Rudolfinské období se stalo nejslavnější kapitolou v dějinách zámeckého areálu. Stavební práce v letech 1585-1590 se týkaly severozápadní věže, arkád a letohrádku v zahradě. Práce v této době vedl nový komorní stavitel Ettore de Vaccani. Do jeho propuštění v roce 1602 tak vznikly zahradní stavby letohrádek s míčovnou. Dokončila se renesanční přestavba hodinové věže, sgrafitová výzdoba fasády zámku, zámecká zahrada podle projektu architekta Giovanni Maria Filippi, do které císař vstupoval zvláštní krytou chodbou, vedenou ze zámku nad hradním příkopem.

Třicetiletá válka zámek i zahradu značně zpustošila. Zahrada byla zničena už v roce 1639, během třicetileté války byl poškozen i zámek. V roce 1640 zde švédské vojsko generála Bannera vybudovalo obranný systém, při kterém byl terén zahrady velmi změněn a stavby zbořeny. Zachovala se pouze pozdně renesanční zeď terasy se schodišti, kašnou a balustrádou.

Po válce došlo k postupné obnově zámeckého komplexu v barokním slohu za účasti dvorního architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera a architekta Františka Maxmiliána Kaňky. Podle jeho projektu byly v letech 1722-1729 provedeny vnitřní úpravy zazděním arkád.

Dva roky před pražskou korunovační cestou Karla VI. v roce 1723 byla zahájena adaptace zámku a císařských pokojů. V letech 1735–1740 zámek prošel vrcholně barokní úpravou, při níž byla mimo jiné i změněna původní dvoutraktová stavební dispozice 2. patra severního křídla na třítraktovou.

Roku 1736 vyhořela po úderu bleskem hlavní zámecká věž a autorem její nové, barokní podoby se stal Kilián Ignác Dientzenhofer, který v té době na zámku upravoval pokoje císařovny Marie Terezie, či postavil nový ananasový skleník.

Z roku 1740, a pravděpodobně i z ruky Dientzenhoferovy, pocházejí také první kompletní plány brandýského zámku a zámeckého okrsku.

Úpravy zámeckého předhradí s kamenným mostkem přes zámecký příkop pak projektoval František Maxmilián Kaňka.

Z rozhodnutí císaře Josefa II. zde zřídila svým dekretem ze dne 21. dubna 1770 česká dvorská komora byty pro vysloužilé důstojníky, a to se neobešlo bez dílčích stavebních úprav, např. rozdělením původních vysokých přízemních prostor v jižním zámeckém křídle vložením nových kleneb, řadou úprav v obytných místnostech, úpravou zámecké kaple v roce 1798.

Poslední významná historická přestavba zámku proběhla v 80. letech 19. století v duchu historismu podle projektu architekta Bedřicha Wachsmanna. V této době došlo k úpravě hodinové věže. Barokní kopule ustoupila nové novorenesanční střeše.

Zámek patřil Habsburkům až do roku 1918. V roce 1918 zámek vyvlastnil československý stát a dlouho sloužil Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů.

V letech 1937-44 byla částečně restaurována sgrafitová výzdoba.

Rozsáhlý areál zámku je situovaný ve východní části města na skalnaté terase při řece. Čtyřkřídlý zámek s nepravidelným vnitřním dvorem stojí v severní části areálu. Je situovaný při hraně terasy svažující se prudce k řece. Kolem zámku se z části dochovala fortifikace v podobě valů a příkopu. Hluboký příkop při zámku překlenuje kamenný klenutý most. V opěrné kamenné zdi valu se dochovala kašna.

Kolem zámku se rozkládá rozsáhlý park se zbytky renesanční zahrady utvářené zdobenými terasami. Ze SV rohu zámku vybíhá krytá chodba ("Rudolfinka"), která překlenuje příkop a spojuje zámek se zahradou.

Areál je z velké části vymezen ohradní zdí a otevřen třemi branami. Další brána se nachází uvnitř areálu, při vstupu do bývalé obory.

V roce 1967 byla provedena náznaková rekonstrukce zahrady podle její původní dispozice - sad (štěpnice) vpravo od aleje, vlevo zahradní části směrem k Rudolfince. Celkově je zahrada oproti původním rozměrům zmenšena. Také původní obora navazující na zahradu zanikla. V roce 1984 byla zahrada rekonstruována podle návrhu A. Beneše.

V roce 1995 zámek se zahradou převzalo město Brandýs nad Labem - Stará Boleslav, které se stará o jeho rekonstrukci a turistickou expozici.