Stará Boleslav - Probošství

Stará Boleslav (německy Alt-Bunzlau) je bývalé samostatné město a historicky významné místo. Nachází se v okrese Praha-východ a od roku 1960 tvoří jednu z částí souměstí Brandýs nad Labem-Stará Boleslav.

Pravděpodobně na přelomu 9. a 10. stol. zde bylo při brodu přes řeku Labe, na trase staré zemské stezky (později zvané Žitavská) založeno přemyslovské strážní hradiště. Na jeho místě nechal Boleslav I. vystavět hrad a zde, u vchodu do kostela sv. Kosmy a Damiána (podle archeologických výzkumů stával v místě dnešní románské krypty v kostele sv. Václava) nechal také 28. září patrně r. 935 (v církevní tradici uváděn r. 929) zavraždit svého bratra, knížete Václava.

Hrad byl od svého založení správním centrem, nejprve knížecím, potom krajským. Stal se i centrem duchovním, v r. 1052 zde kníže Břetislav I. založil románskou baziliku sv. Václava a při ní kolegiátní kapitulu sv. Kosmy a Damiána, nejstarší instituci svého druhu u nás (později kapitula ochraňovala milostný mariánský obraz, tzv. Palladium země České).

Severně od hradu se postupně vytvořilo předhradí s náměstím. Roku 1262 byla Stará Boleslav převedena z královského do šlechtického zboží, rozsáhlé honitby v okolních lesích však přiměly panovníky získat Boleslav zpět. Karel IV. nechal postavit nové opevnění hradu, během husitských válek byl boleslavský hrad i s kapitulou zničen.

Do poloviny 16. stol. byla Boleslav v držení Krajířů z Krajku (přívrženců Jednoty bratrské), pro účast v protihabsburské vzpouře v r. 1547 byl Krajířům majetek zabaven a Boleslav se jako součást panství Brandýs stala majetkem královské komory.

Během třicetileté války byla Boleslav téměř celá zpustošená, po válce se stala protireformačním střediskem díky působení jezuitského řádu.

Jezuité zde v roce 1656 nedaleko kostela Nanebevzetí Panny Marie zřídili svou rezidenci, jejíž základy byly postaveny v letech 1670-1671 podle plánů italského architekta a barokního stavitele Giovanniho Domenica Orsiho. Stavba byla podle původních plánů zjednodušena. Ještě nedostavěná budova byla v letech 1679–1680 dvakrát poškozena požárem, poté v letech 1686–1687 stavba pokračovala. Další úpravy objektu pocházejí z 18. století.

V letech 1728-1734 byla postavena budova probošství Kolegiátní kapituly sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi podle návrhu Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Je součástí areálu probošství situovaného jižně od kostela Panny Marie. Budovu probošství obklopuje okrasná zahrada se sochou sv. Václava a fontánou.

Jezuité z Boleslavi vytvořili nejvýznamnější české poutní místo.

Rozvoj Boleslavi nastal díky Tereziánským reformám podle tzv. raabizace. V roce 1898 císař František Josef I. povýšil Starou Boleslav na město.

Barokní areál proboštství je situován nedaleko, jižně od kostela Panny Marie. Jádro areálu tvoří budova probošství čp. 61. Hlavní budovu obklopuje okrasná zahrada se sochou sv. Václava a kamennou fontánou. Východně za budovou probošství se nachází mohutná stavba obdélného půdorysu, vystavěná z bílého režného zdiva s valbovými střechami. Na jihozápadě a severovýchodní straně se dochovaly úseky původní ohradní zdi.

Po 2. světové válce prostory probošství sloužily jako domov důchodců. Po pádu komunismu byl dům navrácen církvi a rekonstruován. Dne 26. září 1994 byl dům vysvěcen otcem kardinálem Miloslavem Vlkem a od té doby slouží jako charitní domov. V roce 2020 jej převzala do své správy Arcidiecézní charita Praha, dnes se zde nachází charitní domov sv. Václava.