Mníšek pod Brdy - Poutní areál Skalka

Barokní poutní areál, tvořený kostelem, klášterem a poustevnou, vystavěný v letech 1692-1694 Kryštofem Dientzenhoferm na náklady svobodného pána Serváce Ignáce Engela z Engelsflussu, majitele panství Mníšek

Barokní poutní areál, tvořený kostelem, klášterem a poustevnou, vystavěný v letech 1692-1694 Kryštofem Dientzenhoferm na náklady svobodného pána Serváce Ignáce Engela z Engelsflussu, majitele panství Mníšek.

Kostel sv. Maří Magdaleny byl vybudovaný v letech 1692-1693 stavitelem Kryštofem Dientzenhoferem na náklady zbožného majitele mníšeckého panství Serváce Ignáce Engela z Engelsflussu (1651-1704).

Klášter byl dokončen v roce 1694. Původně byl určen pro benediktiny, těm ale nikdy nesloužil. Až v roce 1762 byli do kláštera uvedeni františkáni. 

Poustevna na samém vrcholu Skalky byla stavěna souběžně s kostelem a dokončena byla v roce 1694.

Areál Skalka se stal za působení františkánů oblíbeným poutním místem, kdy byl duchovní zastávkou při pouti z Prahy na Svatou Horu v Příbrami.

Detailní informace

Historie

Na sklonku 17. století vyrostl na skalnatém ostrohu Rochota nad Mníškem komplex budov, později nazývaný Skalka. Kostel, klášter a poustevnu dal postavit syn zakladatele mníšeckého zámku Servác Ignác Engel z Engelsflussu po velké morové epidemii, která se nevyhnula ani jeho rodině.

Servác Ignác Engel z Engelsflussu (1651-1704) byl synem zakladatele zámku Mníšek Serváce Ignáce Engela z Engelsflussu (1609-1674), člen šlechtického rodu Engelů z Engelsflussu, původem z Tongeren u Maastrichtu (dnes Belgie), s titulem svobodných pánů. Původně obchodnická rodina, která do Prahy přesídlila za obchodem za třicetileté války, byla do šlechtického stavu povýšena v roce 1651.

Rod Engelů, který od roku 1654 držel monopol na obchod se surovou kůží pro celou habsburskou monarchii, v roce 1655 koupil zpustlé panství Mníšek. Panství Mníšek zvelebil, postavil zámek (1656-1672), obnovil vodovod, rybníky, hospodu a domy poničené třicetiletou válkou. V roce 1667 rodina obdržela titul říšských svobodných pánů z Engelsflussu.

Rodina Engelů byla mecenášem katolické církve, finančně podporovala výzdobu chrámu sv. Mikuláše a kostela sv. Salvátora v Praze, kde se nacházela rodinná hrobka.

Servác Ignác Engel z Engelsflussu (1651-1704) byl rovněž císařským radou a hejtmanem berounského kraje. Zemřel bezdětný.

V letech 1679-1681 vypukla v českých zemích morová epidemie, která se nevyhnula ani panství Mníšek. Na mor zemřela sestra Serváce Ignáce Engela z Engelsflussu (1651-1704). Ten se rozhodl na uctění její památky postavit v lese nad zámkem kostel s klášterem. Za tímto účelem prodal za 33 tisíc zlatých statek v Korkyni a od dobříšského knížete Mansfelda koupil pozemek nad Mníškem.

Kostel byl zasvěcen sv. Maří Magdaleně a vzorem pro stavbu byla kaple v jeskyni La Sainte Baume v jižní Francii, kde Maří Magdalena po smrti Ježíšově podle legendy ze 6. století třicet let žila.

V té době byl v místě působení u Marseille v Saint-Maximin-la-Sainte-Baume dokončen k její oslavě kostel a Servác Ignác Engel chtěl nad Mníškem postavit jeho věrnou kopii. Pro svůj záměr získal někdy kolem roku 1691 stavitele a architekta Kryštofa Dietzenhofera. Servác Ignác Engel vyslal Kryštofa Dientzenhofera na studijní cestu do Provence a ten inspiraci zhmotnil do podoby kostela sv. Maří Magdalény na Skalce. Stavba s elipsovitou svatyní a čtvercovou věží se začala stavět po jeho návratu do Čech.

Interiér měl představovat jeskyni, podlaha byla pokryta křemennými oblázky, tzv. kačery z řeky Berounky, ze stěn a stropu visely krápníky. Na výzdobě interiéru se podíleli významní umělci baroka, např. řezbář Jan Jiří Bendl nebo malíř Karel Škréta.

Na oltáři byla umístěna socha klečící sv. Maří Magdalény a ve výklencích sochy svatých poustevníků sv. Pavla, sv. Antonína, sv. Ivana a sv. Prokopa, všechny z dílny pražského řezbáře Jana Jiřího Bendla. Po straně byl oltářík s obrazem sv. Františka Serafinského a obrazem sv. Františka od Karla Škréty, na druhé straně stála kazatelna. Na jižní straně se nalézala nevelká sakristie a pod ní ve skále vybudovaná krypta. 

Stavba za dozoru mníšeckých polírů Jana Rektorise a Benedikta Spinnera z Mníšku byla postavena v letech 1692–1693.

Pro kostelík dal jeho zakladatel zhotovit i mešní náčiní – skvostnou monstranci osázenou drahokamy, kalich a zlacenou paténu, pacifikál, ciborium, šest svícnů a kadidelnici.  Kvůli bezpečnosti byl tento poklad uložen na mníšeckém zámku a pouze v den svátku sv. Maří Magdalény, v době konání bohoslužby na Skalce, byl ve slavném průvodu nesen na Skalku.

Současně s kostelem vznikal malý klášter a poustevna s čtyřmi celami, tzv. „rekolekční dům“, které rovněž navrhl Kryštof Dientzenhofer.

K vnitřní výzdobě kláštera pozval sochaře Jana Brokoffa, který pro klášter vytvořil sochu Piety a také malíře Petra Brandla, který v refektáři kláštera namaloval mistrné nástropní dílo, které představuje Máří Magdalénu v její jeskyni. Brandl zde nevyužil tehdy běžnou metodu barokního šerosvitu a stropní prostor prosvítil nádhernými barvami. Obraz se stal symbolem místa, kterému se začalo říkat Skalka. Podobně byl ozdoben Brandlovým obrazem Boha otce sousední pokoj.

Klášter i poustevna byla dokončena v roce 1694.

Pro dokončený klášterní areál byla část okolního lesa přeměněna na pole a založen poplužní dvůr. Klášteru ale nebylo v církevních kruzích přáno, a tak se plánovaný příchod benediktinů na Skalku nikdy neuskutečnil. Zakladatel Skalky zemřel roku 1704, aniž by byla jeho představa o půdobení benediktinů naplněna.

Zprovoznit klášterní areál se nepodařilo ani dalšímu z mníšeckých pánů Ignáci Karlu Engelu z Engelsflussu. Rod Engelů z Engelsflussu vymřel v roce 1743, panství Mníšek přešlo následně v rámci dědictví na rod Unwerthů.

Teprve 12. října 1762 byla sepsána a stvrzena nadační listina kláštera a na Skalku přišel řád františkánů. O zřízení kláštera se přičinila po dlouhých a složitých jednáních hraběnka Benedikta Čejková z Olbramovic, zbožná tchyně nového majitele panství Václava Ignácia z Unwerthu, které se po více než padesáti letech podařilo probudit Skalku k životu. Provedla nejnutnější opravy a zajistila klášteru fundace. Pod kostelíkem dala vybudovat rodovou hrobku Unwerthů a zřídit blízký hostinec pro poutníky. Současně nechala v letech 1755-1762 postavit křížovou cestu, jejíž 14 kapliček propojuje poustevnu s kostelem.

Hraběnka Čejková ke sklonku života v klášteře žila a zemřela v odděleném pokoji s obrazem Brandlova Boha otce.

Skalka se stala oblíbeným poutním místem. Byla duchovní zastávkou při pouti z Prahy na Svatou Horu v Příbrami, těšila se velké oblibě a stala se místem odpočinku a rozjímání, a později též vyhledávaným turistickým cílem, kdy na ní byla v roce 1889 vyznačena třetí česká značená cesta pro turisty.

Turisté mířili i do staré hospody a současně myslivny, zvané Pokojný dům. Ten se posléze stal hotelem a turistickou noclehárnou. 

Chudý řád františkánů však neměl dostatek prostředků na opravu objektu, a tak Skalku v roce 1925 převzala Náboženská matice. Po  druhé světové válce se nacházely objekty ve velmi špatném stavu a v roce 1947 byla provedena nákladem více než jednoho milionu korun generální oprava.

Tradice poutí na Skalce skončila rokem 1953. Jednak díky celospolečenskému klimatu, který nepřál církevním slavnostem, jednak díky skutečnosti, že kostelík i celý areál byly v 50. letech postiženy necitlivým poddolováním Skalky.

Přímo pod Skalkou se nachází dávno známé ložisko železné rudy, která se tu v poměrně malém množství těžila již od roku 1746 a vozila se ke zpracování do Staré Huti u Dobříše. 

Dolování pod Skalkou začalo po 2. světové válce nabírat na intenzitě a pod klášterem vznikly chodby o několika patrech a mimořádném rozsahu. Ačkoli se horníci zavázali, že památky nebudou dolováním poškozeny, počáteční úmysl zůstal jen na papíře. U Mníšku vznikly hrudkovny na úpravu vytěžené rudy, které již od začátku byly nerentabilním podnikem, který prašným spadem ohrožoval životní prostředí širokého okolí. Nakonec měly být obětovány i památky na Skalce. Předpokládalo se, že se na poddolovaném území jednou zřítí.

S postupem těžby železné rudy pod vrchem Skalka se ve zdech kostelíka začaly objevovat trhliny a v okolním terénu propadliny. Ačkoli byl záhy po skončení 2. světové války celý areál nákladně zrekonstruován, po deseti letech od rekonstrukce byl zdevastován a zcela opuštěn.

Bendlovy sochy byly z kostelíka přemístěny do mníšeckého kostela sv. Václava, další výzdoba interiéru propadla zkáze. Výnosem tehdejšího ministerstva školství a kultury bylo povoleno sejmutí střešní krytiny z kláštera, odkrytá budova brzy zchátrala, část stavebního materiálu byla rozkradena a použita na stavby v Mníšku a okolí.

Mezitím se pod klášterem stále dolovalo a trhliny ve zdivu se zvětšovaly. Kostel vydržel vertikální sesedání o 150 cm jen díky tomu, že byl obepnut ocelovými věnci.

Provoz dolu naštěstí skončil pro naprostou nerentabilitu 9. ledna 1967. Sesuvy ustaly a areál byl zachráněn. Mohla začít jeho obnova, která se ale naplno uskutečnila až po roce 1989.

Po ukončení těžby v roce 1967 došlo postupně ke stabilizaci horninového masivu a to dalo šanci obnově kostelíka a celého areálu.

Začátkem 80. let byly na kostelíku sv. Maří Magdalény zahájeny první záchranné práce. Došlo ke zpevnění základů betonovými injektážemi, vyzdění trhlin a později dozdění nového věnce. V roce 1993 byla dokončena obnova fasády a klempířských prvků, došlo i na opětovné osazení restaurovaného zvonu.

Po listopadu 1989 dochází i k postupné obnově kláštera. V roce 1996 bylo stabilizováno dochované zdivo, resp. dozděny chybějící části a osazen nový krov, následovaly další práce. V červenci 2001 byl klášter znovu zpřístupněn veřejnosti. Na podzim 2006 byla dokončena celková oprava fasády.

Zkáze za minulého režimu propadla i poustevna. V první polovině devadesátých let se se majitelem stalo města Mníšek pod Brdy. V roce 1994 došlo k zastřešení objektu a započala rozsáhlá rekonstrukce, jež byla dokončena v roce 1996. Do vnitřní apsidy byla umístěna Pieta – sochařské dílo Jana Brokoffa.

V roce 2010 došlo ke stabilizaci pozůstatků budovy bývalé hájovny (snad původně poplužního dvora) a k obnovení barokní poutní stezky z města na Skalku.

Opravy kapliček křížové cesty na Skalce byly dokončeny v roce 2017.

Architektura

Kostelík je obrácený k jihu, oválný, s předloženým obdélníkovým průčelím na severu a s obdélnou sakristií na jižní straně. Stěny jsou členěny lizénami, průčelí ukončeno trojúhelníkovým štítem a prolomeno portálem se štítem a s kartuší nesenou dvěma anděly. Vnitřek kostelíka je sklenutý kupolí, upraven jako jeskyně s krápníky.

Barokní klášterní budova je přízemní, původně kryta šindelem.

Výklenkové kaple křížové cesty z roku 1762 jsou řešeny se segmentovým výklenkem s klenákem ve vrcholu, ukončeny jsou segmentem proloženou římsou.

Vnitřní výzdoba

Na výzdobě zdejších staveb se podíleli přední umělci své doby, např. Karel Škréta, Jan Bendl, Petr Brandl, Jan Brokoff.

I zde se nacházely skvosty barokního umění, např. socha Piety od Jana Brokoffa. Nejcennější skaleckou památkou byl patrně nástropní obraz sv. Máří Magdalena od Petra Brandla. Tato freska se nacházela v klášterním refektáři a vzhledem k době jejího zrodu je zajímavá odklonem od tradiční barokní metody kontrastního šerosvitu. Obraz je považován za jedno z nejvýznamnějších Brandlových děl.

Brandlův nástěnný obraz sv. Máří Magdalény z refektáře kláštera byl sejmut, přenesen na plátno a umístěn v kostele sv. Václava v Mníšku.

Socha piety je dnes umístěna v Poustevně.

Současnost

Po roce 1989 přešel barokní areál Skalka do vlastnictví města Mníšek pod Brdy.

Barokní areál Skalka slouží v současné době ke konání svatebních obřadů, výstav, koncertů a dalších kulturních akcí.

Majitelé / uživatelé

Město Mníšek pod Brdy
Tel.: +420731393833
E-mail: mesto[ZAVINÁČ]mnisek[TEČKA]cz
www.mnisek.cz/pamatky/barokni-areal-skalka
27. října 2024

Zdroje

Název / autor Datum citace Místo a rok vydání
Umělecké památky Čech. 1. vyd. (POCHE, Emanuel a kol.) Praha, Nakladatelství Academia / 1978
Okolí Prahy západ (-)
s. 336-337
Praha, Nakladatelstvá Olympia / 1990
Barokní areál Skalka (VESELÝ, Miloš, BALKOVÁ, Jarmila)
s. 19-23
Mníšek pod Brdy, Rorejs Mníšek / 1997
Čechy, Díl IX. Západní Čechy (BOROVSKÝ, F.A. a kol.) Praha, Nakladatelství J. Otto / 1897
Toulání po Brdech (ČÁKA, J.)
s. 28
Středočeské nakladatelství a knihkupectví, Praha / 1986
Zapomenuté krásy vlasti (ŠMÍD, J.)
s. 13
Olympia Praha / 1974
Barokní areál u Mníšku pod Brdy, poutní místo (HARMATA, Jan) Egeon.cz / 2017
Barokní areál Skalka (-) Mníšek pod Brdy
Klášter Skalka, poutní místo (Památkový katalog NPÚ)
Skalka (Mníšek pod Brdy) (WIKIPEDIA)