Dientzenhofer Kryštof

Syn Georga Dientzenhofera, rolníka na statku Gugghof u St. Margarethen v Horním Bavorsku a Barbary rozené Thanner, třetí nejstarší z první generace stavitelů Dientzenhoferů, architekt a stavitel v Čechách, stavitel a architekt kláštera sv. Markéty na Břevnově, architekt řádu břevnovsko-broumovských benediktinů, spolutvůrce kostela sv. Mikuláše na Malé Straně, architekt kláštera v Teplé, kostelů na Broumovsku a řady sakrálních i profánních barokních staveb v Čechách, manžel Anny Marie, otec pěti vlastních a dvou nevlastních dětí, syn Kilián Ignác se stal jedním z nejvýznamnějších architektů vrcholného baroka v Čechách.

Kryštof Dientzenhofer se narodil v roce 1660 jako páté dítě z manželství Georga Dientzenhofera a Barbary Thanner na statku Gugghof u osady St. Margarethen ve farnosti Flintsbach am Inn u Brannenburgu v Horním Bavorsku. Pokřtěn byl v kostele ve Flintsbachu dne 20. února 1660. Stejně jako ostatní sourozenci chodil do školy ve Flintsbachu (viz Společné začátky stavitelů Dientzenhoferů).

Pravděpodobně v období po smrti svého otce Georga 20. února 1673 se Kryštof vydává za bratry a sestrou Annou na cestu z rodného statku za vyučením a prací. Sourozenci Dientzenhoferové postupně doputovali až do metropole Prahy, která s nástupem rekatolizace po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 prožívá barokní stavební horečku. Prahu je možné označit za první zásadní zlom v životě bratrů stavitelů Dientzenhoferů.  

V roce 1677 je v Praze písemně zaznamenán první z Dientzenhoferů, nejstarší z bratrů Georg.

Sestra bratří Dientzenhoferů Anna se 11. ledna 1678 v Praze v kostele sv. Tomáše na Malé Straně vdává za Wolfganga Leuthnera, o němž lze předpokládat, že byl příbuzným významného pražského stavitele a architekta Abrahama Leuthnera. Na svatbě jsou přítomni všichni sourozenci Dientzenhoferové.

Obě rodiny Leuthnerů a Dientzenhoferů, byly později úzce propojeny. Kryštof šel 7. srpna 1686 za svědka bratru Abrahama Leuthnera Philippovi ve Waldsassenu a v roce 1705 Kryštofa ustanovil Leopold Leuthner (snad syn Abrahama Leuthnera) univerzálním dědicem. Rodinné vazby byly bezpochyby důležité i pro angažování Georga, Kryštofa, Leonharda a Johanna ve stavební firmě Abrahama Leuthnera.

Kryštof je v roce 1681 uváděn jako svědek při křtu a roku 1683 na druhé svatbě brzy ovdovělé sestry Anny, která se vdává za Alexandra Hupfauera, krajana z Miesbachu. Ten později zastává místo písaře v malostranské cihelně, kterou má Kryštof pronajatu od roku 1707.

V roce 1681 je zahájena přestavba zchátralých klášterních budov cisterciáckého kláštera Waldsassen v Horní Falci nedaleko Chebu pod vedením stavitele Kaspara Feichtmayera. Ten byl z vedení stavby brzy odvolán a cisterciácký řád z popudu otce Nivarda Christopha oslovil pražského stavitele Abrahama Leuthnera (1640-1701).

Z pohledu dalšího působení a tvorby stavitelů Dietzenhoferů se jedná o druhý zásadní zlom, o místo, kde bratři navazují potřebné kontakty, získávají doporučení, a odkud se jejich cesty rozbíhají s velkou rodinnou soudržností až na architektonické vrcholy v Čechách i Německu.

Původní plány přestavby kláštera Waldsassen zahájené v roce 1681 jsou v roce 1682 nahrazeny plány Abrahama Leuthnera, který ve stejném roce přebírá i stavbu. Abraham Leuthner angažuje na stavbu cisterciáckého kláštera a baziliky Nanebevzetí Panny Marie jako mistra nejstaršího z bratrů Dientzenhoferových, tehdy 39-letého Georga. Georg je zde později poprvé zmiňován i jako možný autor plánů na výstavbu kostela. Jako předáci jsou na stavbu povoláni také bratři Kryštof a Leonhard.

Ve stejném roce 1685 se Kryštof ve věku 30 let žení v Praze s vdovou po zednickém mistrovi Johannu Georgu Aichbaurovi Annou Marií, rozenou Langovou. Kryštof vyženil dvě děti, pětiletého Jiřího a staršího Jana, který později mizí ve světě, do smrti Kryštofa se do Prahy nevrací a jsou o něm později zmínky již jen v Kryštofově závěti.

Kryštof současně vyženil i domek na Malé Straně v Praze ve slepé ulici za Nosticovou jízdárnou (dnes Nosticova 465/3). To mu umožňuje požádat si v listopadu 1686 o přiznání měšťanského práva v Praze na Malé Straně a jako manžel vdovy po stavebním mistru o oprávnění provozovat zde živnost.

V listopadu 1685 se Kryštofovi a Anně Marii rodí první dítě, dcera Kateřina. Následuje Martin v roce 1687, Kilián Ignác pokřtěný 1. září 1689 u sv. Mikuláše na Malé Straně, Jindřich pokřtěný 11. června 1692 a Marie Anna zvaná Mariandl pokřtěná 13. července 1695.

V letech 1685 až 1687 Kryštof pracuje jako polír u Abrahama Leuthnera na stavbě zámku Julia Franze vévody Sasko-Lauenburského v Ostrově nad Ohří.

V roce 1687 je Kryštofovi přiznáno měšťanské právo na Malé Straně v Praze a v témže roce je přijat do malostranského zednického cechu v Praze.

V roce 1687 je zahájena přestavba poutního místa a probošství řádu křížovníků s červenou hvězdou v Chlumu Svaté Máří v západních Čechách podle plánů Kryštofa. Jedná se o jeho první samostatnou realizaci. Stavební práce probíhají v letech 1687-1702, kostel je vysvěcen 15. května 1701. Stavba poté pokračuje výstavbou probošství a ambitů, dokončena je až v roce 1728, ale to stavbu již vede stavitel Wolfgang Braunbock, původně Kryštofův polír.

Dopisem z 6. května 1689 Kryštof oslovuje opata P. Reymonda II. Willferta, představeného kláštera v Teplé, s prosbou o svěření stavby rozšíření kláštera v Teplé s odkazem na jeho práci ve Waldsassenu. V druhém dopise ze dne 12. listopadu 1689 již Kryštof píše o jím zhotovených půdorysech a plánech nové fasády pro přestavbu i dostavbu křídla klášterní budovy. Konvent kláštera je dokončen v roce 1699. V letech 1692-1699 se Kryštof podílí i na výstavbě špitální kaple Nejsvětější Trojice v Teplé. Na stavbě zde jako polír působí Wolfgang Braunbock, který okolo roku 1699 Kryštofa střídá v klášterních službách.

Po náhlé smrti bratra Georga 2. února 1689 Kryštof přebírá jako samostatný stavitel stavbu klášterního kostela ve Waldsassenu a pokračuje v ní až do počátku stavební sezóny v roce 1691 vč. vypracování nového návrhu dvouvěžového průčelí. Po volbě nového opata Alberta v roce 1691 Abraham Leuthner i bratři Dientzenhoferové ze stavby ve Waldsassenu odcházejí. Stavbu v roce 1691 přebírá stavitel Bernard Schießer, který se po smrti Georga Dientzenhofera žení s vdovou po Georgovi.

V roce 1690 je Kryštof pověřen baronem Servácem Ignácem z Engelflussu cestou do Marseille ve Francii, aby zde vyhotovil plány svatyně sv. Maří Magdalény, jejíž kopii zamýšlí postavit na svém panství v Mníšku pod Brdy. Na cestě má Kryštof možnost seznámit se se stavbami italského vrcholného baroka. Kaple na Skalce u Mníšku je Kryštofem postavena v letech 1692-1693.

V roce 1693 je Abraham Leuthner, v té době již partner a přítel Kryštofa, jmenován císařským dekretem ze dne 28. července 1693 vrchním pevnostním stavitelem v království českém. Na jeho dosavadní místo stavitele pevnosti v Chebu je určen Kryštof, který zde pravděpodobně působí již delší dobu. Opevňovací práce poté vede v letech 1698-1701.

Kryštof se v roce 1695 stává v rámci malostranského cechu zednického a kamenického v Praze přísežným starším stavitelem pověřovaným účastí ve stavebních komisích.

Roku 1699 je položen základní kámen kaple Zjevení Páně ve Smiřicích pro Jana Josefa ze Šternberka s chotí podle plánů Kryštofa. Po tragické smrti stavebníka v roce 1700 jsou práce přerušeny do roku 1701. Kaple je pod vedením Kryštofa dokončena v roce 1709 a vysvěcena je v roce 1711.

V roce 1700 je zvolen opatem benediktinského břevnovsko-broumovského kláštera Otmar Daniel Zinke. Ve své snaze o znovuvzkříšení téměř zaniklého kláštera sv. Vojtěcha a Markéty v Praze na Břevnově navazuje na svého předchůdce opata Tomáše Sartoria. V roce 1703 opat Zinke pověřuje stavitele Pavla Ignáce Bayera vypracováním projektu nového břevnovského kláštera. Stavba je zahájena až v roce 1708.

V letech 1703-1711 probíhá první etapa prací na výstavbě vrcholně barokního chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně. Autorství je zde připisováno Kryštofu Dientzenhoferovi. Novostavba kostela byla jezuity plánována již v polovině 17. století, z finančních důvodů ale byla odkládána. První finanční zajištění umožnil odkaz Václava Františka hraběte z Kolowrat, člena jezuitského řádu, který zemřel v roce 1659. Nový kostel sv. Mikuláše a profesní dům jezuitů je vyměřen v roce 1673 podle projektu Francesca Carattiho. Jeho plán ale nakonec není přijat. Teprve 17. března 1676 je uzavřena smlouva s Giovannim Domenikem Orsim na dodání plánu profesního domu a kostela. Stavba profesního domu pravděpodobně vyčerpala dostupné prostředky a stavba kostela sv. Mikuláše se opět odkládá. Stavba kostela se rozbíhá až v roce 1703 pod vedením Kryštofa, aby byla opět v roce 1705 zastavena a to až do začátku stavební sezóny v roce 1709. V tomto čase dochází ke změně projektu. Další práce probíhají v letech 1709-1711.

V letech 1708-1711 Kryštof staví pro klášter klarisek v Chebu kostel svaté Kláry.

30. května 1708 je položen základní kámen přestavby benediktinského kláštera v Praze na Břevnově iniciované opatem Otmarem Zinkem podle plánů a vedením stavitele Pavla Ignáce Bayera.

V prvním desetiletí 17. století pracuje Kryštof na dostavbě kostela sv. Maří Magdalény na Malé Straně na dnešní Karmelitské ulici. Barokní kostel byl založen v roce 1656, mecenášem byl Karel Ignác Michna z Vacínova, autorem projektu architekt rodiny Michnů Francesco Caratti. Z finančních důvodů se práce ke konci 17. století postupně zastavily. Pozměněný projekt dokončuje, snad již podle vlastních plánů, v roce 1709 Kryštof. V kostele si Kryštof zřizuje i rodinnou hrobku.

V roce 1709 je opatem Zinkem propuštěn pro nespokojenost s prací stavitel Pavel Ignác Bayer z projektu výstavby břevnovského kláštera.

V polovině roku 1709 je opatem Zinkem jmenován do plánování a vedení stavby břevnovského kláštera Kryštof Dientzenhofer. Kryštof přebírá po svém jmenování stavitelem na Břevnově v roce 1709 současně i závazek ke všem případným stavbám na území statků rozsáhlého břevnovsko-broumovského opatství. Volba a kroky opata Zinkeho v následujících letech posunou v budoucnu Kryštofa mezi největší architekty a stavitele v Čechách.

U již zahájené stavby konventu se Kryštof drží plánů Pavla Ignáce Bayera, u prelatury a kostela sv. Markéty již ale Kryštof vypracovává plány zcela nové. A podle těchto plánů Kryštof vede celou stavbu. Hrubá stavba lodi kostela sv. Markéty je dokončena v roce 1712, v roce 1517 je dokončena věž a v roce 1716 presbytář. Na vnitřní výzdobě kostela se pracuje až do roku 1721. V roce 1721 je dokončena prelatura. Kostel sv. Markéty je jednou z nejvýznamnějších staveb Kryštofa.

Od roku 1716 pomáhá Kryštofovi na stavbě kláštera břevnovského kláštera jeho syn Kilián Ignác Dietzenhofer, který se vrací z vandru v cizině na podzim roku 1715. Pod jeho vedením se již dokončuje prelatura a některé hospodářské budovy.

Od roku 1709 se Kryštof podílí na budování benediktinského kláštera v Broumově. V letech 1709 až 1711 jde o přestavbu nového křídla vybudovaného koncem 50 let 17. století dle plánů Carla Luragha, tzv. „Nové stavení“, vybudování nové brány ke kostelu a přístupu ke kostelu. V roce 1710 je zahájena výstavba budovy pozdějšího gymnázia a lékárny v areálu kláštera.

V roce 1710 je zahájena oprava kostela sv. Jana Křtitele při benediktinském klášteru ve Svatém Janu pod Skalou podle projektu Kryštofa. Práce jsou dokončeny v roce 1711.

V letech 1711-1712 Kryštof staví pro klášter kapucínů v Praze na Hradčanech (Loreta) kapli sv. Antonína. Mecenáškou stavby je Eleonora Karolina von Lobkowicz. V letech 1716-1717 pak tamtéž staví kapli sv. Františka a v letech 1717-1718 je dokončena kaple Narození Páně.

V letech 1718-1719 se Kryštof podílí na stavbě pražského opevnění, konkrétně Písecké a Újezdské brány.

V roce 1719 je položen základní kámen kostela sv. Michala ve Vernéřovicích na Broumovsku dle zadání břevnovsko-broumovských benediktinů podle plánů Kryštofa Dietzenhofera. Stavba je dokončena v roce 1721.

V roce 1720 je položen základní kámen kostela sv. Jakuba v Ruprechticích na Broumovsku podle plánů Kryštofa na základě zadání břevnovsko-broumovských benediktinů. Stavba je dokončena roku 1723.

Kostel ve Vernéřovicích a Ruprechticích je vedle kostela sv. Martina v Martínkovicích postaveného podle plánů Martina Allia zárodkem vybudování tzv. broumovské skupiny kostelů v období 1719-1743 a to již podle plánů Kiliána Ignáce Dientzenhofera.

V roce 1721 se pod vedením Kryštofa začíná připravovat nová klášterní budova řádu voršilek v Praze na Hradčanech. Kryštof dokončuje severní část, Kilián Ignác následně jižní část. Klášter je dokončen v roce 1723.

Počátkem roku 1722, 7. ledna 1722, Kryštof sepisuje vlastní testament. Vedle majetku svým dědicům (manželka, děti a příbuzní) odkazuje dědicům i správu Leuthnerovské fundace, založené Abrahamem Leuthnerem. Majetek, který Kryštof zanechal, převyšuje sumu 20.000 zl.

V březnu 1722 uzavírá Kryštof smlouvu s řádem kapucínů z Hradčan (Loreta) na rozšíření kaple Narození Páně přístavbou do nádvoří. Přestavbu dokončuje po smrti Kryštofa v červnu 1722 jeho syn Kilián Ignác v roce 1723.

Kryštof Dientzenhofer umírá 20. června 1722 v Praze ve věku 67 let.

Dle jeho testamentu ze 7. ledna 1722 je pohřben do rodinné hrobky v kostele sv. Maří Magdalény v Praze na Malé Straně. Po zrušení kostela v roce 1783 byly ostatky Kryštofa vyzvednuty a přeneseny na Malostranský hřbitov. Hřbitov byl roku 1884 uzavřen a přesné místo pohřbení Kryštofa ztraceno. Jeho manželka Anna Marie jej přežívá o 16 let.

Až do své smrti Kryštof pracuje pro břevnovsko-broumovské benediktiny. Kryštofovo stavební firmu přebírá jeho syn Kilián Ignác Dietzenhofer a stává se velmi úspěšným architektem první poloviny 18. století v Čechách. Nájem malostranské cihelny přebírá nejmladší syn Kryštofa Jindřich Dientzenhofer.

Z manželství Kryštofa a Anny se narodilo pět dětí. V listopadu 1685 se narodila dcera Kateřina. Následuje Martin v roce 1687, Kilián Ignác pokřtěný 1. září 1689 u sv. Mikuláše na Malé Straně, Jindřich pokřtěný 11. června 1692 a Marie Anna zvaná Mariandl pokřtěná 13. července 1695. Dcera Kryštofa Kateřina se vdala ve 29 letech v roce 1718 za Josefa Melchiora Welsche, kancelistu arcibiskupské konzistoře. Zemřela pravděpodobně v mladém věku, neboť v Kryštofově závěti z roku 1722 je již uveden pouze podíl pro její osiřelé děti. Dcera Kryštofa Marie Anna se provdala ve 24 letech v roce 1719 za Františka Josefa Krusburského. Marie Anna dostala věnem dům v Tomášské ulici čp. 13/3 po levé straně zvaný „Manderovský“, který Kryštof koupil v roce 1714 a nákladně jej přestavěl. Syn Martin vstoupil ve 20 letech v roce 1697 do kapucínského řádu pod řádovým jménem Tobias, kde vystudoval filozofii a teologii a žil v klášteře v Mostě. Syn Kryštofa Kilián Ignác studoval jezuitské gymnázium na Malé Straně (dům zvaný Marradovský, čp. 1/3). V letech 1709-1710 odešel do ciziny na zkušenou, odkud se vrátil na podzim 1715. Nejmladší syn Kryštofa Jindřich studoval u malostranských jezuitů filozofii na koleji klementinské a poté dokončil studium práva promocí 9. srpna 1718. Jeho doktorská práce je vydána jeho bratrancem Johannem Antonínem Dientzenhoferem, synem Leonharda.

Děti Kryštofa Dientzenhofera

Bratři Dientzenhoferové v roce úmrtí Kryštofa Dientzenhofera (1722)

Kryštof zemřel 20. června 1722 v Praze ve věku 67 let. Georg zemřel 2. února 1689 ve Waldsassenu ve věku 46 let. Wolfgang zemřel v roce 1706 v Ambergu Wolfgang ve věku 58 let. Mladší bratr Leonhard zemřel 26. listopadu 1707 v Bambergu ve věku 47 let. Johann se v roce 1722 podílí na stavbě knížecí rezidence ve Würzburgu a dokončuje stavbu paláce Concordia v Bambergu. 

Dílo