Dientzenhofer Kryštof

Architekt a stavitel v Praze a Čechách, otec Kiliána Ignáce Dientzenhofera

Syn Georga Dientzenhofera, rolníka na statku Gugghof u St. Margarethen v Horním Bavorsku a Barbary rozené Thanner, třetí nejstarší z první generace stavitelů Dientzenhoferů, architekt a stavitel v Čechách, stavitel a architekt kláštera sv. Markéty na Břevnově, architekt řádu břevnovsko-broumovských benediktinů, spolutvůrce kostela sv. Mikuláše na Malé Straně, architekt kláštera v Teplé, kostelů na Broumovsku a řady sakrálních i profánních barokních staveb v Čechách, manžel Anny Marie, otec pěti vlastních a dvou nevlastních dětí, syn Kilián Ignác se stal jedním z nejvýznamnějších architektů vrcholného baroka v Čechách

Kryštof Dientzenhofer se narodil v roce 1660 jako páté dítě z manželství Georga Dientzenhofera a Barbary Thanner na statku Gugghof u osady St. Margarethen ve farnosti Flintsbach am Inn u Brannenburgu v Horním Bavorsku. Pokřtěn byl v kostele ve Flintsbachu dne 20. února 1660. Stejně jako ostatní sourozenci chodil do školy ve Flintsbachu (viz Společné začátky stavitelů Dientzenhoferů).

Pravděpodobně v období po smrti svého otce Georga 20. února 1673 se Kryštof vydává za bratry a sestrou Annou na cestu z rodného statku za vyučením a prací. Sourozenci Dientzenhoferové postupně doputovali až do metropole Prahy, která s nástupem rekatolizace po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 prožívá barokní stavební horečku. Prahu je možné označit za první zásadní zlom v životě bratrů stavitelů Dientzenhoferů.  

V roce 1677 je v Praze písemně zaznamenán první z Dientzenhoferů, nejstarší z bratrů Georg.

Sestra bratří Dientzenhoferů Anna se 11. ledna 1678 v Praze v kostele sv. Tomáše na Malé Straně vdává za Wolfganga Leuthnera, o němž lze předpokládat, že byl příbuzným významného pražského stavitele a architekta Abrahama Leuthnera. Na svatbě jsou přítomni všichni sourozenci Dientzenhoferové.

Obě rodiny Leuthnerů a Dientzenhoferů, byly později úzce propojeny. Kryštof šel 7. srpna 1686 za svědka bratru Abrahama Leuthnera Philippovi ve Waldsassenu a v roce 1705 Kryštofa ustanovil Leopold Leuthner (snad syn Abrahama Leuthnera) univerzálním dědicem. Rodinné vazby byly bezpochyby důležité i pro angažování Georga, Kryštofa, Leonharda a Johanna ve stavební firmě Abrahama Leuthnera.

Kryštof je v roce 1681 uváděn jako svědek při křtu a roku 1683 na druhé svatbě brzy ovdovělé sestry Anny, která se vdává za Alexandra Hupfauera, krajana z Miesbachu. Ten později zastává místo písaře v malostranské cihelně, kterou má Kryštof pronajatu od roku 1707.

V roce 1681 je zahájena přestavba zchátralých klášterních budov cisterciáckého kláštera Waldsassen v Horní Falci nedaleko Chebu pod vedením stavitele Kaspara Feichtmayera. Ten byl z vedení stavby brzy odvolán a cisterciácký řád z popudu otce Nivarda Christopha oslovil pražského stavitele Abrahama Leuthnera (1640-1701).

Z pohledu dalšího působení a tvorby stavitelů Dietzenhoferů se jedná o druhý zásadní zlom, o místo, kde bratři navazují potřebné kontakty, získávají doporučení, a odkud se jejich cesty rozbíhají s velkou rodinnou soudržností až na architektonické vrcholy v Čechách i Německu.

Původní plány přestavby kláštera Waldsassen zahájené v roce 1681 jsou v roce 1682 nahrazeny plány Abrahama Leuthnera, který ve stejném roce přebírá i stavbu. Abraham Leuthner angažuje na stavbu cisterciáckého kláštera a baziliky Nanebevzetí Panny Marie jako mistra nejstaršího z bratrů Dientzenhoferových, tehdy 39-letého Georga. Georg je zde později poprvé zmiňován i jako možný autor plánů na výstavbu kostela. Jako předáci jsou na stavbu povoláni také bratři Kryštof a Leonhard.

Ve stejném roce 1685 se Kryštof ve věku 30 let žení v Praze s vdovou po zednickém mistrovi Johannu Georgu Aichbaurovi Annou Marií, rozenou Langovou. Kryštof vyženil dvě děti, pětiletého Jiřího a staršího Jana, který později mizí ve světě, do smrti Kryštofa se do Prahy nevrací a jsou o něm později zmínky již jen v Kryštofově závěti.

Kryštof současně vyženil i domek na Malé Straně v Praze ve slepé ulici za Nosticovou jízdárnou (dnes Nosticova 465/3). To mu umožňuje požádat si v listopadu 1686 o přiznání měšťanského práva v Praze na Malé Straně a jako manžel vdovy po stavebním mistru o oprávnění provozovat zde živnost.

V listopadu 1685 se Kryštofovi a Anně Marii rodí první dítě, dcera Kateřina. Následuje Martin v roce 1687, Kilián Ignác pokřtěný 1. září 1689 u sv. Mikuláše na Malé Straně, Jindřich pokřtěný 11. června 1692 a Marie Anna zvaná Mariandl pokřtěná 13. července 1695.

V letech 1685 až 1687 Kryštof pracuje jako polír u Abrahama Leuthnera na stavbě zámku Julia Franze vévody Sasko-Lauenburského v Ostrově nad Ohří.

V roce 1687 je Kryštofovi přiznáno měšťanské právo na Malé Straně v Praze a v témže roce je přijat do malostranského zednického cechu v Praze.

V roce 1687 je zahájena přestavba poutního místa a probošství řádu křížovníků s červenou hvězdou v Chlumu Svaté Máří v západních Čechách podle plánů Kryštofa. Jedná se o jeho první samostatnou realizaci. Stavební práce probíhají v letech 1687-1702, kostel je vysvěcen 15. května 1701. Stavba poté pokračuje výstavbou probošství a ambitů, dokončena je až v roce 1728, ale to stavbu již vede stavitel Wolfgang Braunbock, původně Kryštofův polír.

Dopisem z 6. května 1689 Kryštof oslovuje opata P. Reymonda II. Willferta, představeného kláštera v Teplé, s prosbou o svěření stavby rozšíření kláštera v Teplé s odkazem na jeho práci ve Waldsassenu. V druhém dopise ze dne 12. listopadu 1689 již Kryštof píše o jím zhotovených půdorysech a plánech nové fasády pro přestavbu i dostavbu křídla klášterní budovy. Konvent kláštera je dokončen v roce 1699. V letech 1692-1699 se Kryštof podílí i na výstavbě špitální kaple Nejsvětější Trojice v Teplé. Na stavbě zde jako polír působí Wolfgang Braunbock, který okolo roku 1699 Kryštofa střídá v klášterních službách.

Po náhlé smrti bratra Georga 2. února 1689 Kryštof přebírá jako samostatný stavitel stavbu klášterního kostela ve Waldsassenu a pokračuje v ní až do počátku stavební sezóny v roce 1691 vč. vypracování nového návrhu dvouvěžového průčelí. Po volbě nového opata Alberta v roce 1691 Abraham Leuthner i bratři Dientzenhoferové ze stavby ve Waldsassenu odcházejí. Stavbu v roce 1691 přebírá stavitel Bernard Schießer, který se po smrti Georga Dientzenhofera žení s vdovou po Georgovi.

V roce 1690 je Kryštof pověřen baronem Servácem Ignácem z Engelflussu cestou do Marseille ve Francii, aby zde vyhotovil plány svatyně sv. Maří Magdalény, jejíž kopii zamýšlí postavit na svém panství v Mníšku pod Brdy. Na cestě má Kryštof možnost seznámit se se stavbami italského vrcholného baroka. Kaple na Skalce u Mníšku je Kryštofem postavena v letech 1692-1693.

V roce 1693 je Abraham Leuthner, v té době již partner a přítel Kryštofa, jmenován císařským dekretem ze dne 28. července 1693 vrchním pevnostním stavitelem v království českém. Na jeho dosavadní místo stavitele pevnosti v Chebu je určen Kryštof, který zde pravděpodobně působí již delší dobu. Opevňovací práce poté vede v letech 1698-1701.

Kryštof se v roce 1695 stává v rámci malostranského cechu zednického a kamenického v Praze přísežným starším stavitelem pověřovaným účastí ve stavebních komisích.

Roku 1699 je položen základní kámen kaple Zjevení Páně ve Smiřicích pro Jana Josefa ze Šternberka s chotí podle plánů Kryštofa. Po tragické smrti stavebníka v roce 1700 jsou práce přerušeny do roku 1701. Kaple je pod vedením Kryštofa dokončena v roce 1709 a vysvěcena je v roce 1711.

V roce 1700 je zvolen opatem benediktinského břevnovsko-broumovského kláštera Otmar Daniel Zinke. Ve své snaze o znovuvzkříšení téměř zaniklého kláštera sv. Vojtěcha a Markéty v Praze na Břevnově navazuje na svého předchůdce opata Tomáše Sartoria. V roce 1703 opat Zinke pověřuje stavitele Pavla Ignáce Bayera vypracováním projektu nového břevnovského kláštera. Stavba je zahájena až v roce 1708.

V letech 1703-1711 probíhá první etapa prací na výstavbě vrcholně barokního chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně. Autorství je zde připisováno Kryštofu Dientzenhoferovi. Novostavba kostela byla jezuity plánována již v polovině 17. století, z finančních důvodů ale byla odkládána. První finanční zajištění umožnil odkaz Václava Františka hraběte z Kolowrat, člena jezuitského řádu, který zemřel v roce 1659. Nový kostel sv. Mikuláše a profesní dům jezuitů je vyměřen v roce 1673 podle projektu Francesca Carattiho. Jeho plán ale nakonec není přijat. Teprve 17. března 1676 je uzavřena smlouva s Giovannim Domenikem Orsim na dodání plánu profesního domu a kostela. Stavba profesního domu pravděpodobně vyčerpala dostupné prostředky a stavba kostela sv. Mikuláše se opět odkládá. Stavba kostela se rozbíhá až v roce 1703 pod vedením Kryštofa, aby byla opět v roce 1705 zastavena a to až do začátku stavební sezóny v roce 1709. V tomto čase dochází ke změně projektu. Další práce probíhají v letech 1709-1711.

V letech 1708-1711 Kryštof staví pro klášter klarisek v Chebu kostel svaté Kláry.

30. května 1708 je položen základní kámen přestavby benediktinského kláštera v Praze na Břevnově iniciované opatem Otmarem Zinkem podle plánů a vedením stavitele Pavla Ignáce Bayera.

V prvním desetiletí 17. století pracuje Kryštof na dostavbě kostela sv. Maří Magdalény na Malé Straně na dnešní Karmelitské ulici. Barokní kostel byl založen v roce 1656, mecenášem byl Karel Ignác Michna z Vacínova, autorem projektu architekt rodiny Michnů Francesco Caratti. Z finančních důvodů se práce ke konci 17. století postupně zastavily. Pozměněný projekt dokončuje, snad již podle vlastních plánů, v roce 1709 Kryštof. V kostele si Kryštof zřizuje i rodinnou hrobku.

V roce 1709 je opatem Zinkem propuštěn pro nespokojenost s prací stavitel Pavel Ignác Bayer z projektu výstavby břevnovského kláštera.

V polovině roku 1709 je opatem Zinkem jmenován do plánování a vedení stavby břevnovského kláštera Kryštof Dientzenhofer. Kryštof přebírá po svém jmenování stavitelem na Břevnově v roce 1709 současně i závazek ke všem případným stavbám na území statků rozsáhlého břevnovsko-broumovského opatství. Volba a kroky opata Zinkeho v následujících letech posunou v budoucnu Kryštofa mezi největší architekty a stavitele v Čechách.

U již zahájené stavby konventu se Kryštof drží plánů Pavla Ignáce Bayera, u prelatury a kostela sv. Markéty již ale Kryštof vypracovává plány zcela nové. A podle těchto plánů Kryštof vede celou stavbu. Hrubá stavba lodi kostela sv. Markéty je dokončena v roce 1712, v roce 1517 je dokončena věž a v roce 1716 presbytář. Na vnitřní výzdobě kostela se pracuje až do roku 1721. V roce 1721 je dokončena prelatura. Kostel sv. Markéty je jednou z nejvýznamnějších staveb Kryštofa.

Od roku 1716 pomáhá Kryštofovi na stavbě kláštera břevnovského kláštera jeho syn Kilián Ignác Dietzenhofer, který se vrací z vandru v cizině na podzim roku 1715. Pod jeho vedením se již dokončuje prelatura a některé hospodářské budovy.

Od roku 1709 se Kryštof podílí na budování benediktinského kláštera v Broumově. V letech 1709 až 1711 jde o přestavbu nového křídla vybudovaného koncem 50 let 17. století dle plánů Carla Luragha, tzv. „Nové stavení“, vybudování nové brány ke kostelu a přístupu ke kostelu. V roce 1710 je zahájena výstavba budovy pozdějšího gymnázia a lékárny v areálu kláštera.

V roce 1710 je zahájena oprava kostela sv. Jana Křtitele při benediktinském klášteru ve Svatém Janu pod Skalou podle projektu Kryštofa. Práce jsou dokončeny v roce 1711.

V letech 1711-1712 Kryštof staví pro klášter kapucínů v Praze na Hradčanech (Loreta) kapli sv. Antonína. Mecenáškou stavby je Eleonora Karolina von Lobkowicz. V letech 1716-1717 pak tamtéž staví kapli sv. Františka a v letech 1717-1718 je dokončena kaple Narození Páně.

V letech 1718-1719 se Kryštof podílí na stavbě pražského opevnění, konkrétně Písecké a Újezdské brány.

V roce 1719 je položen základní kámen kostela sv. Michala ve Vernéřovicích na Broumovsku dle zadání břevnovsko-broumovských benediktinů podle plánů Kryštofa Dietzenhofera. Stavba je dokončena v roce 1721.

V roce 1720 je položen základní kámen kostela sv. Jakuba v Ruprechticích na Broumovsku podle plánů Kryštofa na základě zadání břevnovsko-broumovských benediktinů. Stavba je dokončena roku 1723.

Kostel ve Vernéřovicích a Ruprechticích je vedle kostela sv. Martina v Martínkovicích postaveného podle plánů Martina Allia zárodkem vybudování tzv. broumovské skupiny kostelů v období 1719-1743 a to již podle plánů Kiliána Ignáce Dientzenhofera.

V roce 1721 se pod vedením Kryštofa začíná připravovat nová klášterní budova řádu voršilek v Praze na Hradčanech. Kryštof dokončuje severní část, Kilián Ignác následně jižní část. Klášter je dokončen v roce 1723.

Počátkem roku 1722, 7. ledna 1722, Kryštof sepisuje vlastní testament. Vedle majetku svým dědicům (manželka, děti a příbuzní) odkazuje dědicům i správu Leuthnerovské fundace, založené Abrahamem Leuthnerem. Majetek, který Kryštof zanechal, převyšuje sumu 20.000 zl.

V březnu 1722 uzavírá Kryštof smlouvu s řádem kapucínů z Hradčan (Loreta) na rozšíření kaple Narození Páně přístavbou do nádvoří. Přestavbu dokončuje po smrti Kryštofa v červnu 1722 jeho syn Kilián Ignác v roce 1723.

Kryštof Dientzenhofer umírá 20. června 1722 v Praze ve věku 67 let.

Dle jeho testamentu ze 7. ledna 1722 je pohřben do rodinné hrobky v kostele sv. Maří Magdalény v Praze na Malé Straně. Po zrušení kostela v roce 1783 byly ostatky Kryštofa vyzvednuty a přeneseny na Malostranský hřbitov. Hřbitov byl roku 1884 uzavřen a přesné místo pohřbení Kryštofa ztraceno. Jeho manželka Anna Marie jej přežívá o 16 let.

Až do své smrti Kryštof pracuje pro břevnovsko-broumovské benediktiny. Kryštofovo stavební firmu přebírá jeho syn Kilián Ignác Dietzenhofer a stává se velmi úspěšným architektem první poloviny 18. století v Čechách. Nájem malostranské cihelny přebírá nejmladší syn Kryštofa Jindřich Dientzenhofer.

Z manželství Kryštofa a Anny se narodilo pět dětí. V listopadu 1685 se narodila dcera Kateřina. Následuje Martin v roce 1687, Kilián Ignác pokřtěný 1. září 1689 u sv. Mikuláše na Malé Straně, Jindřich pokřtěný 11. června 1692 a Marie Anna zvaná Mariandl pokřtěná 13. července 1695. Dcera Kryštofa Kateřina se vdala ve 29 letech v roce 1718 za Josefa Melchiora Welsche, kancelistu arcibiskupské konzistoře. Zemřela pravděpodobně v mladém věku, neboť v Kryštofově závěti z roku 1722 je již uveden pouze podíl pro její osiřelé děti. Dcera Kryštofa Marie Anna se provdala ve 24 letech v roce 1719 za Františka Josefa Krusburského. Marie Anna dostala věnem dům v Tomášské ulici čp. 13/3 po levé straně zvaný „Manderovský“, který Kryštof koupil v roce 1714 a nákladně jej přestavěl. Syn Martin vstoupil ve 20 letech v roce 1697 do kapucínského řádu pod řádovým jménem Tobias, kde vystudoval filozofii a teologii a žil v klášteře v Mostě. Syn Kryštofa Kilián Ignác studoval jezuitské gymnázium na Malé Straně (dům zvaný Marradovský, čp. 1/3). V letech 1709-1710 odešel do ciziny na zkušenou, odkud se vrátil na podzim 1715. Nejmladší syn Kryštofa Jindřich studoval u malostranských jezuitů filozofii na koleji klementinské a poté dokončil studium práva promocí 9. srpna 1718. Jeho doktorská práce je vydána jeho bratrancem Johannem Antonínem Dientzenhoferem, synem Leonharda.

Děti Kryštofa

Nevlastní
Georg Aichbauer, ?
Johann Georg Michael Aichbauer

Vlastní
Katharina
Martin
Kilián Ignác
Heinrich
Maria Anna


Georg Aichbauer, ?
*10.9.1680, Praha-22.6.1737, Praha


*11.1685, Praha - †?
*1687, Praha - †?
*1.9.1689, Praha – 18.12.1751, Praha
*11.6.1692, Praha  - †?
*13.7.1695, Praha - †?

Bratři Dientzenhoferové v roce úmrtí Kryštofa (1722)

Kryštof zemřel 20. června 1722 v Praze ve věku 67 let. Georg zemřel 2. února 1689 ve Waldsassenu ve věku 46 let. Wolfgang zemřel v roce 1706 v Ambergu Wolfgang ve věku 58 let. Mladší bratr Leonhard zemřel 26. listopadu 1707 v Bambergu ve věku 47 let. Johann se v roce 1722 podílí na stavbě knížecí rezidence ve Würzburgu a dokončuje stavbu paláce Concordia v Bambergu. 

Dílo

1685-1689
1688-1721      
1692-1699       
1692-1693
1695-1698
1690-1701
1698-1701        
1698 
1698-1708     
1699-1711  
1703-1711
1700 
1702-1711
1702-1705
           



1703-1711          1706-1708
1708-1710
1708-1711
1708-1713
1709-1722     
1709-1724  
1711-1722
1712-1720
1714-1722  
1716
1716-1720    
1719-1721
1720-1722
1720-1722

Zámek Ostrov nad Ohří, spolupracovník Abrahama Leuthnera
Premonstrátský klášter Teplá, přestavba konventu a prelatury
Klášter Teplá – úpravy a stavba špitální kaple Nejsvětější Trojice
Kostel svaté Máří Magdaleny, Skalka u Mníšku pod Brdy
Kostel Narození svatého Jana Křtitele, Úterý 
Kostel Nanebevzetí Panny Marie a svaté Maří Magdaleny, Chlum Svaté Maří
Pevnostní stavby, Cheb 
Dům U zlaté lilie (Malé náměstí čp. 458), Staré Město, Praha
Šternberský palác, Hradčany, Praha
Zámecká kaple Zjevení Páně, Smiřice
Kostel svaté Kláry, Cheb
Kaiserštejnský palác, Malá Strana, Praha
Klášterní kostel Paulánů, Obořiště
Přestavba řady domů na Malé Straně v Praze
     Vlastní dům čp. 465 v Nosticově ulici
     Dům U dvou panen čp. 13 v Tomášské ulici
     Dům čp 404 – bývalý špitál pod Petřínem
     Dům čp. 260, horní Malostranské nám., pro Jana Löwa
Kostel svatého Mikuláše, Malá Strana, Praha (6.9.1673 položen základní kámen)
Hospodářský dvůr a zámeček Hamrníky
Dům U bílé kuželky (Míšeňská čp. 66), Malá Strana, Praha
Kostel sv. Kláry Cheb
Kostel Nejsvětější Trojice (Spálená ul.), Nové Město, Praha
Břevnovský klášter s bazilikou svaté Markéty, Břevnov, Praha
Paulánský kostel Nanebevzetí Panny Marie, Nová Paka 
Loreta, hlavní průčelí a postranní kaple, Hradčany, Praha
Vrtbovský palác, Malá Strana, Praha
Weisbírovský dům (U dvou panen, Tomášská čp. 13), Malá Strana, Praha
Rožmberský dům (Náprstkova čp. 213), Staré Město, Praha
Písecká brána pražského opevnění, Na Brusce, Praha
Kostel svatého Michala, Vernéřovice u Broumova
Kostel svatého Jakuba, Ruprechtice u Broumova
Kostel sv. Jana Nepomuckého u kláštera voršilek, Hradčany, Praha