von Hildebrandt Johann Lucas

Johann Lucas von Hildebrandt byl jedním z nejvýznamnějších architektů baroka, jehož kariéra byla úzce spojena s dvorem v Habsburské monarchii a předními šlechtickými rody střední Evropy. Pocházel z německé důstojnické rodiny, z manželství německého otce a italské matky. Po studiích civilního a vojenského stavitelství v Římě a Piemontu se usadil ve Vídni, kde se stal dvorním architektem.

Vzdělání a počátky kariéry

Hildebrandt studoval civilní a vojenské stavitelství v Římě, kde se setkal s italskými barokními architekty a byl ovlivněn jejich dynamickými přístupy k architektuře, především od Francesca Borrominiho a Guarina Guariniho. V roce 1695 se připojil k císařské armádě jako pevnostní inženýr, kde sloužil pod velením prince Evžena Savojského. Tato zkušenost mu poskytla cenné dovednosti v oblasti vojenské architektury, které později přenesl do civilní sféry.

Vrcholná kariéra ve Vídni

Po příchodu do Vídně v roce 1696 se Hildebrandt stal dvorním stavitelem a jeho kariéra začala rychle růst. Mezi jeho nejvýznamnější klienty patřili šlechtické rody jako Daunové, Harrachové, Schönbornové a Starhembergové, ale především princ Evžen Savojský, pro kterého navrhl a postavil několik klíčových staveb. Mezi jeho nejslavnější díla patří Horní Belvedér (1721–1722) a Dolní Belvedér (1714–1716) ve Vídni, které se staly symboly vrcholného baroka. Dalšími jeho významnými stavbami jsou Zimní palác na Himmelpfortgasse, palác Belvedere a venkovský zámek Hof, stejně jako přestavba kláštera Göttweig.

Architektonický styl

Hildebrandtovo dílo je charakteristické dynamickým barokem, které přenášel do střední Evropy. Jeho styl byl silně ovlivněn italským barokem, především od Borrominiho a Guariniho, ale Hildebrandt jeho principy osobitě přetvářel, zejména v členění fasád a prostorové dynamice. Tento inovativní přístup k architektuře se projevil i v jeho dalších stavbách, jako je zámek Weissenstein v Pommersfeldenu a zámek Mirabell v Salcburku.

Poslední léta

V roce 1723 se Hildebrandt stal generálním inspektorem císařských staveb. I když v posledních letech své kariéry čelil určitým neúspěchům a jeho pozice na císařském dvoře byla spíše formální, jeho vliv mezi šlechtou a jeho podíl na výstavbě mnoha významných paláců a zámků byl stále silný. Po smrti svého konkurenta, architekta Johanna Bernharda Fischera von Erlach, získal v roce 1723 jeho pozici prvního dvorního stavitele.

Johann Lucas von Hildebrandt zemřel 16. listopadu 1745 ve Vídni.

Odkaz díla

Dílo Johanna Lucase von Hildebrandta se vyznačuje promyšlenou prostorovou kompozicí a bohatými dekorativními prvky, má zásadní místo v historii barokní architektury. Jeho stavby, zejména ve Vídni, Salzburgu a na Moravě, jsou dodnes považovány za vzory barokní estetiky a technické dokonalosti. Spolu s architektem Johannem Bernardem Fischerem von Erlach (1656-1723) je Johann Lucas von Hildebrandt považován za jednoho z nejvýznamnějších barokních architektů ve Vídni a měl trvalý vliv na podobu Vídně své doby.

Hildebrandt a rodina Dientzenhoferů

Johann Lucas von Hildebrandt měl v průběhu své kariéry řadu důležitých spolupracovníků, mezi nimiž byl i Johann Dientzenhofer. Společně se podíleli na výstavbě zámku Weissenstein v Pommersfeldenu či knížecí rezidence ve Würzburgu, což byly jedny z klíčových staveb té doby, proslavené svým bohatým barokním stylem a dynamickými prostorovými kompozicemi.

V Hildebrandtově okruhu během svého tovaryšského období studoval i Kilián Ignác Dientzenhofer, jehož vztah k tomuto mistru měl významný vliv na jeho vývoj jako architekta. Bylo to běžné pro mladé architekty té doby, kteří hledali nejen inspiraci, ale i způsob, jak se zdokonalit pod vedením zkušenějších kolegů. Tento kontakt měl na Dientzenhofera hluboký vliv, zejména pokud jde o vnímání dynamiky prostorů a důraz na složité architektonické detaily, které byly charakteristické pro barokní architekturu. Dientzenhofer se pod Hildebrandtovým vedením naučil nejen technické dovednosti, ale i schopnost vytvářet monumentální a expresivní architektonické formy, které se později staly typickými rysy v jeho tvorbě.

Dílo

Městský palác prince Evžena (dnes Ministerstvo financí) Vídeň, 1. obvod, Innere Stadt (1695-1698)
Palác Schwarzenberg na Schwarzenbergplatz, Vídeň, 3. obvod, Landstraße (1697-1723)
Svatý Vavřinec, Gabel (1699)
Kostel svatého Petra, Vídeň, 1. obvod, Innere Stadt (1702) - autorství není s jistotou prokázáno
Hrad Ráckeve, Maďarsko (1701-1702)
Zámek Schönburg, Vídeň, 4. okres, Wieden (1700-1706), dříve zámek Starhemberg-Schönburg
Palác Auersperg, Vídeň, 8. okres, Josefstadt (1706-1710), postaven za přispění Johanna Bernharda Fischera von Erlach
Palác Nebilau (1705), pouze plány
Palác Prugg, Bruck an der Leitha (1708-1711)
Panské sídlo pro hraběte von Mercy, Bruck an der Leitha, (1708)
Zámek Laxenburg (Blauer Hof), Dolní Rakousy (kolem 1710)
Zámek Weißenstein Pommersfelden, účast na plánování 1711-1718, spolupráce Johann Dientzenhofer
Zámek Schönborn, Dolní Rakousy (1712-1717)
Zahradní zámek Schönborn (1706-1714), dnes Rakouské vlastivědné muzeum
Daun-Kinský palác, Vídeň, 1. obvod, vnitřní město (1713-1726)
Dolní Belveder (1714-1716), Vídeň, 3. okres, Landstraße
Pottendorfský farní kostel (1714-1717), stavitel Franz Jänggl
Piaristický kostel Maria Treu (1716), Vídeň, 8. obvod, Josefstadt
Tajná dvorní kancelář (dnes Spolkové kancléřství), Vídeň, 1. okres, Innere Stadt (1717-1719)
Kostel Křižovnického řádu (dnes seminární kostel), Linec (1718-1725)
Celkový plán opatství Göttweig (1719), stavba zastavena v roce 1738
Návrh cibulové kopule farního kostela Furth bei Göttweig (1719)
Zámek Porrau (1720), lovecký zámeček, dnes lesovna
Zámek Hof (20. léta 17. století)
Hrad Halbturn
Horní Belveder, Vídeň, 3. obvod, Landstraße (1721-1723)
Knížecí rezidence Würzburg (1729-1744), spolupráce Johann Dientzenhofer, Balthasar Neumann ad. 
Křídlo císařské kanceláře Hofburgu, Vídeň, 1. obvod, Innere Stadt (1723-1730)
Farní kostel Aspersdorf 1730
Farní kostel Stranzendorf do roku 1733
Harrachův palác, Vídeň, 3. obvod, Landstraße (1727-1735)
(pravděpodobně) Fasáda Fichtelschen Hof ve Würzburgu (Bronnbacher Gasse).
Kaple v katedrále svatého Mikuláše v Tyrnau (Trnava, Slovensko) (1739-1741)
Farní kostel v Göllersdorfu (1740-1741)
Pevnostní kostel svaté Anny ve Slavonském Brodě (1743)
Zámek Mirabell, Salcburk (1721-1727), částečně vyhořel v roce 1818
Dům U Zlatého orla, Vratislav (1750)
Farní kostel Parndorf (1716-1718, stavba lodi)

Česká republika

Loretánská kaple, Rumburk (1704-1709)
Bazilika svatého Vavřince a svaté Zdislavy, Jablonné v Podještědí (okolo 1700)
Návrh fasády zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou (asi 1718)
Zámek Kunín u Nového Jičína (1726-1734), projekt pro hraběnku Marí Eleonoru Harrachovou (1705–1757), rozenou princeznu z Liechtensteinu)
Zámek Odry nedaleko Kunína, přestavba zámku z renesančního na barokní roku 1730, přestavba 1730–1736
Návrh fary na harrachovském panství v Suchdole nad Odrou (kolem 1734)
Kostel Povýšení sv. Kříže Židlochovice (1724-1730), projekt

Literatura

Všeobecná encyklopedie umělců. Svazek 73. Berlin: De Gruyter 2012
Felix Czeike: Vídeň a její okolí. Kolín nad Rýnem: DuMont 1993, rejstřík
Döbling. Místní dějiny 19. vídeňského okresu ve třech svazcích. Edice učitelů Döblingu. Vídeň: Vlastním nákladem pracovní skupiny „Heimatkunde Döbling“ 1922, s. 410.
Moritz Dreger: O Johannu Lukasovi von Hildebrandt. In: Umění a umělecká řemesla. Vídeň: Artaria 10 1907, s. 265 a násl.
Franz Gall: Rakouská heraldika. Příručka nauky o erbech. Vídeň [et al:]. Böhlau 1977, s. 373 (erby).
Bruno Grimschitz: Johann Lukas von Hildebrandt. Vídeň: Herold 1959
Bruno Grimschitz: Vídeňský Belveder a jeho tvůrce Johann Lukas von Hildebrandt. In: Měsíčník Spolku pro dějiny města Vídně. Vídeň: Spolek pro dějiny města Vídně 5-7/1919.
Rakouská umělecká topografie. Vyd. spolkový památkový úřad. Horn: Berger, sv. 1, s. 13, 15, rejstřík.
W. Georg Rizzi: Johann Lukas von Hildebrandt. Ergänzende Forschungen zu seinem Werk, Diss. Vídeňská technická univerzita, Vídeň 1975
Hans Rotter: Josefstadt. Dějiny osmého vídeňského obvodu. Vídeň: Vlastním nákladem 1918, s. 295, 415 f.
Justus Schmidt / Hans Tietze: Dehio Vídeň. Vídeň: A. Schroll 1954 (Bundesdenkmalamt: Die Kunstdenkmäler Österreichs), rejstřík.
Heinrich Srbik / Reinhold Lorenz: Die geschichtliche Stellung Wiens 1740-1918. Wien: Verein für Geschichte der Stadt Wien 1962 (Geschichte der Stadt Wien, Neue Reihe, 1) 7/3, s. 45 a násl. a rejstřík.
Ulrich Thieme / Felix Becker [ed:] Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart. Vyd. 37 svazků. Lipsko: Engelmann 1907-1950
Währing. Vlastivědný sborník 18. vídeňského okresu. Vídeň: Vlastním nákladem Währinger Heimatkunde 1923-1925, s. 740.
Marietheres Waldbott: Johann Lukas von Hildebrandt. In: Halbturn. Eisenstadt: Roetzer 1980, s. 8 a násl.
Kulturní průvodce vídeňským okresem (budovy pod svými adresami)
Franz Wilhelm: Johann Lukas von Hildebrandt - Jeho osobnost a vztah k jeho stavitelům. In: Mitteilungen des Vereines für Geschichte der Stadt Wien. Wien: Verlag des Vereins 1920-1938. 8 (1928), s. 59 a násl.
Constantin von Wurzbach: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Österreich. Obsahující životní skici památných osobností, které žily v císařském státě a jeho korunních zemích v letech 1750-1850. Celkem 60 svazků. Vídeň: Verlag der typografisch-literarisch-artistischen Anstalt 1856-1891.
Pavel Vlček: Johann Lucas von Hildebrandt a jeho vliv na českou architekturu, České vysoké učení technické, Praha, 2010

Odkazy

https://www.britannica.com/biography/Johann-Lucas-von-Hildebrandt
https://www.deutsche-biographie.de/pnd118550950.html#ndbcontent
https://de.wikipedia.org/wiki/Johann_Lucas_von_Hildebrandt
https://www.geschichtewiki.wien.gv.at/Johann_Lukas_Hildebrandt
https://cs.wikipedia.org/wiki/Johann_Lucas_von_Hildebrandt