Kutná Hora - klášter řádu sv. Voršily

Sestry Eleonora a Maxmiliána, hraběnky z Trauttmannsdorfu-Weisbergu se po pobytu v novoměstském klášteře voršilek v Praze a po cestování a průzkumu situace z let 1708-1709 rozhodly zvolit pro svůj klášter Kutnou Horu. První řeholnice v čele s matkou představenou Annou Aloisií Klusákovou z Kostelce (1672-1754) přišly do provizorní stavby v Libušině ulici 24. května 1712, od června 1712 začaly vyučovat první žákyně.

Stavbu konventu vedl kutnohorský stavitel podle projeku Kiliána Ignáce Dientzenhofera v letech 1738-1743. Z původního záměru na pětikřídlou budovu s nárožním centrálním kostelem byla dokončena jen dvě křídla konventu, kaple Nejsv. Trojice a základy kostela. 

V letech 1742-1743 budova posloužila jako lazaret pro téměř tři stovky raněných pruských vojáků, kteří 17. května 1742 porazili rakouské císařské vojsko v bitvě u Chotusic. Po odchodu vojska 16. září 1743 se začalo vyučovat v nové budově a klášter se díky schopnostem i financování sester Trauttmansdorfových a politickému věhlasu jejich otce Jana Bedřicha( nejvyššího zemského komorníka Království českého) brzy zařadil k nejvýznamnějším v habsburské monarchii. Proto jej 21. srpna 1750 navštívila císařovna Marie Terezie.

V letech 1898-1901 architekt Friedrich Ohmann navrhl a postavil nárožní centrální stavbu kostela Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, s využitím barokního projektu Dientzenhoferova. Patří k jeho nejvýznamnějším noebarokním stavbám. Od školního roku 1948-1949 byly škola násilně zrušena a 28. září 1950 ve 4 hodiny ráno státní bezpečnost řeholní sestry nahnala do autobusu a odvezla k internaci a nuceným pracem do kláštera v Broumově. Vzápětí byla vystěhováváno nebo rovnou ničeno vnitřní zařízení i archiv. Budovu ve správě ministerstva vnitra od roku 1964 využíval okresní archiv. V letech 1983-1985 byly budovy nákladně opraveny a na někdejším klášterním dvoře zřízen Sad přátelství a parkoviště.

V letech 1985-1990 byla v přízemí konventu zřízena muzejní expozice mobiliárních fondů Středočeské pobočky Národního památkového ústavu.

Konvent se zabýval výchovou a vzděláváním dívek. Jeho součástí byla škola, penzionát, kaple a zahrada. Roku 1807 byla zásluhou katechety a vlasteneckého kněze Josefa Herzana zřízena žákovská knihovna.

Realizována byla pouze dvě křídla klášterní budovy v letech 1738-1743

Kilián Ignác Dienzenhofer rozvrhl čtvercovou stavbu tak, že okosil na dvou protilehlých stranách čtverec a kostel s kupolí situoval na diagonálu, která tak získala funkci hlavní osy. Do obvodových zdí podélného kostela bylo vkomponováno mezi krátkou loď a presbytář samostatné, zhruba čtvercové centrální jádro s vepsaným oktogonem s obdélnými příčnými plochými rameny a polokruhovými výklenky v diagonálách. Tento interiér, s osmi sloupy po obvodu a římsovými sponami v diagonálách, měl být zaklenut kruhovou kupolí s pendantivy, tamburem a lucernou. Kupole, zděné jednoplášťové konstrukce, byla dominantou celého prostorového útvaru a svou výškou i rozměry ovlivňovala průčelí kostela. Dvouvěžové průčelí s válcovým tamburem mohutné kupole v pozadí má střední partii konkávkonvexně zvlněnou a hlavní osu zdůrazněnou sloupovou edikulou. Ke konkávně prohnutým věžím se v úhlu 90° měla napojovat ramena klášterní budovy, střízlivěji, ale stejně důmyslně členěná.

Jedná se patrně o jeden z nejdůmyslnějších návrhů Kiliána Ignáce, který překvapí půdorysným uspořádáním i bohatostí architektonických detailů. Uspořádání kostela podřídil kupolovému jádru a průčelí celého komplexu orientoval do centra města.   

Sochařskou výzdobu sestávající ze soch andělů a plastického erbu Trauttmannsdorfů nad hlavním vchodem tesal kutnohorský sochař Jan Brázdav letech 1738-1739.

Roku 1991 byly budovy v restituci vráceny voršilkám, které zde postupně zavedly konvent a základní školu. Osmileté církevní gymnázium zde v současnosti provozuje Biskupství královéhradecké. V kostele se pořádaji koncerty a jiné kulturní akce školy i města.