Praha - Benediktinský klášter Břevnov

Břevnovský klášter, resp. Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty v Praze na Břevnově je nejstarší český mužský klášter.

Podle pověsti měli kníže Boleslav II. a biskup Vojtěch stejný sen, v němž byli Bohem vyzváni, aby u pramene Brusnice na místě nedaleko Prahy založili benediktinský klášter. Oba výzvu uposlechli a setkali se na místě zjeveném jim ve snu. U pramene uviděli jelena, který se chtěl napít vody, avšak bránilo mu v tom břevno. Vojtěch břevno z pramene vyňal, voda vytryskla a jelen tak mohl ukojit svoji žízeň. Břevno – osekaná větev se zbytky tří pahýlů po větvích – se stalo součástí klášterního znaku.

Klášter založil jej roku 993 kníže Boleslav II. a pražský biskup Vojtěch. Od počátku v něm sídlí mnišská komunita benediktinů, která sem přišla z německého kláštera Niederaltaich.

První břevnovští mniši obývali pravděpodobně provizorní dřevěné objekty. Ty byly za opata Meginharda (1035/43–1089), s podporou knížete Břetislava I., nahrazeny románskými kamennými stavbami. Od poloviny 11. století tvořil areál břevnovského kláštera trojlodní kostel, severně od kostela, obydlí opata jižně od chrámu a po obvodu kláštera byly vybudovány objekty hospodářské. 

Břevnovský klášter zůstal v románské podobě až do poloviny 13. století. Příznivá hospodářská situace umožnila zahájit postupnou přestavbu kláštera v gotickém slohu. Ta započala asi po polovině 13. století, za opatů Martina I. (1253–1278) a Křišťana (1278–1290), v úpravách pokračoval opat Bavor z Nečtin (1290-1332). Další vývoj středověkého kláštera v Břevnově představuje kontinuální proces, úpravy a přestavby probíhaly takřka permanentně. 

V roce 1420 v období husitských válek byl klášter vypálen. Větší část břevnovské komunity včetně opata Mikuláše (1419–1426) hned na začátku husitských válek (1419/1420) uprchla na své proboštství do Broumova.

Po skončení husitských válek byly rozsáhlejší, ovšem stále pouze dílčí, stavební obnovné práce v Břevnově zahájeny teprve mezi roky 1537–1553, za opata Matěje z Tachova (1537-1553), a jejich nejdůležitějším výsledkem byl kostel, zprovozněný roku 1545. Další období bylo poznamenáno třicetiletou válkou, kdy se sice řeholní řády staly oporou rekatolizace, ale současně trpěly rozvrácením hospodářství na klášterních panstvích.

Zásadnější obnova břevnovského kláštera a vzkříšení vyhořelého kláštera broumovského jsou spjaty až s osobou opata Tomáše Sartoria (1663–1700) a nástupem baroka. Opat Tomáš nechal v letech 1668–1674 vystavět v Břevnově novou budovu konventu. Jedná se o raně barokní pětikřídlou stavbu, jejíž část stojí jižně od kostela i nyní – tzv. Sartoriův konvent, postavený Martinem Reinerem. Již o čtyři roky později na den sv. Markéty, tj. 13. července 16778, budovy konventu, kostela, stájí, sýpky a ovčína poškodil požár. Opravy řídil stavitel Martin Allio, později Pavel Ignác Bayer. Základní opravy započaly již v říjnu 1678, konvent byl zastřešen ještě před začátkem zimy. Další práce byly pozastaveny v důsledku morové epidemie roku 1680, kdy stále nepříliš početná komunita takřka vymřela. Opravy byly dokončeny o svatodušních svátcích roku 1681.

Zásadní přestavba nicméně začala být intenzivně připravována na počátku 18. století, kdy byl do čela břevnovsko-broumovského kláštera zvolen opat Otmar Daniel Zinke (1700-1738).

Stavební deník z let 1701–1721 podrobně dokládá průběh přestavby areálu kláštera, která mu vtiskla nynější podobu. Přípravné práce probíhající v letech 1701–1703 byly zahájeny úpravami terénu a vyčištěním kamenolomu poblíž větrného mlýna. Byla znovuotevřena cihelna. Podle smlouvy z 23. února 1668 zřídil cihelnu na klášterních pozemcích již stavitel Sartoriova kláštera Martin Reiner, neboť dovoz stavebního materiálu by stavbu zbytečně prodražil, poté byl postaven domek pro cihláře, roku 1702–1703 byly postaveny cihelná a vápenná pec. V západní části klášterní zdi byla probourána nová brána, aby bylo možné vozit cihly přímo z cihelny přes klášterní zahradu.

Po letech příprav byla v roce 1708 zahájena nová výstavba celého kláštera. Stavební práce zpočátku vedl Pavel Ignác Bayer, který však nárokům stavebníka nevyhovoval a opat Zinke se v roce 1709 rozhodl pro změnu stavitele. 

K vedení stavby byl v roce 1709 najat Kryštof Dientzenhofer (1655–1722). Pod jeho vedením byl konvent dokončen v podstatě podle Bayerových plánů. Zásadní proměnou původních plánů prošlo ale architektonické pojetí kostela sv. Markéty, které zcela opustilo Bayerův původní, tradičněji pojatý koncept.

Od roku 1716 pracuje pro klášter také jeho syn Kilián Ignác (1689–1751). Ten převzal stavbu po smrti otce v roce 1722 a je autorem barokní podoby břevnovského kláštera.

V srpnu až listopadu roku 1713 v Praze opět vypukla morová nákaza a v klášteře byly přerušeny stavební práce až do jara roku 1714.

Klášterní novostavba výrazně změnila terén celého areálu. Úpravy proběhly v letech 1701–1703 srovnáním terénu samotného staveniště. Terénní práce pak pokračovaly od listopadu 1718 do června 1719, od Vojtěšky na severní straně, kde byla projektována klášterní zahrada se zděnými terasami, dále pak západně od kostela, směrem k bývalé mincovně, a jižně od kostela a prelatury. Na východní straně kláštera, směrem k vesnici Břevnov, byl výškový rozdíl původního a nově nasypaného terénu zajištěn opěrnou zdí.

Budovu prelatury, dřívějšího reprezentativního sídla břevnovských opatů, postavili Kryštof a Kilián Ignác Dientzenhoferové v letech 1716–1721. Prelatura není typickou mnišskou stavbou, svým vzhledem, vnitřní strukturou a také původním vybavením připomíná spíše zámecké obydlí.

Objekt tvoří jednotný stavební celek se západně umístěnou budovou konventu (klauzury, tj. obydlí mnichů), a samozřejmě také s kostelem svaté Markéty. Prelatura je vystavěna jako jednopatrový objekt, který se však využitím upraveného terénu jeví z východní strany jako dvojpatrový, východní část „přízemí“ je ve skutečnosti průčelí suterénu.

Boření starých stájí, sýpek a dalších objektů započalo koncem roku 1718. Některé objekty byly jen renovovány, stavba nových začala v druhé polovině roku 1719. Větší část západní strany nádvoří uzavírá sýpka, postavená v letech 1720–1721. Za sýpkou pokračuje západní hranice nádvoří cihlovou zdí, zpevňující stěnu svahu, vzniklou počátkem 18. století odkopávkou pro vyrovnání terénu klášterního nádvoří, tato zeď pokračuje do klášterní zahrady.

Správní hospodářská budova (upravený Sartoriův konvent) vytvořila rozhraní mezi souborem staveb kostela, konventu a prelatury a objekty hospodářskými. Jižní křídlo druhého nádvoří tvořily stodoly [dnes jižní ohraničení klášterního areálu], východní křídlo hospodářských budov tvoří podélná jednotraktová budova s lehce ustupující střední částí (původně stáje), prodlužující linii východního průčelí prelatury.

Jihovýchodně od kláštera v linii prvního nádvoří byl vybudován klášterní pivovar. Se stavbou se začalo roku 1719. Pokračovala stavba sladovny, varny a obydlí sladovníka. Pivovar byl dokončen roku 1720. V roce 1723 byl ještě upravován sladovnický mlýn v sousedství pivovaru. V jihozápadní části prvního nádvoří stál ovčín a chalupa ovčáka, obojí bylo dokončeno v srpnu 1720. Dokončením výše již zmíněné sýpky na druhém nádvoří končí v květnu roku 1721 novostavba kláštera.

Výsledkem projektu obou Dientzenhoferů byl komplex barokního kláštera s hospodářským dvorem, obklopený na jihu a východě zelinářskými zahradami a rybníkem, na straně severní architektonicky komponovanou zahradou. Jde o stavbu, která celkovou dispozicí i architektonickým výrazem patří mezi nejkrásnější a nejdůležitější realizace 18. století v Čechách.

Klášter benediktinů v Břevnově zahrnuje kostel sv. Markéty, konvent a prelaturu (čp. 1), starý konvent, obytnou budovu s hlavní bránou, pavilón Vojtěška, Oranžérii, sýpku, hospodářský dvůr s dvěma obytnými domky, hospodářskými budovami a klášterní zahradu ad. Kostelu sv. Markéty, pavilónu Vojtěška a klášterní zahradě je věnovaná samostatná karta. 

Prelatura

Budovu prelatury, dřívějšího reprezentativního sídla břevnovských opatů, postavili Kryštof a Kilián Ignác Dientzenhoferové v letech 1716–1721. Prelatura není typickou mnišskou stavbou, svým vzhledem, vnitřní strukturou a také původním vybavením připomíná spíše zámecké obydlí.

Prelatura je vystavěna jako jednopatrový objekt, který se však využitím upraveného terénu jeví z východní strany jako dvojpatrový; východní část „přízemí“ je ve skutečnosti průčelí suterénu. Hlavní vstup do prelatury je umístěn ve střední části jižní strany objektu; po levé straně byla umístěna klášterní fortna, místnosti vpravo od vstupu sloužily původně jako obydlí a pracovna provizora, tj. hospodářského správce kláštera.

Podél východní části ambitu jsou umístěny prostory ubytovací, severní část přízemí tvořily skladovací prostory aj. Tyto místnosti byly a jsou bez výraznější umělecké výzdoby. Klenba ambitu v přízemí je vymalována alegorickými malbami křesťanských ctností (pravděpodobně J. K. Kovář, čtyřicátá léta 18. století). Do patra prelatury se vstupuje schodištěm v jihozápadním rohu prelatury.

Prvním sálem na jižní straně prelatury je opatská jídelna. Následující sál sloužil jako přijímací pokoj opata a také jako menší jídelna pro méně formální příležitosti či menší společnost. Další sál je nazýván Pompejský, podle stylu maleb, který byl v první třetině 19. století ovlivněn vykopávkami v Pompejích a Herculaneu. Původně byl tento pokoj zimní opatskou ložnicí.

Rohová místnost bývala opatskou pracovnou (kabinetem, sloužícím pravděpodobně také jako opatská kaple). Následuje místnost, která byla ve třicátých letech 20. století užívána jako opatská ložnice. Původně šlo o pokojík pro opatova sluhu (komorníka), s přiléhající opatskou šatnou.

Tereziánský sál je největším prostorem břevnovské prelatury a spolu s kostelem také umělecky nejvýraznější částí barokní stavby břevnovského kláštera. Strop sálu pokrývá malba malíře Kosmy Damiána Asama Zázrak poustevníka Vintíře na dvoře uherského krále Štěpána.

V severní části prelatury se nacházejí místnosti, které původně sloužily jako pokoje pro významné hosty. 

Klenby ambitu v patře prelatury zdobí malby J. K. Kováře [1739–1740] s náměty z klášterních dějin: v jihozápadním rohu je vyobrazena Oprava břevnovského kostela sv. Markéty po bitvě na Bílé hoře. Na stěnách přijímacího pokoje opata v prelatuře jsou fresky Antonína Tuvory z roku 1783 s náměty fiktivních italizujících venkovských krajin. Oslavou opata Bennona Löbla je nástropní malba J. K. Kováře Zázrak míšeňského biskupa sv. Bennona. Klenbu ambitu před tímto sálem zdobí nástropní malba J. K. Kováře s námětem Dobytí břevnovského kláštera husity v roce 1420.

Nástropní malba v Pompejském sále od J. K. Kováře zobrazuje Povolání sv. Otmara k obnovení kláštera v St. Gallen, malbu doplňuje vyobrazení břevnovského kláštera. Na klenbě soukromé opatské kaple vytvořil J. K. Kovář kolem roku 1740 fresku s námětem Setkání knížete Oldřicha a poustevníka Prokopa na Sázavě. Na klenbě části ambitu směřující k Tereziánskému sálu je nástropní malba J. K. Kováře s námětem Založení břevnovského kláštera.

Tereziánský sál je největším prostorem břevnovské prelatury a – spolu s kostelem – také umělecky nejvýraznější částí barokní stavby břevnovského kláštera. Strop sálu pokrývá malba slavného bavorského malíře Kosmy Damiána Asama Zázrak poustevníka Vintíře na dvoře uherského krále Štěpána. Čínský salon je vymalovaný A. Tuvorou roku 1787 malbou s náměty čínských krajin.

V poli mezi východním a severním křídlem ambitu zobrazil J. K. Kovář Založení proboštství v Rajhradu. Fresky v ambitu pokračují vyobrazením Založení proboštství v Polici nad Metují, v rohu mezi severním a západním křídlem Budování kláštera v Broumově, v západní části ambitu pak Zbudování kláštera v Lehnickém Poli sv. Hedvikou a sv. Hedviku po bitvě s Tatary u Lehnice.

Břevnovský klášter je jedním z míst, kde mniši usilují o pokračování tradice života vedeného Řeholí svatého Benedikta.

Klášter během komunistické éry značně zchátral. Obnovené benediktinské komunitě se za pomoci státu i zahraničních klášterů podařilo klášterní budovy opravit a důstojně oslavit 1000 let trvání kláštera v roce 1993 – břevnovské opatství bylo při příležitosti svého milénia papežem Janem Pavlem II. obdařeno čestným titulem »arciopatství«. Jan Pavel II. klášter osobně navštívil 25. a 26. dubna 1997, v roce milénia mučednické smrti sv. Vojtěcha.

V roce 1999, po smrti Anastáze Opaska, stanul v čele kláštera jako převor-administrátor Prokop Siostrzonek. Po roce 1990 došlo také k opětovnému propojení Břevnova a Broumova – broumovský klášter je nyní spravován (administrován) představeným kláštera břevnovského. Dosavadní převor-administrátor Petr Prokop Siostrzonek byl dne 21. 11. 2017 zvolen břevnovským arciopatem.

Pro návštěvníky je zpřístupněna barokní bazilika sv. Markéty, románská krypta z 11. století a barokní prelatura s Tereziánským sálem. Prohlídková trasa trvá přibližně 90 minut; výchozím místem je infocentrum v Klášterní sýpce.

Prohlídky: so 10.00, 14.00, 16.00 a ne 11.00, 14.00, 16.00 (duben–říjen) a so 10.00, 14.00 a ne 11.00, 14.00 (listopad–březen); klášterní zahrada otevřená denně 6.45–20.00. Ve všední dny se prohlídky kláštera konají jen pro předem objednané zájemce mezi 10.00 až 16.00.

Klášterní fortna / infocentrum:
tel.: 220 406 111, e-mail: klaster@brevnov.cz, www.brevnov.cz
po–pá 8.30–17.30
so, ne 9.00–16.00

Zdroj: Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty