Bamberg - Klášter karmelitánů

Karmelitánský klášter sv. Theodora na Kaulbergu z roku 1030 barokizovaný v letech 1692-1706 podle projektu Leonharda Dietzenhofera a přestavěný v letech 1739-1740 Justem Heinrichem Dietzenhoferem

Klášter sv. Theodora na Kaulbergu v Bambergu vznikl v roce 1030 původně jako klášter cisterciaček a později benediktinek.  V roce 1589 byl obsazen řádem karmelitánů, kteří museli opustit prostory svého původního kláštera, založeného v 13. století na území farnosti sv. Martina v centru Bamberga. V letech 1692-1706 byly klášterní budovy a kostel barokizovány podle projektu Leonharda Dientzenhofera.

V letech 1739-1740 Justus Heinrich Dietzenhofer podle plánů architekta Balthasara Neumanna postavil nové západní křídlo a přestavěl klášterní budovy.

Detailní informace

Historie

Podle tradice založil první bamberský biskup Eberhard I. Bamberský v roce 1030 na kopci naproti bamberské katedrále špitál pro nemocné a chudé a zasvětil ho svatému Theodorovi.

V areálu tohoto špitálu nechal bamberský biskup Eberhard II. v roce 1157 postavit klášter Panny Marie a svatého Theodora za pomoci palatinské hraběnky Gertrudy, vdovy po palatinovi Hermannovi von Höchstadt-Stahleck a sestry krále Konráda III. Po manželově smrti v roce 1157 určila Gertruda manželův majetek na stavbu kláštera svatého Theodora v Bambergu. Klášterní ženy svatého Theodora, takzvané Theodorky, žily nejprve podle konstitucí cisterciaček, později podle konstitucí benediktinek.

Ženský klášter byl vypleněn v roce 1525 během selské války a zrušen po druhé markraběcí válce v roce 1554 a objekt kláštera zůstal prázdný.

Původní karmelitánský klášter v Bambergu byl založen ve 13. století na území farnosti sv. Martina v centru města. V roce 1589 byly prostory původního kláštera potřeba pro diecézní seminář a karmelitáni se museli vystěhovat. Náhradou dostali v roce 1589 prázdný objekt kláštera na Kaulbergu v Bambergu.

Klášter byl proslulý svou knihovnou, pro kterou karmelitáni v roce 1593 postavili samostatné křídlo, které v roce 1675 přestavěli.

Další přestavbou kláštera a kostela karmelitáni pověřili Leonharda Dientzenhofera. Základní kámen byl položen 4. května 1692. Bylo přistavěno jižní, východní a severní křídlo kláštera se zachováním pozdně románské křížové chodby. Poté začala barokizace klášterního kostela. Starý kostel byl částečně zbořen a liturgická orientace kostela se otočila o 180 stupňů. Práce byly dokončeny v roce 1706, kostel byl vysvěcen 18. 4. 1706.

V letech 1739-1740 Justus Heinrich Dietzenhofer podle plánů architekta Balthasara Neumanna postavil nové západní křídlo a přestavěl klášterní budovy.

V roce 1797 byly obnoveny věže. Nástropní malba v knihovně od Johanna Anwandera vznikla kolem roku 1755.

Karmelitánský klášter byl zrušen v roce 1803 v rámci sekularizace. Bavorská vojenská správa nechala vytrhat všechny sloupy západního křídla a nahradila je zdí s okny. Nemovitosti byly prodány v dražbě a vybavení kostela putovalo do jiných kostelů. Budovy sloužily mimo jiné jako vojenská nemocnice, škola a kasárna.

V roce 1902 získali klášterní komplex obutí karmelitáni ze Straubingu. Od 1. září 1918 do roku 1989 se karmelitáni starali o chlapecký seminář Marianum. V letech 1946-2018 vedli karmelitáni Theresianum (Bamberg), pozdně profesní instituci s humanistickým gymnáziem, vysokou školou a seminářem.

Architektura

Klášter

Křížová chodba o rozměrech 25 × 35 metrů je charakteristická románskými arkádovými oblouky ze zlatohnědého železitého pískovce, patkami sloupů s nárožními ostruhami, románskými hlavicemi ve tvaru kalichů a hlavicemi soch na pomezí románského a gotického slohu. Románský architektonický sloh byl v té době pravděpodobně použit záměrně, aby klášter získal úctyhodný vzhled. Komplex je jedním z nejlépe dochovaných klášterů pozdně románského nebo raně gotického období.

Kvůli nedostatku místa bylo pravděpodobně nutné kolem roku 1466 zaklenout východní křídlo kláštera, aby zde vznikl klášterní obytný prostor - úsporněji než při stavbě nové budovy. Tato a pozdější klenba byly prvními většími zásahy do stávajících řad arkád. Statika horních podlaží musela být zajištěna zděnými sloupy.

Po zrušení kláštera a přestavbě budov na kasárna bylo západní křídlo zbaveno arkád a zazděno velkými slepými klenbami.

Kvůli novým protipožárním předpisům byla kolem roku 1980 nutná rekonstrukce kláštera. Zbývající slepé oblouky byly odstraněny a doplněny novými sloupy s hrubými a nedokončenými hlavicemi, čímž byla obnovena uzavřená jednota kláštera. Byl obohacen o několik starých sochařských hlavic, které byly trvale zapůjčeny z Bavorského národního muzea.

Části těchto původních sloupů a hlavic byly použity při stavbě romantické zahradní zříceniny v zahradě bankéře Keilholze, další skončily v soukromém vlastnictví a v Bavorském národním muzeu v Mnichově.

Kostel

V podzemí kostela se dochovaly románské části starého kostela. Jediným viditelným pozůstatkem je tzv. lví portál na západní straně současného kostela. V plánu byly dvě věže, ale kompletně byla postavena pouze ta, která existuje dnes. V kostele našel místo svého posledního odpočinku bamberský biskup Hermann II. (úřadoval v letech 1170 až 1177).

Během barokizace v letech 1692-1706, kterou provedl Leonhard Dientzenhofer, se kostel zásadně změnil. Hlavní oltář, který se dříve nacházel na východě, byl umístěn na západ kostela. Lví portál (Löwenportal) ztratil svou funkci hlavního vchodu a byl zazděn. Východní průčelí, které je nyní vstupní stranou kostela, umělecky vyzdobil Leonhard Gollwitzer (též Goldwitzer). Nad hlavním vchodem se nachází socha Marie s dítětem a škapulířem, která vznikla podle obrazu Marie Pomocnice od Lucase Cranacha. Ve výklencích na fasádě jsou umístěni karmelitánští světci. Jako zakončení štítu byl zvolen prorok Eliáš, vzor řádu ze Starého zákona.

Po sekularizaci kláštera a zbavení kostela mobiliáře se o 100 let později podařilo karmelitánskému řádu ze Straubingu znovu získat klášterní budovy a kostel. Kostel dostal neobarokní interiér od vlastního klášterního truhláře, bratra Aloise Ehrlicha. S výjimkou oltáře Svaté rodiny a kazatelny pochází vnitřní vybavení kostela z doby po roce 1902. Oltář a kazatelna, které pocházejí z původního inventáře tohoto kostela, by mohly být znovu pořízeny a instalovány.

V roce 1808 nechal bavorský stavitel Ferdinand Freiherr von Hohenhausen rozestavěnou věž kostela strhnout a sutí zasypat Altenburger Straße (dnes náměstí před restaurací Zur Matern).

Kolem roku 1990 bylo podle plánu z počátku druhého rozkvětu karmelitánského kláštera zřízeno v prostorách pod kostelem samostatné pohřebiště. Krypty na bamberském hřbitově byly opuštěny a ostatky pohřbených v nich byly přeneseny do společného hrobu v této kryptě.

Současnost

V roce 1902 získali klášterní komplex obutí karmelitáni ze Straubingu. Od 1. září 1918 do roku 1989 se karmelitáni starali o chlapecký seminář Marianum. V letech 1946-2018 vedli karmelitáni Theresianum (Bamberg), pozdně profesní instituci s humanistickým gymnáziem, vysokou školou a seminářem.

Po druhé světové válce karmelitáni založili v klášteře pozdně profesní instituci s humanistickým gymnáziem, vysokou školou a seminářem. Chtěli pomoci válečným veteránům, kteří se chtěli stát kněžími, získat vysokoškolskou kvalifikaci. To vedlo ke vzniku Tereziánského gymnázia pro pozdní povolání, které dnes tvoří tři školy a menší internát. Mladé ženy a muži, většinou s odbornou praxí, navštěvují Tereziánské pozdní odborné gymnázium, Tereziánskou vysokou školu nebo Arcibiskupské večerní gymnázium.

V podkroví jižního křídla kláštera byly v posledních letech zřízeny pokoje pro interní žáky. Naproti tomu budova u schodiště do Tereziánského domu (nazývaná také budova pivovaru), která od roku 1976 sloužila jako internát, je využívána k jiným účelům.

V roce 1991 byl chlapecký seminář Marianum přeměněn na vzdělávací dům. Z ekonomických důvodů vedení provincie od tohoto projektu na konci roku 2008 upustilo. Dvě patra bývalého Marianum, západního křídla kláštera, byla nově vyhrazena pro hotelové účely a vznikl zde „Arkadenhotel im Kloster“, který ale není provozován klášterem.

Klášterní kostel prošel v letech 1981/82 rozsáhlou rekonstrukcí interiéru. V té době byla oltářní zóna s velkým citem pro prostor kostela nově navržena. Celkový design s oltářním ostrovem, oltářem a ambónem pochází od Friedricha Kollera. Současně byla v dolním kostele přestavěna hrobka pro zemřelé členy řádu. V současné době se kostel opět renovuje, a to od krovu až po spodní část kostela, včetně varhan.

Majitelé / uživatelé

Deutsche Provinz der Karmeliten Provinzverwaltung
Tel.: 0951 / 509866-0
E-mail: provinzverwaltung[ZAVINÁČ]karmeliten[TEČKA]de
karmeliten.de/kontakt/index.html
7. květen 2023

Mapa místa a okolí Otevřít na mapy.cz

GPS: 49.8885689N, 10.8811008E
Karmelitánský klášter sv. Theodora