Legnickie Pole - Klášter a kostel sv. Jadwigy

Legnickie Pole v Dolním Slezsku je místem bitvy, kde se, po předchozí porážce malopolského rytířstva u Chmielniku, postavilo dne 9.5.1241 do cesty mongolské severní armádě vojsko slezského knížete Henryka II. Pobožného posílené johanity, templáři a křižáckým rytířstvem. Sletské vojsko bylo drtivě poraženo, kníže Henryk II. byl zajat a následně popraven a s ním na bitevním poli vykrvácela i velká část slezské šlechty.

Mongolové celou oblast jižního Polska následně vyplenili tak, že zůstávala dlouhou dobu zcela pustá.

Podle legendy byla na místě, kde matka knížete Henryka II. sv. Jadwiga a jeho manželka Kněžna Anna, nalezly Henrykovo mrtvé tělo, postavena kaple. Počátkem 14 století byl na místě kaple postaven gotický kamenný kostel zasvěcený Svaté Trojici a Panně Marii.

Nedlouho poté se zde usadili benediktini, kteří udržovali kult pravých ochránců křesťanské víry. Benediktinští mniši sem přišli z českých Opatovic. Vzniklé probošství bylo v rukou benediktinského řádu až do roku 1535, kdy byl během náboženské reformace klášter zkonfiskován vévodou Fridrichem II. Během třicetileté války byl vypálen kostel a opatství vyplundrováno švédskými vojsky.

V roce 1703 získali majetek zpět benediktini z Břevnovsko-broumovského kláštera pod vedením opata Othmara Zinkeho za podpory císaře Leopolda I. Habsburského.

Břevnovský opat Othmar Zinke zde potřeboval vybudovat velké katolické sídlo, další břevnovské probošství, jako protiváhu protestantské Lehnice.

V letech 1703 až 1708 nejprve benediktinský řád po požáru opravil, rozšířil a využíval starou svatyni. Je to jednolodní stavba s transeptem, čelní věží a velkou jižní předsíni s emporou v patře. Následně ji však navrátil protestantům a připravil stavbu nového svatostánku.

Opat Zinke objednal plány na novostavby kostela a kláštera u architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Po vleklém odporu vratislavského biskupa Františka Ludvíka, palatina z Neuburgu, opat Zinke položil základní kámen 15. června roku 1719, ale první stavební práce nového kláštera podle plánů Kiliána Ignáce Dientzenhofera mohly být zahájeny až po ukončení sporu roku 1723. Slavnostní vysvěcení 7. října 1731 provedl Eliáš von Sommerfeld. 

Nový benediktinský klášterní komplex se stal jednou z nejkrásnějších barokních staveb v Polsku.

V letech 1727 až 1731 vyrostla pozdně barokní budova kostela sv. Kříže a sv. Jadwigy. Kostel byl vysvěcen v roce 1738.

Po první slezské válce, kterou Rakousko prohrálo v roce 1742, připadlo toto území i proboštství Prusku, a tak i jeho správa byla oddělena od mateřského Broumovského kláštera.

Klášter v Lehnickém Poli byl sekularizován v roce 1810.

Po sekularizaci roku 1810 byl klášter v pruském duchu přebudován na vojenskou přípravnou kadetní školu (utilitární úpravy dle plánů K.F.Schinkela v letech 1836 až 1841) a později, po novobarokní úpravě v letech 1894 až 1898, do něj byl umístěn pečovatelský ústav. Během II. sv. války tu byl vězeňský lágr a od r. 1961 je tu umístěn ústav sociální péče.

Klášter má symetrickou osovou dispozici s kostelem na střední ose a klášterními stavbami po jeho stranách.

Kostel je trojlodní dvouvěžová bazilika, se širokou hlavní lodí na půdorysu na šířku spojených elips.

Hlavní loď je zaklenutá českými plackami bez klenebních pasů. Výklenkové boční kaple jsou mělké, rámované mohutnými polosloupy s nikami mezi užšími sloupy, se sochami světců.

Ústřední nástropní fresku s motivy Nalezení a vztyčení Svatého Kříže sv. Helenou (uprostřed) a epizodami ze Starého a Nového zákona po obvodu namaloval mnichovský malíř Cosmas Damian Asam, štukový rámec provedl jeho bratr Egid Quirin v roce 1733.

Hlavní oltářní obraz Nalezení těla Jindřicha Zbožného svatou Hedvikou namaloval vlámský malíř Johan Franz de Backer v roce 1730.

Obrazy na čtyřech bočních oltářích namaloval Václav Vavřinec Reiner, na sloupech po stranách oltářů stojí 4 x 4 sochy svatých mučedníků, patriarchů a apoštolů; z nich sochy sv. Benedikta, sv. Vojtěcha a Panny Marie vyřezal Jan Putzengruber, ostatní sochařská výzdoba bočních oltářů je od Karla Josefa Hiernleho.

Varhany zhotovil slezský varhanář Adam Horatio Casparini, sochařskou výzdobu prospektu varhan vytvořil sochař Karel Josef Hiernle.

Kostel byl restaurován v letech 1932 až 1935, dále pak v letech 1966 a 1972 další renovace a opravy. Poslední opravy zde byly provedeny v r. 1990.

Přestože byl klášter zrušen, kostel zůstal zachován v kompletním stavu, byl a je dosud poutním místem, jedním z hlavních ve Slezsku a svatá Hedvika jeho ústřední patronkou.

V bývalém klášterním komplexu je od roku 1961 umístěn ústav sociální péče.