Kladno - Sousoší Panny Marie

Sousoší Panny Marie na kladenském náměstí Starosty Pavla je barokní památka postavená podle architektonického návrhu Kiliána Ignáce Dientzenhofera a dílo sochaře Karla Josefa Hiernla, která vzniklo nákladem břevnovského a broumovského opata Benno Löbla O.S.B..

Původně se na místě mariánského sousoší nacházel rybníček a uprostřed něho na kamenném sloupu sv. Jan Nepomucký.

Břevnovský opat Benno Löbl se rozhodl pořídit do středu náměstí sochu zasvěcenou Panně Marii a svatým, a to včetně sv. Jana Nepomuckého. 

Samotné stavbě sochy předcházel podle tehdejších zvyklostí ukázkový, 60 cm vysoký model, který vznikl patrně v roce 1739, nebo na jaře 1740, tedy ještě před vlastním započetím prací.

Kilián Ignác Dientzenhofer garantoval zhotovení tříetážového architektonicky rozvinutého soklu ze žehrovického pískovce, zakázku na kamenické prvky od něj získal Johann Baumgartner ze Starého Města pražského. Sochař Karel Josef Hiernle zahájil práce již v červenci 1740 a vytvořil z měkčího, ale také méně odolného pískovce, vrcholovou sochu Panny Marie, čtyři figury světců, čtyři andílky s kartušemi a také čtyři reliéfy pro soklovou část. Zatímco výlohy za kamenické práce potvrzoval K. I. Dientzenhofer, převor kláštera proplácel honorář Karlu Josefu Hiernlovi, který byl činný na kladenském sousoší již v červenci 1740 a doplatek za odvedené dílo přijal 25. října 1740. Dokončení sochařských prací dokazuje i chronogram na kartuši jednoho z andílků.

Základní kámen byl položen 22. července 1741.

Samotné realizaci však „překážel“ pranýř - symbol městského práva, který byl odstraněn těsně před položením základního kamene 15. července 1741.

Teprve poté mohli kameník Johann Baumgartner, jeho polír a tovaryš Kastka začít sestavovat sousoší z již hotových kamenných dílů.

Sousoší bylo dokončeno a vysvěceno v roce 1741.

Z originálního sochařského díla Karla Hiernla se dodnes zachovala na místě jen část. I přes tuto torzovitost představuj skutečně vzácný doklad jeho umění z období, kdy byl na vrcholu tvůrčích sil.

Z původní výzdoby in situ zbyl pouze sv. Benedikt a sv. Benno, dále patrně dvojice andílků - jeden s nápisovou kartuší (GlorIosae…), druhý se znakem broumovského kláštera, reliéfy sv. Josefa, Jana Křtitele, Jáchyma a sv. Anny na soklu a rostlinný motiv tulipánů. Další sochy vzaly za své při minulých úpravách a byly nahrazeny buď kopií, nebo výdusky. Všechny sochy, zhotovené z měkkého pískovce, byly však už několikrát opravovány. Zanikla i dominantní socha Panny Marie, která byla nejvíce vystavena povětrnostním vlivům.

Sousoší lze rozdělit do tří horizontálních částí. První reprezentuje Ježíšovu rodinu, a to oválné reliéfy sv. Jáchyma, sv. Josefa, sv. Jana Křtitele a sv. Anny. Druhá etáž nese světce spojené s řádem benediktinů - sv. Benedikta, sv. Prokopa orientované ke kostelu, na odvrácené straně pak sv. Jana Nepomuckého a sv. Benna, jmenovce stavebníka. Tradičně uváděná socha sv. Vojtěcha se na sousoší patrně vůbec neuplatňovala. Sousoší pak graduje Pannou Marií - Immaculatou.

Sousoší Panny Marie stojí na jižní straně náměstí Starosty Pavla. Stojí na vyvýšené kamenné podezdívce tvaru osmiúhelníka. Sousoší obkružuje kovové zábradlí s kamennými polygonálními pilířky.

Pro spodní partie soklu dodal Hiernle čtyři hluboké reliéfy – k radnici pohlíží sv. Anna (matka Panny Marie, s knihou v ruce), na jižní straně je sv. Jáchym (manžel sv. Anny, s pastýřskou holí ve tvaru T), dále sv. Josef – Pěstoun Páně (s lilií) a ke kostelu umístili sv. Jana Křtitele (s křížem a nápisovou páskou).

V další etáži defilují benediktinští světci, které doplňuje sv. Jan Nepomucký, ten se nachází na jihozápadním nároží (jedná se o kopii, torzální originál najdeme v budově kladenské radnice), následuje socha zakladatele benediktinského řádu sv. Benedikta (s havranem s kouskem chleba u nohou, symbol jedné z epizod jeho života), směrem k radnici stojí sv. Prokop (s křížem, knihou řehole a opatskou berlou) a nakonec sv. Benno (benediktin a opatův jmenovec, s atributem ryby na knize). Mezi světci jsou zasazeni andílci, dva se znaky břevnovského a broumovského kláštera a další dva s nápisovými kartušemi.

Celková obnova proběhla v roce 1873, při které bylo patrně zhotoveno kovové zábradlí. Znovu byla památka opravena krátce po havárii (1979) restaurátory Antonínem Kolářem a Františkem Paškem, kteří některé sochy již tehdy zaměnili za výdusky. Poslední restaurování se realizovalo v letech 2001–2002 pod vedením Michaela Bílka.