Praha - Zámek Veleslavín

Dvůr Veleslavínská čp. 1 byl po staletí středem a součástí vsi Veleslavín, statku břevnovského kláštera. Ve falzu zakládací listiny, hlásící se k roku 993, byl poprvé zmíněn písemně. Benediktini jej pronajímali jako poplužní dvůr. 

Roku 1420 po husitském útoku Pražané ves ovládli a v majetku různých měšťanů zůstala do 16. století, kdy připadla pražskému purkrabství. V 18. století přešla správa na zemské stavy.

Barokní zámek byl vybudován ve 2. čtvrtině 18. století, pravděpodobně v rozmezí let 1730-1750. Majitelkou panství byla císařovna Alžběta Kristýna Brunšvicko-Wolfenbüttelská, matka Marie Terezie. Jako architekt je zmiňován Kilián Ignác Dientzenhofer, který tehdy sloužil jako architekt císařského stavebního úřadu na Pražském hradě. Autorství však přímo doloženo není.

Zámek původně tvořil severovýchodní nároží obdélníkového dvora obklopeného hospodářskými budovami, ze kterých dnes zbyla pouze jižní část. Součástí zámečku byla barokní zahrada, která, v souvislosti s novobarokními úpravami zámečku koncem 19. století, dostala novokrajinářské pojetí. 

V 70.-80. letech 19. století dvůr s jedním z pavilónů vlastnila a obývala rodina statkáře Leopolda Dostala, nejméně od roku 1874, kdy se vlastnictví zmiňuje při křtu syna.

V 80. letech 19. století zámeček zakoupila baronka Emilie Marie von Oesterén, rozená Fuchsová (1851–1919), německo-maďarská Židovka, a obývala jej se synem, budoucím spisovatelem Fridrichem Wernerem von Oesterén (1874-1953) a jeho milenkou. Hostem u nich byl opakovaně básník Rainer Maria Rilke.

Na konci 19. století byly zbourány hospodářské budovy.

V roce 1910 zámeček od baronky von Oesterén zakoupili bratranci MUDr. Leo Kosák (1874–1944) a prof. MUDr. Oskar Fischer (1876–1942). Na začátku 20. století (1912) byl zámek rozšířen o krátká novobarokní křídla a bylo zde zřízeno soukromé sanatorium pro choroby nervové a plicní. V sanatoriu bylo 60 lůžek, pracovali zde ještě další dva lékaři a téměř dvě desítky ošetřovatelek a ošetřovatelů.

Léčila se v něm mj. Charlotta Garrigue-Masaryková, závislost na morfiu si zde léčila Milena Jesenská a syfilis si vyléčil architekt Adolf Loos.

Přilehlé pozemky o výměře 13,17 hektaru přešly po pozemkové reformě do majetku města Prahy.

Dne 21. 3. 1939 přepsal MUDr. Oskar Fischer svoji polovinu zámku na manželku, která nebyla Židovka. MUDr. Kosák a MUDr. Fischer byli v létě 1941 zatčeni gestapem a přinuceni uzavřít nevýhodnou smlouvu na prodej areálu sanatoria. Celý objekt byl převeden na „Vystěhovalecký fond pro Čechy a Moravu“  (Auswanderungsfond für Böhmen und Mähren), ze kterého byly hrazeny deportace Židů do koncentračních táborů. Po své deportaci do ghetta Terezín Oskar Fischer zemřel v únoru 1942, Leo Kosák zahynul v říjnu roku 1944 v Osvětimi.

V roce 1946 požádal syn Leo Kosáka MUDr. Viktor Kosák (1911-1993) o navrácení části majetku. Jeho žádost byla zamítnuta a celý objekt propadl v roce 1951 Československému státu. V areálu poté sídlila státní pneumologická klinika, která byla po roce 1989 přemístěna do FN Motol.

Od konce 90. let 20. století zámek sloužil nadále zdravotním účelům, kdy v něm sídlila soukromá klinika.

Areál sestává ze šesti zděných budov.

Zámeček čp. 1 (parcela č. 138) je tříkřídlá budova o dvou nadzemních podlažích s podkrovím a půdou je podsklepená. Střední část budovy je barokní, postranní křídla novobarokní.

Vrátnice čp. 140 je patrová stavba vlevo od barokní vstupní brány.

Západní pavilón čp. 84 je dvoupodlažní budova se stopami štukové dekorace na západní fasádě, v roce 2023 zcela zpustlá, ale s novou střechou.

Východní pavilón čp. 139 barokní patrová stavba s věžičkou.

Stodola (parcela č. 140) je jednopatrová stavba se sedlovou střechou.

Celý zámecký areál je obehnán zdí se dvěma bránami a brankou pro pěší z lomového opukového zdiva, místy střídaného s cihlami. Je ve špatném stavu, na několika místech byly prolomené úseky provizorně zajištěny ostnatým drátem.

Park má několik desítek vzrostlých listnatých stromů, keře a původní síť cest z doby sanatoria, místy pokrytou asfaltem.

Zámecký areál ve značně zchátralém stavu je v současné době v majetku Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových.