Bamberg - Nová residence
V roce 1693 byl Lothar Franz von Schönborn zvolen bamberským knížetem-biskupem a v roce 1695 mohučským arcibiskupem, a tím i arcikancléřem a prvním knížetem v říši. Dvorním architektem v Bambergu jmenoval Leonharda Dientzenhofera a jedním z prvních úkolů bylo vybudování barokních křídel Nové residence jako sídla bamberské kapituly. Barokní křídla byly postaveny v letech 1696-1703. Leonhard Dientzenhofer zde uplatnil nový styl přísných forem uzavřených okenních štítů a čistého pilastrovému řádu. V residenci se původně nacházely správní orgány biskupského úřadu.
Historie
Nová rezidence jako sídlo bamberské kapituly vznikla ve dvou stavebních fázích vybudováním dvou renesančních a dvou barokních křídel.
Obě renesanční třípatrová křídla byla postavena za knížecího biskupa Johanna Philippa von Gebsattel z roku 1604 podle plánů norimberského městského architekta Jakoba Wolffa staršího v letech 1601-1613 na severozápadě celého areálu.
V roce 1693 byl Lothar Franz von Schönborn zvolen bamberským knížetem-biskupem a v roce 1695 mohučským arcibiskupem, a tím i arcikancléřem a prvním knížetem v říši. Lothar von Schönborn byl jeden z nejnadanějších a nejimpulzivnějších knížat, která kdy usedla na bamberský biskupský stolec. Pro dějiny německého umění jde o slavné období, které lze oprávněně nazvat "dobou Schönbornů“.
V té době slavný rod hrabat ze Schönbornu usiloval o dosažení vrcholu svého politického významu. V prvních desetiletích 18. století byla všechna významná církevní panství ve Frankách a Švábsku na delší dobu spojena v rukou tohoto rodu - Bamberské biskupství (1693-1746), kurfiřtství Mohuč (1695-1729), biskupství Würzburg (1719-25, 1729-46), Speier (1719-43) a Kostnice (1740-43), kurfiřtství Trevír (1729-56) a konečně biskupství Worms a knížecí proboštství Ellwangen (1732-56) a současně vyznačovaly mocenskou sféru rodu, který dosáhl nejvyššího věhlasu.
Všude, kde vládl rod Schönbornů, začala brzy éra rozkvětu umění. Staré prosté biskupské rezidence byly opuštěny, zvýšená potřeba reprezentace, potěšení z většího pohodlí a láska k umění daly vzniknout novým velkolepým palácovým stavbám, které výmluvně svědčí o posíleném sebevědomí jejich obyvatel.
Při svém zvolení knížetem-biskupem v Bambergu v roce 1693 byl ale Lothar Franz von Schönborn katedrální kapitulou donucen zavázat se, že nebude "stavět nová místa nebo nechat nákladně opravovat stará". Pro jeho "stavebního červa", jak nazýval svou stavební vášeň, to bylo velmi zatěžující pouto. I vzhledem k tehdejšímu špatnému stavu biskupské rezidence v Bambergu. Všeobecný papežský zákaz takových zakázek ho definitivně osvobodil až roku 1697.
V této době byl Leonhard Dientzenhofer, jmenovaný za knížete-biskupa markraběte Sebastian von Stauffenberg královským dekretem 12. dubna 1690 „vrchním knížecím bamberským dvorním stavitelem“, již váženým stavitelem v Bambergu. Nástupem Lothara Franze von Schönborn ale postavení Leonharda Dietzenhofera významně vzrostlo.
S uvolněním situace se zákazem realizace staveb Lothar Franz von Schönborn začal v roce 1695 řešit výstavbu Nové residence. Komplex nových budov správního úřadu biskupství na katedrálním náměstí měl navazovat na již postavené zadní renesanční západní křídla.
První komise kapituly k rozšíření stávajících prostor biskupské rezidence a stavbě nových budov se sešla 14. dubna 1695. 20. května 1695 byla zahájena jednání s dvorním stavitelem Leonhardem Dietznehoferem. A 7. července 1695 byla uzavřena první podrobná smlouva. V roce 1696 jsou zahájeny stavební práce Nové residence.
Hlavní smlouva s Leonhardem Dietzenhoferem byla uzavřena 8. srpna 1697, další pak 20. března a 7. října 1698. Stavební práce podle těchto smluv byly realizovány až do roku 1700 a definitivně ukončeny kolem poloviny roku 1703. Vyúčtování celé stavby bylo uzavřeno až 9. listopadu 1707, nedlouho před smrtí Leonharda Dientzehofera (26. listopadu 1707).
Barokní křídla Nové residence směrem do katedrálního náměstí byla Leonhardem Dientzenhoferem postavena v letech 1696 až 1703 a jejich podoba zůstala dochována do současnosti.
Rozšíření Nové residence mělo původně zahrnovat i spojení nebo odstranění Starého dvora (Alte Hofhaltung), prvního sídla biskupů, stavěného postupně od roku 1475 na místě paláce císaře Jindřicha II. Tyto úvahy a plány ale zastavila špatná finanční situace související s válkou o „španělské dědictví“. Jediným dochovaným dokladem projektu spojení jsou tak pravděpodobně kameny vystupující na nároží Nové rezidence při Obere Karolinenstrasse.
Křídla Nové residence uzavírají Růžovou zahradu. Původní renesanční zahrada byla v roce 1733 upravena na barokní zahradu podle projektu Balthasara Neumanna.
Po sekularizaci v Bavorsku sloužil objekt od roku 1803 jako královská rezidence. Své sídlo zde měl Wilhelm (od roku 1799 první vévoda v Bavorsku), Maxmilián II.(1848 až 1864 bavorský král) a Otto von Wittelsbach (1832 až 1862 první řecký král). Otto se s manželkou Amálií vrátil do bavorského exilu, kde žili od června 1863 až do své smrti v bývalém knížecím biskupském sídle v Bambergu.
Architektura
Křídlo Nové rezidence obrácené k městu a zakončené vznosnou věží "Pavilonu čtrnácti svatých" je ukázkou architektonických ideálů Lothara Franze von Schönborn. Tehdy se celé katedrální náměstí, které bylo do té doby obráceno dovnitř jako středověký hrad, otevřelo městu. Padla stará brána, snížila se úroveň přední části náměstí, vznikla přístupová cesta vedoucí z města. Z okolní krajiny je na křídlo rezidence s výhledem na město vidět z velké dálky.
U barokních křídel Nové residence Leonhard Dientzenhofer uplatnil nový styl přísných forem uzavřených okenních štítů a čistého pilastrovému řádu.
Hlavní portál v jižním křídle je zvýrazněn štítem zdobeným postavami nad frontonem. Dveře vlevo vedou do nádherně štukovaného schodiště rezidence.
Ústředním bodem vnitřních prostor je Kaisersaal ve 2. patře. Jedná se o velký, ale nepříliš vysoký sál. Jeho stropy a stěny vyzdobil v letech 1707-1709 dvorní malíř Melchior Steidl freskami v malířském stylu Pietra da Cortona, motivy jsou medailony s římskými císaři a starověkými čtyřmi říšemi. Na stěnách je celkem 16 portrétů císařů. Až na jednu sochu jde o císaře z rodu Habsburků.
V sále Čtrnácti svatých pomocníků ve třetím patře měl kníže-biskup uloženou vlastní knihovnu, a který případně používal k soukromým účelům.
V Nové residenci se nachází se více než 40 reprezentačních místností, jako Mramorový sál, Zrcadlový sál (každá se štukaturou Antonia Bossiho), Bílý sál, Čínský kabinet a Imperial Hall.
Dnes interiérové řešení tří honosných bytů s četnými kvalitními kusy nábytku a uměleckými díly dokumentuje využití budovy jako sídla moci knížat-biskupů.
Křídla Nové rezidence uzavírají Růžovou zahradu. Před založením růžové zahrady u Nové residence byla na místě v 16. století renesanční zahrada, která byla v roce 1733 za knížete biskupa Friedricha Carla von Schönborna upravena na zahradu barokní. Projekt barokní zahrady byl svěřen staviteli Balthasaru Neumannovi. Zahradní pavilon v rokokovém stylu navrhl stavitel Johann Jakob Michael Küchel. Sochy na téma antické mytologie z let 1760-1761) jsou od Ferdinanda Tietze.
Fresky
Stropy a stěny Císařského sálu vyzdobil v letech 1707-1709 dvorní malíř Melchior Steidl freskami v malířském stylu Pietra da Cortona.
Vnitřní výzdoba
Reprezentační pokoje a místnosti byly bohatě vybaveny nábytkem, obrazy, porcelánem, či gobelíny.
Současnost
Od roku 1965 sídlí ve východním křídle Nové residence Státní knihovna Bamberg se sbírkou starých děl, včetně 4 500 rukopisů datovaných od 5. století, 3 400 inkunábulí (prvotisků) a 70 000 grafických listů.
Státní galerie v Nové rezidenci je pobočnou galerií Bavorských státních malířských sbírek.Od roku 1933 byly četné významné obrazy z městské sbírky (nyní Městská muzea Bamberg) převedeny do Státní galerie v Nové rezidenci Bamberg, když bylo rozhodnuto o zrušení městské umělecké sbírky a obrazárny na Michelsbergu. K vidění jsou zde mistrovská díla starého německého malířství i evropského barokního malířství. Mezi nejznámější obrazy ve sbírce patří například obraz Hanse Baldunga Griena Die Sintflut a několik děl Lucase Cranacha staršího. Obsahuje také několik ukázek málo známé bamberské deskové malby z 15. století. Barokní galerie v bývalých dvorských pokojích v téže budově sdružuje díla špičkové kvality od německých, nizozemských a vlámských mistrů 17. a 18. století, mj. díla Jana Lievense, bamberských malířů Marquarda, Nikolause a Johanna Christopha Treu a obrazy Johanna Kupetzkyho .
Růžová zahrada je veřejně přístupná a konají se zde četné koncerty.