Dientzenhofer Leonhard

Syn Georga Dientzenhofera, rolníka na statku Gugghof u St. Margarethen v Horním Bavorsku a Barbary rozené Thanner, čtvrtý nejstarší z bratrů stavitelů Dientzenhoferů, architekt a stavitel, spolu bratrem Georgem a Johannem tvůrce barokní podoby Bambergu a řady dalších sakrálních i profánních staveb bamberské kapituly, dvorní architekt bamberského knížete-biskupa Lothara Franze von Schönborn, dvorní architekt markraběte Christiana Ernsta z Bayreuthu, architekt měšťanských domů v Bambergu, architekt a stavitel množství staveb v Bavorsku, bamberský radní a přísedící u soudu, vydavatel, vážený měšťan, manžel dvou manželek a otec devíti dětí, z nichž žádné se již architektuře nevěnovalo.

Leonhard Dientzenhofer se narodil v roce 1660 jako páté dítě z manželství Georga Dientzenhofera a Barbary Thanner na statku Gugghof u osady St. Margarethen ve farnosti Flintsbach am Inn u Brannenburgu v Horním Bavorsku. Pokřtěn byl v kostele ve Flintsbachu dne 20. února 1660. Stejně jako ostatní sourozenci chodil do školy ve Flintsbachu (viz Společné začátky stavitelů Dientzenhoferů).

Pravděpodobně v období po smrti svého otce Georga 20. února 1673 se Leonhard vydává za bratry a sestrou Annou na cestu z rodného statku za vyučením a prací. Sourozenci Dientzenhoferové postupně doputovali až do metropole Prahy, která s nástupem rekatolizace po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 prožívá barokní stavební horečku. A Prahu je možné označit za první zásadní zlom v životě bratrů stavitelů Dientzenhoferů.  

V roce 1677 je v Praze písemně zaznamenán první z Dientzenhoferů, nejstarší z bratrů Georg.

Leonhard je v Praze poprvé zmiňován v roce 1678 v souvislosti se svatbou své sestry Anny, která se v Praze vdává za Wolfganga Leuthnera, příbuzného významného pražského stavitele Abrahama Leuthnera (1640-1701). Na svatbě jsou přítomni všichni sourozenci Dientzenhoferové. Svědkem byla Katharina Dinzenhoferová (Katharina je snad sestra Barbora, jako její druhé jméno).

Obě rodiny Leuthnerů a Dientzenhoferů byly později úzce propojeny. Rodinné vazby byly bezpochyby důležité i pro pozdější angažování Georga, Kryštofa, Leonharda a Johanna ve stavební firmě Abrahama Leuthnera.

V roce 1681 je zahájena přestavba zchátralých klášterních budov cisterciáckého kláštera Waldsassen v Horní Falci nedaleko Chebu pod vedením stavitele Kaspara Feichtmayera. Ten je z vedení stavby brzy odvolán a cisterciácký řád z popudu otce Nivarda Christopha oslovuje pražského stavitele Abrahama Leuthnera (1640-1701).

Z pohledu dalšího působení a tvorby stavitelů Dietzenhoferů se jedná o druhý zásadní zlom, o místo, kde bratři navazují potřebné kontakty, získávají doporučení, a odkud se jejich cesty rozbíhají s velkou rodinnou soudržností až na architektonické vrcholy v Čechách i Německu.

Původní plány přestavby kláštera Waldsassen zahájené v roce 1681 jsou v roce 1682 nahrazeny plány Abrahama Leuthnera, který ve stejném roce přebírá i stavbu. Abraham Leuthner angažuje na stavbu cisterciáckého kláštera a baziliky Nanebevzetí Panny Marie jako mistra nejstaršího z bratrů Dientzenhoferových, tehdy 39-letého Georga. Georg je zde později poprvé zmiňován i jako možný autor plánů na výstavbu kostela. Jako předáci jsou na stavbu povoláni také bratři Kryštof a Leonhard.

Leonhard se ve Waldsassenu 30. ledna 1685 ve věku 24 let žení s devatenáctiletou Marií Annou Haager, dcerou řeznického mistra z Waldsassenu, mladší sestrou ženy svého bratra Georga Marií Elisabethou. S Marií Annou měl až do její smrti 6 července 1699 tři syny a čtyři dcery.

Činnost Georga a Leonharda se v 80. letech 17. století již neomezuje pouze na Waldsassen. Nezávisle na Abrahamu Leuthnerovi přijímají zakázky na někdy poměrně vzdálených místech v Horní Falci a Frankách v Bavorsku.

V roce 1685 doporučuje otec Nivard Christoph z kláštera ve Waldsassenu Georga Dientzenhofera jezuitům v Bambergu na stavbu nového jezuitského kostela sv. Martina na Grüner Markt.

V roce 1686 je Leonhard pověřen projektem a stavbou poutního kostela Jména Panny Marie v Trautmannshofen v Horní Falci. Jde o Leonhardův první samostatný návrh projektu, smlouvu uzavírá 4. června 1686. Leonhard později vedení stavby přenechává svému bratrovi Georgovi, který ji vede až do své smrti v roce 1689. Po něm kostel dokončuje Wolfgang. Kostel je vysvěcen v roce 1691.

V roce 1686 je Leonhard uváděn jako zednický mistr při přestavbě premonstrátského kláštera ve Speinshartu v Horní Falci zahájené v roce 1683 podle plánů Johanna Schmutzera. Některými zdroji je jako autor plánů pro další stavební práce uváděn Georg. Po jeho předčasné smrti v roce 1689 se na stavbě objevuje Wolfgang, podle listinných dokladů uváděný jako "stavební mistr Wolfgang Dientzenhofer z Ambergu". V roce 1692 Wolfgang předkládál plány klášterního kostela Neposkvrněného početí Panny Marie a opatské residence. Zednické práce jsou zahájeny v roce 22.6.1692. Hrubá stavba kostela je dokončena v roce 1698, vysvěcen je v roce 1706. Čtyřkřídlý komplex kláštera je zcela dokončen až v roce 1713.

V roce 1686 pověřuje Leonharda nově zvolený opat kláštera Ebrach v Horních Francích u Bamberga Ludvík Ludovici přípravou plánů na obnovu a celkovou přestavbu kláštera. Po demolici starých klášterních budov je 6. července 1688 položen základní kámen nového kláštera. Od roku 1688 do ukončení první stavební etapy v roce 1702 bylo postaveno východní křídlo, část severního křídla, budovy konventu a knihovna. Monumentální klášterní komplex je dokončen až ve druhém stavebním období po roce 1715 za nového opata Wilhelma Sölnera. Jde však jen o část původního Leonhardova projektu.

V roce 1686 byl Georg Dientzenhofer jmenován bamberskými jezuity na doporučení otce Nivarda Christopha z kláštera Waldssasen mistrem stavby jejich kolegiátního kostela Namen Jesu, dnešního kostela sv. Martina (Martinskirche) v Bambergu. Základní kámen je položen 4. srpna 1686.

Vedení stavby kostela sv. Martina od Georga posléze přebírá Leonhard, což snad souvisí s Georgovým převzetí stavby kostela v Trauttmannshofen u Ambergu, který Leonhard projektuje a kde vede stavbu od roku 1686. První bohoslužba se v kostele sv. Martina v Bambergu slouží na Silvestra roku 1691. Kostel je vysvěcen 17. května 1693 a v roce 1696 je dokončen i s věží. Jezuitské koleje v Bambergu jsou již bez Dientzenhoferů dokončeny až v roce 1720.

Výstavbou kostela sv. Martina v Bambergu se rodina Dientzenhoferů definitivně prosazuje ve Frankách. Spoluprací řádu jezuitů s Georgem a Leonhardem začíná přeměna Bambergu, který bývá také nazýván Francký Řím, v barokní město, jehož barokní podobu zásadně určuje architektura tří bratrů Dientzenhoferů – Georga, Leonharda a Johanna. Přeměna vrcholí za vlády knížete-biskupa Lothara Franze von Schönborn (1655-1729) po roce 1693.

V roce 1687 se Leonhard s manželkou stěhuje z Waldsassenu a trvale se usazuje v Bambergu ve vlastním domě na Lange Strasse 18, jehož přestavbu dokončuje v roce 1688.

2. února 1689 umírá Georg Dientzenhofer ve věku 46 let ve Waldsassenu, kde žil se svou manželkou a křtil své děti. Po Georgově předčasné smrti Leonhard dokončuje stavbu jezuitského kostela sv. Martina v Bambergu, který je vysvěcen v roce 1691.

V roce 1690 Leonhard předkládá pro nového opata kláštera Langheim Galluse Knauera (1690-1728) velký plán přestavby kláštera Langheim. Na jeho základě Leonhard staví novou budovu opatství, hospodářský dvůr, pekárnu s vodním mlýnem. V roce 1700 je postaven také jižní blok s opatstvím a pokoji pro hosty.

V roce 1690 se Leonhard, již jako vyhledávaný stavitel, stává dvorním (zemským) architektem v Bambergu za vlády knížete-biskupa Marquarda Sebastiana Schenk von Stauffenberg (1644-1693).

V letech 1691-1693 Leonhard barokizuje podle vlastních plánů hrad Greifenstein v Horních Francích pro bamberského knížete-biskupa Marquard Sebastian Schenk von Stauffenberg, který jej získal v léno za zásluhy pro bamberskou diécézi, kterou vede od roku 1683.

V letech 1691-1694 Leonhard staví v Kulmbachu v Horních Francích na úpatí hradu Plassenburg pro klášter Langheim třípatrovou správní budovu klášterního panství zvanou Langheimer Hof dle zadání opata kláštera Langheim Galluse Knauera.

Podle plánů Leonharda je v letech 1692-1693 postavena na příkaz opata Galluse Knauera z kláštera Langheim hospodářská budova klášterního panství Nassanger v okrese Lichtenfels v Horních Francích. Jedná se o služební a skladovací dvůr pevnostního charakteru elipsovitého půdorysu s příkopem a padacím mostem.

Od konce roku 1692 pracuje Leonhard z pověření langheimského opata Galluse Knauera na mohutné barokní přestavbě zámku Tambach, letního sídla opatů kláštera Langheim. Zámek se nachází nedaleko města Coburg  v Horních Francích. Stavba je zahájena kolem roku 1695, v roce 1698 je dokončeno východní křídlo. Do dnešní podoby je zámek Tambach dostavěn až v letech 1777-1786.

V roce 1692 je položen základní kámen barokní přestavby karmelitánského kláštera sv. Theodora v Bambergu podle plánů Leonharda. Práce jsou dokončeny v roce 1702.

V letech 1693-1710 je Leonhardem realizován projekt barokní přestavby zámek Gaibach patřící rodu Schönborn. Interiér zámku je věnován uměleckým sbírkám bamberského knížete-biskupa Lothara Franze von Schönborn.

V roce 1693 je Lothar Franz von Schönborn zvolen bamberským knížetem-biskupem, následně v roce 1695 pak i mohučským arcibiskupem a tím i arcikancléřem a prvním knížetem v říši. Jedním z cílů knížete-biskupa Lothara Franze von Schönborn je barokní přestavba samotného Bambergu, ale i barokní přestavba řady zámků, hradů, klášterů a kostelů pod vlivem bamberské kapituly.

V roce 1695 Leonhard vstupuje do služeb knížecího rodu Schönbornů v Bambergu jako dvorní architekt.

Leonhardovi jsou mimo jiné zadány v Bambergu tři výrazné stavební úkoly - přeměna benediktinského kláštera na Michelsbergu na jednotně regulovanou barokní stavbu, výstavba biskupské Nové rezidence na Dómském náměstí a barokní přestavba karmelitánského kostela a kláštera sv. Theodora.

Dne 14. dubna 1695 přijímá stavební komise bamberské kapituly usnesení o „rozšíření a vylepšení horního nového nádvoří“ v Bambergu. Již 20. května 1695 jedná kníže-biskup Lothar Franz von Schönborn s Leonhardem Dientzenhoferem o tomto novém nádvoří. První podrobnou smlouvu na projekt biskupské Nové rezidence v Bambergu podepisuje Leonhard 7. července 1695, stavba je zahájena v roce 1697 a dokončena roku 1703. Dne 15. ledna 1704 předkládá Leonhard celkové vyúčtování stavby Nové residence. Další plánované rozšíření sídla kapituly je poté zastaveno z důvodu nedostatku finančních prostředků.

V roce 1696 Leonhard Dientzenhofer uzavírá smlouvu s opatem Christophem Erstem von Guttenbergem na přestavbu benediktinského kláštera a kostela na Michelsbergu. V roce 1696 Leonhard navrhuje dvoupatrové barokní průčelí klášterního kostela sv. Michala. Práce na kostele jsou dokončeny v roce 1698. Klášterní budovy představující čtyřkřídlý, téměř čtvercový komplex s dvou- a tří podlažními budovami, jsou podstaveny v letech 1696 až 1702 podle plánů Leonharda Dientzenhofera. V roce 1698 je zde zaměstnán jako polír Johann Dientzenhofer. Staré budovy jsou zbourány do roku 1702. Po předčasné smrti Leonharda jsou klášterní budovy již podle plánů Johanna Dientzenhofera postaveny v letech 1707-1713. Podle plánů Johanna je v roce 1710 postavena kašna Merkur v předklášteří, v letech 1723-1724 pak přední venkovní terasa se. Další klášterní budovy jsou realizovány v letech 1739-1744 Justusem Heinrichem Dientzenhoferem, synem Johanna.

Přestavbou karmelitánského kostela a kláštera v Bambergu pověřují karmelitáni Leonharda po prvotních přestavbách částí kláštera v 17. století. Základní kámen k přestavbě kláštera je položen 4. května 1692. Stavební práce probíhají do roku 1702. Kostel je vysvěcen v roce 1707.

I v Bambergu se projevuje rodinná soudržnost a spolupráce mezi bratry Dientzenhofovými. Johann Dientzenhofer, který je v Praze zmiňován ještě v roce 1685 i jako učeň Abrahama Leuthnera, a kde se také žení s Marií Eleonorou, pracuje již v roce 1692 jako předák u karmelitánů v Bambergu, pravděpodobně na Leonhardovo pozvání. 

Johann pracuje také jako předák na Michelsbergu, kde je uváděn ještě v roce 1698. V tomto roce také v Bambergu skládá mistrovské zkoušky u zednického cechu a získává zde občanství.

V roce 1694 je za opata Benedikta Knittela cisterciáckého kláštera v Schöntal v Bádensku-Württembersku zahájena rozsáhlá přestavba cisterciáckého kláštera a kostela pod vedením Leonharda. V roce 1698 jsou Leonhardem upraveny původní plány. Konvent je postaven v letech 1701-1707. Dokončení kostela se již Leonhard nedožívá. Kostel dostavuje Jakob Ströhlein a Bernhard Schießer. Kostel je vysvěcen až v roce 1736.

Od roku 1695 jedná Leonhard s opatem kláštera Banz Euchariem Weinertem o plánech na výstavbu nových klášterních budov a kostela. V roce 1698 Leonhard zahajuje stavbu budovy opatství kláštera, která je dokončena v roce 1704. Refektář je dokončen v roce 1705, konvent (přestavěn později na knihovnu) v roce 1706. Celá stavba kláštera je dokončena až po Leonhardově smrti podle projektu Johanna Dientzenhofera. Kostel je stavěn v letech 1710-1738, budova biskupství v letech 1717-1724 a konvent v letech 1731-1732.

V roce 1696 je Leonhard jmenován bayreuthským markrabětem Christianem Ernstem dvorním a zemským stavitelem v Bayeruthu, kde nahradil zesnulého stavitele Charlese Philippa Dieussarta (1625-1696).

V letech 1696-1697 Leonhard přestavuje Starý zámek v Bayreuthu. Dokončuje práce na sjednocení dvorních fasád podle původního projektu Charlese Philippa Dieussarta. Dostavuje podle vlastního projektu severní a západní křídlo zámku.

V roce 1697 se Leonhard stává vydavatelem a editorem nového vydání učebnice architektury Charlese Philippa Dieussarta „Theatrum architecturae civilis“ z roku 1682.

V roce 1698 je Leonhardovi nabídnuto místo kurfiřtského stavitele v Mainzu. Místo sebe Leonhard doporučuje bratra Johanna, což je odmítnuto.

Dne 6. července 1699 umírá ve 33 letech Marie Anna roz. Haager, první manželka Leonharda. Z manželství vzešli tři synové a čtyři dcery. Všichni synové studují na univerzitě v Bambergu a také v Praze a stávají se právníky.

Leonhard se ještě v témže roce 1699 žení s Annou Margarethou roz. Sündermahler z Staffelsteinu, se kterou má dvě dcery.

Se svolením knížete-biskupa Lothara Franze von Schönborn je Leonhard 5. května 1699 zvolen radním města Bamberg, krátce nato se stává i přísedícím u městského soudu.

V roce 1701 Leonhard navrhuje a staví dvůr Kastenhof Weismain nedaleko města Lichtenfels v Horních Francích. Zvláštním prvkem této stavby jsou výrazné netopýří vikýře.

V roce 1704 staví Leonhard hřbitovní kostel sv. Salvátora v Hollfeldu nedaleko Bayereuthu v Bavorsku.

Leonhard Dietzenhofer předčasně umírá 26. listopadu 1707 v Bambergu ve věku 47 let.

Umírá tragicky při cestě z kostela jako vážený měšťan, městský radní a kurfiřtský dvorní stavitel. Nástupcem Leonharda se u dvora kurfiřta knížete-biskupa Lothara Franze von Schönborn v Bambergu v roce 1711 stává jeho bratr Johann.

Leonhardova první manželka, se kterou se oženil v roce 1685, Marie Anna Haager Waldsassenu, mladší sestra manželky Wolfganga, zemřela již v roce 1699. Společně měli tři syny a čtyři dcery. V roce 1699 se oženil s Annou Margarethou roz. Sündermahler z Staffelsteinu, která jej přežila. S Annou měl dvě dcery.

Děti Leonharda

s maželkou Marií Annou roz. Haager z Waldassenu

s manželkou Annou Margarethou roz. Sündermahler z Staffelsteinu 

Bratři Dientzenhoferové v roce úmrtí Leonharda (1707)

Leonhard zemřel 26. listopadu 1707. Georg zemřel 2. února 1689 ve Waldsassenu ve věku 46 let. Wolfgang zemřel v roce 1706 v Ambergu Wolfgang ve věku 58 let. Kryštof (52 let) žije v roce 1707 již trvale v Praze, kde řídí výstavbu chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně. Johann (44 let) působí jako dvorní architekt ve Fuldě, kde staví katedrálu sv. Salvátora a městský zámek pro knížete-opata Adalberta von Schleifras.

Dílo