Dientzenhofer Leonhard

Architekt a stavitel, dvorní architekt v Bambergu a Bayreuthu

Syn Georga Dientzenhofera, rolníka na statku Gugghof u St. Margarethen v Horním Bavorsku a Barbary rozené Thanner, čtvrtý nejstarší z bratrů stavitelů Dientzenhoferů, architekt a stavitel, spolu bratrem Georgem a Johannem tvůrce barokní podoby Bambergu a řady dalších sakrálních i profánních staveb bamberské kapituly, dvorní architekt bamberského knížete-biskupa Lothara Franze von Schönborn, dvorní architekt markraběte Christiana Ernsta z Bayreuthu, architekt měšťanských domů v Bambergu, architekt a stavitel množství staveb v Bavorsku, bamberský radní a přísedící u soudu, vydavatel, vážený měšťan, manžel dvou manželek a otec devíti dětí, z nichž žádné se již architektuře nevěnovalo...

Leonhard Dientzenhofer se narodil v roce 1660 jako páté dítě z manželství Georga Dientzenhofera a Barbary Thanner na statku Gugghof u osady St. Margarethen ve farnosti Flintsbach am Inn u Brannenburgu v Horním Bavorsku. Pokřtěn byl v kostele ve Flintsbachu dne 20. února 1660. Stejně jako ostatní sourozenci chodil do školy ve Flintsbachu (viz Společné začátky stavitelů Dientzenhoferů).

Pravděpodobně v období po smrti svého otce Georga 20. února 1673 se Leonhard vydává za bratry a sestrou Annou na cestu z rodného statku za vyučením a prací. Sourozenci Dientzenhoferové postupně doputovali až do metropole Prahy, která s nástupem rekatolizace po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 prožívá barokní stavební horečku. A Prahu je možné označit za první zásadní zlom v životě bratrů stavitelů Dientzenhoferů.  

V roce 1677 je v Praze písemně zaznamenán první z Dientzenhoferů, nejstarší z bratrů Georg.

Leonhard je v Praze poprvé zmiňován v roce 1678 v souvislosti se svatbou své sestry Anny, která se v Praze vdává za Wolfganga Leuthnera, příbuzného významného pražského stavitele Abrahama Leuthnera (1640-1701). Na svatbě jsou přítomni všichni sourozenci Dientzenhoferové. Svědkem byla Katharina Dinzenhoferová (Katharina je snad sestra Barbora, jako její druhé jméno).

Obě rodiny Leuthnerů a Dientzenhoferů byly později úzce propojeny. Rodinné vazby byly bezpochyby důležité i pro pozdější angažování Georga, Kryštofa, Leonharda a Johanna ve stavební firmě Abrahama Leuthnera.

V roce 1681 je zahájena přestavba zchátralých klášterních budov cisterciáckého kláštera Waldsassen v Horní Falci nedaleko Chebu pod vedením stavitele Kaspara Feichtmayera. Ten je z vedení stavby brzy odvolán a cisterciácký řád z popudu otce Nivarda Christopha oslovuje pražského stavitele Abrahama Leuthnera (1640-1701).

Z pohledu dalšího působení a tvorby stavitelů Dietzenhoferů se jedná o druhý zásadní zlom, o místo, kde bratři navazují potřebné kontakty, získávají doporučení, a odkud se jejich cesty rozbíhají s velkou rodinnou soudržností až na architektonické vrcholy v Čechách i Německu.

Původní plány přestavby kláštera Waldsassen zahájené v roce 1681 jsou v roce 1682 nahrazeny plány Abrahama Leuthnera, který ve stejném roce přebírá i stavbu. Abraham Leuthner angažuje na stavbu cisterciáckého kláštera a baziliky Nanebevzetí Panny Marie jako mistra nejstaršího z bratrů Dientzenhoferových, tehdy 39-letého Georga. Georg je zde později poprvé zmiňován i jako možný autor plánů na výstavbu kostela. Jako předáci jsou na stavbu povoláni také bratři Kryštof a Leonhard.

Leonhard se ve Waldsassenu 30. ledna 1685 ve věku 24 let žení s devatenáctiletou Marií Annou Haager, dcerou řeznického mistra z Waldsassenu, mladší sestrou ženy svého bratra Georga Marií Elisabethou. S Marií Annou měl až do její smrti 6 července 1699 tři syny a čtyři dcery.

Činnost Georga a Leonharda se v 80. letech 17. století již neomezuje pouze na Waldsassen. Nezávisle na Abrahamu Leuthnerovi přijímají zakázky na někdy poměrně vzdálených místech v Horní Falci a Frankách v Bavorsku.

V roce 1685 doporučuje otec Nivard Christoph z kláštera ve Waldsassenu Georga Dientzenhofera jezuitům v Bambergu na stavbu nového jezuitského kostela sv. Martina na Grüner Markt.

V roce 1686 je Leonhard pověřen projektem a stavbou poutního kostela Jména Panny Marie v Trautmannshofen v Horní Falci. Jde o Leonhardův první samostatný návrh projektu, smlouvu uzavírá 4. června 1686. Leonhard později vedení stavby přenechává svému bratrovi Georgovi, který ji vede až do své smrti v roce 1689. Po něm kostel dokončuje Wolfgang. Kostel je vysvěcen v roce 1691.

V roce 1686 je Leonhard uváděn jako zednický mistr při přestavbě premonstrátského kláštera ve Speinshartu v Horní Falci zahájené v roce 1683 podle plánů Johanna Schmutzera. Některými zdroji je jako autor plánů pro další stavební práce uváděn Georg. Po jeho předčasné smrti v roce 1689 se na stavbě objevuje Wolfgang, podle listinných dokladů uváděný jako "stavební mistr Wolfgang Dientzenhofer z Ambergu". V roce 1692 Wolfgang předkládál plány klášterního kostela Neposkvrněného početí Panny Marie a opatské residence. Zednické práce jsou zahájeny v roce 22.6.1692. Hrubá stavba kostela je dokončena v roce 1698, vysvěcen je v roce 1706. Čtyřkřídlý komplex kláštera je zcela dokončen až v roce 1713.

V roce 1686 pověřuje Leonharda nově zvolený opat kláštera Ebrach v Horních Francích u Bamberga Ludvík Ludovici přípravou plánů na obnovu a celkovou přestavbu kláštera. Po demolici starých klášterních budov je 6. července 1688 položen základní kámen nového kláštera. Od roku 1688 do ukončení první stavební etapy v roce 1702 bylo postaveno východní křídlo, část severního křídla, budovy konventu a knihovna. Monumentální klášterní komplex je dokončen až ve druhém stavebním období po roce 1715 za nového opata Wilhelma Sölnera. Jde však jen o část původního Leonhardova projektu.

V roce 1686 byl Georg Dientzenhofer jmenován bamberskými jezuity na doporučení otce Nivarda Christopha z kláštera Waldssasen mistrem stavby jejich kolegiátního kostela Namen Jesu, dnešního kostela sv. Martina (Martinskirche) v Bambergu. Základní kámen je položen 4. srpna 1686.

Vedení stavby kostela sv. Martina od Georga posléze přebírá Leonhard, což snad souvisí s Georgovým převzetí stavby kostela v Trauttmannshofen u Ambergu, který Leonhard projektuje a kde vede stavbu od roku 1686. První bohoslužba se v kostele sv. Martina v Bambergu slouží na Silvestra roku 1691. Kostel je vysvěcen 17. května 1693 a v roce 1696 je dokončen i s věží. Jezuitské koleje v Bambergu jsou již bez Dientzenhoferů dokončeny až v roce 1720.

Výstavbou kostela sv. Martina v Bambergu se rodina Dientzenhoferů definitivně prosazuje ve Frankách. Spoluprací řádu jezuitů s Georgem a Leonhardem začíná přeměna Bambergu, který bývá také nazýván Francký Řím, v barokní město, jehož barokní podobu zásadně určuje architektura tří bratrů Dientzenhoferů – Georga, Leonharda a Johanna. Přeměna vrcholí za vlády knížete-biskupa Lothara Franze von Schönborn (1655-1729) po roce 1693.

V roce 1687 se Leonhard s manželkou stěhuje z Waldsassenu a trvale se usazuje v Bambergu ve vlastním domě na Lange Strasse 18, jehož přestavbu dokončuje v roce 1688.

2. února 1689 umírá Georg Dientzenhofer ve věku 46 let ve Waldsassenu, kde žil se svou manželkou a křtil své děti. Po Georgově předčasné smrti Leonhard dokončuje stavbu jezuitského kostela sv. Martina v Bambergu, který je vysvěcen v roce 1691.

V roce 1690 Leonhard předkládá pro nového opata kláštera Langheim Galluse Knauera (1690-1728) velký plán přestavby kláštera Langheim. Na jeho základě Leonhard staví novou budovu opatství, hospodářský dvůr, pekárnu s vodním mlýnem. V roce 1700 je postaven také jižní blok s opatstvím a pokoji pro hosty.

V roce 1690 se Leonhard, již jako vyhledávaný stavitel, stává dvorním (zemským) architektem v Bambergu za vlády knížete-biskupa Marquarda Sebastiana Schenk von Stauffenberg (1644-1693).

V letech 1691-1693 Leonhard barokizuje podle vlastních plánů hrad Greifenstein v Horních Francích pro bamberského knížete-biskupa Marquard Sebastian Schenk von Stauffenberg, který jej získal v léno za zásluhy pro bamberskou diécézi, kterou vede od roku 1683.

V letech 1691-1694 Leonhard staví v Kulmbachu v Horních Francích na úpatí hradu Plassenburg pro klášter Langheim třípatrovou správní budovu klášterního panství zvanou Langheimer Hof dle zadání opata kláštera Langheim Galluse Knauera.

Podle plánů Leonharda je v letech 1692-1693 postavena na příkaz opata Galluse Knauera z kláštera Langheim hospodářská budova klášterního panství Nassanger v okrese Lichtenfels v Horních Francích. Jedná se o služební a skladovací dvůr pevnostního charakteru elipsovitého půdorysu s příkopem a padacím mostem.

Od konce roku 1692 pracuje Leonhard z pověření langheimského opata Galluse Knauera na mohutné barokní přestavbě zámku Tambach, letního sídla opatů kláštera Langheim. Zámek se nachází nedaleko města Coburg  v Horních Francích. Stavba je zahájena kolem roku 1695, v roce 1698 je dokončeno východní křídlo. Do dnešní podoby je zámek Tambach dostavěn až v letech 1777-1786.

V roce 1692 je položen základní kámen barokní přestavby karmelitánského kláštera sv. Theodora v Bambergu podle plánů Leonharda. Práce jsou dokončeny v roce 1702.

V letech 1693-1710 je Leonhardem realizován projekt barokní přestavby zámek Gaibach patřící rodu Schönborn. Interiér zámku je věnován uměleckým sbírkám bamberského knížete-biskupa Lothara Franze von Schönborn.

V roce 1693 je Lothar Franz von Schönborn zvolen bamberským knížetem-biskupem, následně v roce 1695 pak i mohučským arcibiskupem a tím i arcikancléřem a prvním knížetem v říši. Jedním z cílů knížete-biskupa Lothara Franze von Schönborn je barokní přestavba samotného Bambergu, ale i barokní přestavba řady zámků, hradů, klášterů a kostelů pod vlivem bamberské kapituly.

V roce 1695 Leonhard vstupuje do služeb knížecího rodu Schönbornů v Bambergu jako dvorní architekt.

Leonhardovi jsou mimo jiné zadány v Bambergu tři výrazné stavební úkoly - přeměna benediktinského kláštera na Michelsbergu na jednotně regulovanou barokní stavbu, výstavba biskupské Nové rezidence na Dómském náměstí a barokní přestavba karmelitánského kostela a kláštera sv. Theodora.

Dne 14. dubna 1695 přijímá stavební komise bamberské kapituly usnesení o „rozšíření a vylepšení horního nového nádvoří“ v Bambergu. Již 20. května 1695 jedná kníže-biskup Lothar Franz von Schönborn s Leonhardem Dientzenhoferem o tomto novém nádvoří. První podrobnou smlouvu na projekt biskupské Nové rezidence v Bambergu podepisuje Leonhard 7. července 1695, stavba je zahájena v roce 1697 a dokončena roku 1703. Dne 15. ledna 1704 předkládá Leonhard celkové vyúčtování stavby Nové residence. Další plánované rozšíření sídla kapituly je poté zastaveno z důvodu nedostatku finančních prostředků.

V roce 1696 Leonhard Dientzenhofer uzavírá smlouvu s opatem Christophem Erstem von Guttenbergem na přestavbu benediktinského kláštera a kostela na Michelsbergu. V roce 1696 Leonhard navrhuje dvoupatrové barokní průčelí klášterního kostela sv. Michala. Práce na kostele jsou dokončeny v roce 1698. Klášterní budovy představující čtyřkřídlý, téměř čtvercový komplex s dvou- a tří podlažními budovami, jsou podstaveny v letech 1696 až 1702 podle plánů Leonharda Dientzenhofera. V roce 1698 je zde zaměstnán jako polír Johann Dientzenhofer. Staré budovy jsou zbourány do roku 1702. Po předčasné smrti Leonharda jsou klášterní budovy již podle plánů Johanna Dientzenhofera postaveny v letech 1707-1713. Podle plánů Johanna je v roce 1710 postavena kašna Merkur v předklášteří, v letech 1723-1724 pak přední venkovní terasa se. Další klášterní budovy jsou realizovány v letech 1739-1744 Justusem Heinrichem Dientzenhoferem, synem Johanna.

Přestavbou karmelitánského kostela a kláštera v Bambergu pověřují karmelitáni Leonharda po prvotních přestavbách částí kláštera v 17. století. Základní kámen k přestavbě kláštera je položen 4. května 1692. Stavební práce probíhají do roku 1702. Kostel je vysvěcen v roce 1707.

I v Bambergu se projevuje rodinná soudržnost a spolupráce mezi bratry Dientzenhofovými. Johann Dientzenhofer, který je v Praze zmiňován ještě v roce 1685 i jako učeň Abrahama Leuthnera, a kde se také žení s Marií Eleonorou, pracuje již v roce 1692 jako předák u karmelitánů v Bambergu, pravděpodobně na Leonhardovo pozvání. 

Johann pracuje také jako předák na Michelsbergu, kde je uváděn ještě v roce 1698. V tomto roce také v Bambergu skládá mistrovské zkoušky u zednického cechu a získává zde občanství.

V roce 1694 je za opata Benedikta Knittela cisterciáckého kláštera v Schöntal v Bádensku-Württembersku zahájena rozsáhlá přestavba cisterciáckého kláštera a kostela pod vedením Leonharda. V roce 1698 jsou Leonhardem upraveny původní plány. Konvent je postaven v letech 1701-1707. Dokončení kostela se již Leonhard nedožívá. Kostel dostavuje Jakob Ströhlein a Bernhard Schießer. Kostel je vysvěcen až v roce 1736.

Od roku 1695 jedná Leonhard s opatem kláštera Banz Euchariem Weinertem o plánech na výstavbu nových klášterních budov a kostela. V roce 1698 Leonhard zahajuje stavbu budovy opatství kláštera, která je dokončena v roce 1704. Refektář je dokončen v roce 1705, konvent (přestavěn později na knihovnu) v roce 1706. Celá stavba kláštera je dokončena až po Leonhardově smrti podle projektu Johanna Dientzenhofera. Kostel je stavěn v letech 1710-1738, budova biskupství v letech 1717-1724 a konvent v letech 1731-1732.

V roce 1696 je Leonhard jmenován bayreuthským markrabětem Christianem Ernstem dvorním a zemským stavitelem v Bayeruthu, kde nahradil zesnulého stavitele Charlese Philippa Dieussarta (1625-1696).

V letech 1696-1697 Leonhard přestavuje Starý zámek v Bayreuthu. Dokončuje práce na sjednocení dvorních fasád podle původního projektu Charlese Philippa Dieussarta. Dostavuje podle vlastního projektu severní a západní křídlo zámku.

V roce 1697 se Leonhard stává vydavatelem a editorem nového vydání učebnice architektury Charlese Philippa Dieussarta „Theatrum architecturae civilis“ z roku 1682.

V roce 1698 je Leonhardovi nabídnuto místo kurfiřtského stavitele v Mainzu. Místo sebe Leonhard doporučuje bratra Johanna, což je odmítnuto.

Dne 6. července 1699 umírá ve 33 letech Marie Anna roz. Haager, první manželka Leonharda. Z manželství vzešli tři synové a čtyři dcery. Všichni synové studují na univerzitě v Bambergu a také v Praze a stávají se právníky.

Leonhard se ještě v témže roce 1699 žení s Annou Margarethou roz. Sündermahler z Staffelsteinu, se kterou má dvě dcery.

Se svolením knížete-biskupa Lothara Franze von Schönborn je Leonhard 5. května 1699 zvolen radním města Bamberg, krátce nato se stává i přísedícím u městského soudu.

V roce 1701 Leonhard navrhuje a staví dvůr Kastenhof Weismain nedaleko města Lichtenfels v Horních Francích. Zvláštním prvkem této stavby jsou výrazné netopýří vikýře.

V roce 1704 staví Leonhard hřbitovní kostel sv. Salvátora v Hollfeldu nedaleko Bayereuthu v Bavorsku.

Leonhard Dietzenhofer předčasně umírá 26. listopadu 1707 v Bambergu ve věku 47 let.

Umírá tragicky při cestě z kostela jako vážený měšťan, městský radní a kurfiřtský dvorní stavitel. Nástupcem Leonharda se u dvora kurfiřta knížete-biskupa Lothara Franze von Schönborn v Bambergu v roce 1711 stává jeho bratr Johann.

Leonhardova první manželka, se kterou se oženil v roce 1685, Marie Anna Haager Waldsassenu, mladší sestra manželky Wolfganga, zemřela již v roce 1699. Společně měli tři syny a čtyři dcery. V roce 1699 se oženil s Annou Margarethou roz. Sündermahler z Staffelsteinu, která jej přežila. S Annou měl dvě dcery.

Děti Leonharda

s maželkou Marií Annou roz. Haager z Waldassenu

Anna Barbara
Maria Margaretha Johannes Jacobus
Maria Barbara
Georgius
Joes Antonius 
Maria Catharina 

*26.12.1685, Waldsassen - †?, provdaná za G.J.Düringa, syndika v Sulzbachu
*20.5.1687, Bamberg – †24.7.1687, Bamberg
*10.9.1688, Bamberg - †14.7.1689, ?
*16.11.1690, Bamberg - †?
*14.8.1698, Bamberg - †25.7.1741, Hofrath
*1.1.1696, Bamberg - †?
*3.5.1698, Bamberg - †?

s manželkou Annou Margarethou roz. Sündermahler z Staffelsteinu 

Anna Margaretha
Regina Adelgundis Isabella

*4.7.1700, Bamberg - †?
*8.1.1702, Bamberg - †?

Bratři Dientzenhoferové v roce úmrtí Leonharda (1707)

Leonhard zemřel 26. listopadu 1707. Georg zemřel 2. února 1689 ve Waldsassenu ve věku 46 let. Wolfgang zemřel v roce 1706 v Ambergu Wolfgang ve věku 58 let. Kryštof (52 let) žije v roce 1707 již trvale v Praze, kde řídí výstavbu chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně. Johann (44 let) působí jako dvorní architekt ve Fuldě, kde staví katedrálu sv. Salvátora a městský zámek pro knížete-opata Adalberta von Schleifras.

Dílo

1685
1685
1686
1686

1686-1698
1687-1688
1689
1689
1689
1690
od 1690
1691
1691-1693
1692-1693
1692-1707
1692
1694-1700
1694-1700
1694-1707
1695
1695 (?)
1695-1704
1695
1696-1705
1696
1696
1696-1697
1697-1705
1697
1697-1698
1698
1698
1700
1700
1701
1701
1701
1701-1704
1701-1702
1702
1702
1702
1704-1705
1704
1704
1705            1705-1706
1706
1706
1706
1707 

Cisterciácký klášter Waldsassen (stavba)
Premonstrátský klášter Speinshart (stavba)
Poutní kostel Trautmannshofen (plány)
Jezuitský kostel sv. Martina Bamberg podle Georgových plánů (stavitel)
základní kámen 11. srpen 1686, průčelí 1690, dokončení 1691, vysvěcení 1693
Cisterciácký klášter Ebrach
Vlastní dům Langen Strasse 18 Bamberg
Cisterciácký klášter Langheim, část konventu ve východním křídle kláštera
Baunach, oficiální residence bamberského knížete-biskupa
Benediktinský klášter Michelfeld (nedoloženo)
Kaple (kašna) Svaté krve Burgwindheim
Cisterciácký klášter Langheim, plány budovy Opatství, hospodářský dvůr, pekařství, vodní mlýn
Langheimer Hof, Kulmbach
Zámek Greifenstein, přestavba
Panské sídlo Nassanger kláštera Langheim
Karmelitánský klášter a kostel sv. Theodora, Bamberg, přestavba
Sýpka v Sulzheimu pro klášter Ebrach
Zámek Tambach kláštera Langheim
Zámek Gaibach, přestavba
Klášter Schöntal im Jagsttal
Horní dvůr na Dómském náměstí, Bamberg
Bílý zámek Triesdorf, služby pro markraběte z Ansbachu
Benediktinský klášter Banz
Kostel sv. Štěpána, Bamberg, varhanní kůr
Benediktinský klášter Michelsberg, Bamberg
Klášter Milosrdných z Vídně (Barmherzigen aus Wien), Bamberg, plány  
Zámek Gaibach, nové zahradnictví
Starý zámek Bayreuth, sjednocení fasád, severní a západní křídlo, zámecká věž
Nová residence Bamberg, základní kámen 15.1.1704
Návrh markraběcí kašny, Bayreuth
Kaple Svatého kříže, zámek Gaibach (vysvěcena 4.5.1701)
Poutní kostel Walldürn, dva podrobné plány novostavby, nerealizováno
Demolice správního domu Krautheim
Jezuitský rekolekční dům, Leimershof
Kasárna Langgass Bamberg
Horní administrativní budova, Kupferberg
Zámek Seehof u Bambergu, návrh zahradní zdi
Langgasser Tor, Bamberg
Weismainhof
Cisterciácký klášter Ebrach, obnovení stavební činnosti
Adelshof Würzburg, plány, nerealizováno
Pavilón u Nové residence Bamberg
Poutní kostel Walldürn, znalecký posudek z důvodu závažných stavebních poruch
Benediktinský klášter Banz, pokračovaní prací, opatství, kuchyň, knížecí pokoje (smlouva od 11.8.1704)
Kostel sv. Salvátora Hollfeld
Zámek Weiher, u Hollfeldu
Fara Wiesetheid, návrh plánu
Curia Sancti Lamperti, Domgasse 5, Bamberg
Vlastní dům, Zeil am Main
Přestavba farního kostela Kirchschletten, plán B. Rauscher
Benediktinský klášter Banz, křídlo s císařským sálem (smlouva od 2.8.1706)
Kostel Memmelsdorf, průčelí