Karlovy Vary - kostel sv. Máří Magdalény

První zmínka o kostele sv. Máří Magdaleny v místě dnešního kostela je z roku 1485. Kostel již od jeho založení spravoval řád Křižovníků s červenou hvězdou za podpory rodiny Šliků.

Farním se stal kostel v roce 1491. Kostel byl obklopen hřbitovem, který však byl nařízením císaře Josefa II. v roce 1784zrušen a částečně přenesen ke kostelu sv. Ondřeje, další ostatky zesnulých z tohoto hřbitova byly přemístěny do unikátní podzemní kaple uvnitř kostela. Uvažovalo se o zřízení kostnice.

Nový barokní kostel byl vystavěn na místě někdejšího gotického kostela stejného zasvěcení ze 14. století, který v první polovině 18. století přestal kapacitně vyhovovat potřebám. Také po technické stránce byl ve velmi špatném stavu a dokonce hrozil zřícením. Když do města přijel velmistr křižovnického řádu a někdejší karlovarský děkan Franz Matthias Böhm byl znepokojen stavem kostela. Zasadil se o vybudování nového kostela a také se přimluvil u panovníka. V roce 1732 skutečně věnoval císař Karel VI. tisíc dukátů (4 000 zlatých) a v témže roce vydal povolení k výstavbě nového kostela. Návrhem na vybudování nového kostela byl pověřen slavný pražskýarchitekt Kilián Ignác Dientzenhofer. Ten předložil několik návrhů. Stavbu započal pražský stavitel Tomáš Hansen ještě v roce 1732. Kostel byl dokončen v roce 1736 a Celkové náklady na výstavbu kostela činily 95 tisíc zlatých.

V 19. století ve zdejším kostele působil historik August Leopold Stöhr. Roku 1861 došlo k celkové přestavbě věží a v roce 1883 nechal podnikatel Heinrich Mattoni vymalovat velké kostelní okno.

V roce 2010 byl kostel zařazen na seznam národních kulturních památek.

Kostel sv. Máří Magdalény patří do skupiny tzv. hloubkového oválu. Kilián Ignác po roce 1730 obohatil svou tvorbu v půdorysném utváření hlavního prostoru užitím oválu. Návrh, dle kterého byl kostel postaven, pochází patrně z let 1727-1732. 

Ústřední prostor je vybudován na podélně situovaném oválu rozšířeném v diagonálách o polokruhové a v hlavních osách o zhruba obdélné prostory. Na podélné ose se k lodi připojuje oválné kněžiště a na protilehlé straně oválný vstupní prostor. Hlavní prostor je zaklenut kupolovou klenbou se žebrovými pásy a lucernou, v hlavních osách rozevřenou čelnými oblouky a v diagonálách dosedající v úrovni paty klenby na pilíře. Stěna se nejdříve rozevírá, popírá, redukuje v pilíř, v hlavním prostoru akcentovaný pilastry a polostupy, které svazují římsové spony typické pro Dienzenhoferovu tvorbu v této době.

V dodatkových prostorách po obvodu lodi a presbytáře se uplatňuje pohybově ztvárněná emporová galerie. Hlavní dvouvěžové průčelí vyrůstá z vysokého soklu, pohybově ztvárněný rizalit je vyvrcholený bohatě profilovaným trojúhelníkovým štítem. Všechny užité architektonické prvky a tvarosloví vypovídají o vrcholném období umělcovy tvorby.