Dientzenhofer Johann

Syn Georga Dientzenhofera, rolníka na statku Gugghof u St. Margarethen v Horním Bavorsku, Barbary rozené Thanner, nejmladší z bratrů stavitelů Dientzenhoferů, architekt a stavitel, spolu bratrem Georgem a Leonhardem tvůrce barokní podoby Bambergu a řady dalších sakrálních i profánních staveb bamberské kapituly, dvorní architekt bamberského knížete-biskupa Lothara Franze von Schönborn, manžel Marie Eleonory a otec jedenácti dětí. Stavební činnosti se z nich věnoval syn Justus Heinrich (1702-1744) a Gottfried, působící jako stavební inspektor v Sulzbachu.

Johann Dientzenhofer se narodil v roce 1663 jako osmé a nejmladší dítě z manželství Georga Dientzenhofera a Barbary Thanner na statku Gugghof u osady St. Margarethen ve farnosti Flintsbach am Inn u Brannenburgu v Horním Bavorsku a nejmladší z bratrů stavitelů Dietzenhoferů. Pokřtěn byl v kostele ve Flintsbachu dne 25. května 1663. Stejně jako ostatní sourozenci chodil do školy ve Flintsbachu.

Pravděpodobně v období po smrti svého otce Georga 20. února 1673 se Johann vydává za svými staršími sourozenci, kteří se již dříve vydali za vyučením a prací pryč z rodného statku. Sourozenci Dientzenhoferové postupně doputovali až do metropole Prahy, která s nástupem rekatolizace po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 prožívá barokní stavební horečku. A Prahu je možné označit za první zásadní zlom v životě bratrů stavitelů Dientzenhoferů.  

V roce 1677 je v Praze písemně zaznamenán první z Dientzenhoferů, nejstarší z bratrů Georg.

Johann je v Praze poprvé zmiňován v roce 1678 jako patnáctiletý v souvislosti se svatbou své sestry Anny, která se v Praze vdává za Wolfganga Leuthnera, o němž lze předpokládat, že je příbuzným významného pražského stavitele a architekta Abrahama Leuthnera. Na svatbě jsou přítomni všichni sourozenci Dientzenhoferové.

Obě rodiny Leuthnerů a Dientzenhoferů byly později úzce propojeny. Rodinné vazby byly bezpochyby důležité i pro pozdější angažování Georga, Kryštofa, Leonharda a Johanna ve stavební firmě Abrahama Leuthnera.

Johann se v následujících letech učí zednické řemeslo u Abrahama Leuthnera.

V roce 1683 je Johann uveden jako svědek na svatbě v kostele sv. Tomáše v Praze na Malé Straně, v roce 1685 zapsán v matrice kostela P. Marie pod řetězem v Praze na Malé Straně. Ve stejném roce zmiňován jako učeň Abrahama Leuthnera. V Praze se Johann žení s Marií Eleonorou.

V roce 1695 Johannův bratr Leonhard vstupuje do služeb knížecího rodu Schönbornů v Bambergu jako dvorní architekt a má tak od tohoto okamžiku příležitost zásadně určovat barokní podobu Bambergu.

Mezi Leonhardovy projekty v Bambergu patří zejména přeměna benediktinského kláštera na Michelsbergu na jednotně regulovanou barokní stavbu, výstavba biskupské Nové rezidence a barokní přestavba karmelitánského kostela a kláštera.

Johann je Leonhardem pozván do Bamberga, kde již v roce 1692 pracuje jako předák při přestavbě kláštera karmelitánů v Bambergu. 

Johann pracuje také jako předák na Michelsbergu v Bambergu, kde je uváděn v roce 1698.

V roce 1698 je Leonhardovi nabídnuto místo kurfiřtského stavitele v Mainzu. Místo sebe Leonhard doporučuje bratra Johanna, což je odmítnuto.

V roce 1699 Johann skládá v Bambergu mistrovské zkoušky u zednického cechu a získává zde občanství.

Na podzim roku 1699 posílá bamberský kurfiřt Lothar Franz von Schönborn Johanna Dientzenhofera do Říma, aby se zdokonalil v architektuře. Johann v Římě setrvává až do poloviny roku 1700, kdy se vrací zpět do Bambergu.

Dne 4. září 1700 je Johann Dientzenhofer po návratu ze své vzdělávací cesty do Itálie na doporučení Lothara Franze von Schönborna jmenován knížetem-opatem Adalbertem I. von Schleifras z Fuldy (1650-1714) dvorním architektem ve Fuldě, hlavním městě kurfiřství Hesenského.

Dne 18. března 1704 Johann jako dvorní architekt ve Fuldě uzavírá s knížetem Adalbertem von Schleifras smlouvu na stavbu kolegiátního kostela sv. Salvátora nad hrobem sv. Bonifáce ve Fuldě. Kostel, později zvaný fuldský Dóm, je Johannovou první samostatnou realizací. Kostel je postaven v letech 1704-1712.

V roce 1706 je podle Johannova plánů zahájena první etapa rozsáhlé přestavby městského zámku ve Fuldě. Do roku 1711, kdy Johann Fuldu opouští, je stavba realizovaná přímo pod vedením Johanna Dientzenhofera a dostavěny jsou všechny křídla směrem k městu. Zámek je dostavěn až v roce 1721.

V roce 1707 si Johann Dientzenhofer staví vlastní dům ve Fuldě na adrese Rittergasse 4. Podle legendy je dům postaven ze zbylých kamenů ze stavby katedrály ve Fuldě.

Johannův bratr Leonhard tragicky umírá 26. listopadu 1707 v Bambergu.

Po Leonhardově smrti Johann žádá 30. listopadu 1707 dopisem bamberského kurfiřta Lothara Franze von Schönborn, aby se stal nástupcem Leonharda, tj. dvorním architektem v Bambergu. Úřadu se z rozhodnutí kurfiřta může ujmout v roce 1708, ale za podmínky dokončení katedrály ve Fuldě do roku 1712. Ta je skutečně v tomto roce vysvěcena. Jmenování je Lotharem Franzem von Schönborn definitivně potvrzeno v roce 1711.

V letech 1707-1713 si bamberský knížecí tajný rada Johann Ignaz Tobias Böttinger (1675-1730) nechává od Johanna navrhnout a postavit podle italských vzorů městský palác v Judenstrasse v Bambergu zvaný Böttingerhaus. Johan pro tohoto stavebníka postavil v letech 1716-1722 i druhý městský palác zvaný Palais (nebo Villa) Concordia. V Bambergu na Karolinen Straße 11 Johann v letech 1714 až 1716 staví pro barona Heinricha Karla von Bibra dům zvaný Bibra Haus nebo Bibra Palais.

Johann s rodinou se v roce 1708 natrvalo stěhuje z Fuldy do Bambergu.

V roce 1709 je Johann pověřen fuldským knížetem-opatem Adalbertem von Schleifras vypracováním projektu výstavby reprezentativního letního sídla zámku Bieberstein nedaleko Fuldy. Stavba je zcela dokončena až v roce 1723.

Po smrti Leonharda se Johann ujímá i pokračování staveb pro klášter Banz nedaleko Bambergu. V roce 1709 vypracovává plány nového klášterního kostela. Základní kámen je položen 10. května 1710, hrubá stavba je dokončena v roce 1713. Po dokončení v roce 1718 je kostel vysvěcen 15. října 1719.

Dne 1. září 1711 potvrzuje Lothar Franz von Schönborn jmenování Johanna Dientzenhofera dvorním architektem bamberské kapituly. Téhož dne společně podepisují smlouvu na projekt a stavbu monumentálního zámku Weissenstein v obci Pommersfelden. Johann zde dostává příležitost uplatnit svůj „monumentální římský formální jazyk“ ve velkém měřítku. Základní kámen je položen 1. října 1711, u kterého není sám stavitel přítomen, protože jako arcikancléř říše předsedá volbě Karla VI. císařem Svaté říše římské. Základy centrální budovy jsou položeny v roce 1713 a celá stavba je dokončena v roce 1718. Zámek Weißenstein představuje významný krok ve vývoji německé pozdně barokní palácové architektury a je i nejvýznamnějším dílem Johanna Dientzenhofera. 

V letech 1715-1718 Johann realizuje stavbu nemocnice v Kronachu v Horních Francích se špitálním kostelem sv. Anny.

V letech 1720 až 1723 je Johann jmenován stavebním inspektorem pro stavbu knížecí biskupské residence ve Würzburgu, hlavním městě Dolních Franků.

V roce 1726 je pro machinace s majetkem vévody Karla Theodora z Falce – Sulzbachu propuštěn z knížecích služeb u a uvězněn Johann Gottfried, syn Johanna. Z 14. června a 4. července 1726 jsou doloženy pokorné dopisy vévodovi Karlu Theodorovi s žádostí o propuštění z vazby

Johann Dientzenhofer náhle umírá 20. července 1726 v Bambergu ve věku 63 let.

Manželka Marie Eleonora jej přežívá o devět let (†16.7.1735). Z jejich jedenácti dětí se dospělého věku dožívá devět.Johann je pohřben v rodinné hrobce v městském farním kostele sv. Martin (Alt) na Maximiliansplatz v Bambergu (kostel dnes již neexistuje).   

Ve stavební činnosti pokračuje jeho syn Justus Heinrich (1702-1751), který se stává i dvorním architektem v Bambergu. Syn Johann Gottfried působí jako stavební inspektor u knížecího dvora v Sulzbachu, další syn vstupuje do benediktinského řádu.

Johann je podepsán pod desítkami projektů, jako je zámek Herzogenaurach nedaleko města Erlangen, zámku Seehof u Bambergu, zámek Höchstadt ad Aid, zámek, Reichmannsdorf u Bambergu, zámek Dankenfeld v Dolních Francích, zámek Ullstadt , zámek Löwenstein v Kleinheubachu, budova jízdárny vedle Nové rezidence v Bambergu, měšťanské domy v Bambergu na Karolinen Straße 11, Haus zum Tüthorn na adrese Karolinenstraße 6, Raulinohaus na Grünner Markt 14, Rotenhan Palais na Kapuzinerstraße, kostel v Burghaunu, v Litzendorfu, radnice v Bad Kissingen, budova finančního úřadu v Kronachu, děkanství Neulobdeburg, ale i netradiční stavby jako je barokní brána mezi městským zámkem a hradbami ve Fuldě zvaná Paulustor.

Johann Dientzenhofer je vedle svého bratra Kryštofa nejtalentovanějším architektem první generace stavitelů v rodině Dientzenhoferů. Po své smrti nezanechává větší objem hotových prostředků, ale spíše pohledávky u svých stavebníků, které dědicové musejí vymáhat, např. v případě kláštera Banz až do roku 1748.

Děti Johanna

Bratři Dietzenhoferové v roce úmrtí Johanna (1726)

Johann zemřel 20. července 1726. Georg byl již 37 let po smrti, zemřel v roce 1689. Wolfgang byl 20 let po smrti, zemřel v roce 1706. Leonhard byl po smrti 19 let, zemřel v roce 1707. Kryštof zemřel před 4 lety v roce 1722. Úmrtím Johanna tak odešla první generace mimořádných stavitelů a architektů Dientzenhoferů.

Dílo