Dientzenhofer Johann

Architekt a stavitel

Johann Dietzenhofer, nejmladší z rodiny a bratrů Dietzenhoferů, byl architektem katedrály sv. Salvátora ve Fuldě, Městského zámku ve Fuldě, kláštera Michelfeld v Bambergu, klášterního kostela Banz, zámku Weissenstein v Pommersfeldu, zámku Bieberstein, zámku Geisa, zámku Reichmannsdorf. Stal mistrem stavitelem u fuldského knížete-opata Adalberta von Schleifrasse, dvorním architektem bamberského knížete-biskupa Lothara Franze von Schönborna. S Johannem Dientzenhoferem se dílo Dientzenhoferů začlenilo do velkého prodou "rýnsko-francouzského baroka" schönbornskéhého období.

Rodina Dientzenhoferů

Johann Dientzenhofer pocházel z početného rodu bavorských zedníků a stavitelů doloženého už zhruba od počátku 17. století. Na sklonku tohoto století hned několik stavitelů z tohoto rodu významně přesáhlo status regionálních tvůrců a zásadně zasáhlo do podoby barokní architektury ve střední Evropě. 

Rodovým sídlem byl statek Dientzenhof (Dintzenhof) nedaleko osady Lippertskirchen ve farnosti Au v alpském podhůří. Jednotliví členové rodu se stěhovali na další místa, z nichž je pro příběh barokní architektury nejdůležitější samota na Guggenbergu, kam přesídlil otec následující významné generace, Georg Dientzenhofer. Z jeho devíti dětí se stavitelství věnovali všichni synové, kteří se dožili dospělého věku. Ve druhém manželství to byli Georg (narozen 1643) a Wolfgang (1639), ze třetího manželství pocházeli synové Kryštof (narozen 1655), Leonhard (1660) a Johann (1663).

Není známo, kde se bratři vyučili řemeslu. Lze ale předpokládat, že v rámci povinné tovaryšské cesty strávili určitý čas v Pasově, kde se v 70. letech stavěla výpravná katedrála pod vedením pražského architekta Carla Luraga. Od 70. let 17. století je již možné sledovat osudy a učednická léta bratří Dientzenhoferů v Praze, odkud postupně odcházeli za prací dále.

Johann Dientzenhofer

Johann Dientzenhofer byl nejmladším dítětem sedláka Georga Dientzenhofera a Barbary, rozené Thannerové., narodil se 25. května 1663 v St. Margarethen v Bavorsku.

V Praze se Johann Dientzenhofer objevuje ve věku 15 let, neboť byl v roce 1678 přítomen svatbě své o 18 let starší sestry Anny s Wolfgangem Leuthnerem, příbuzným stavitele Abrahama Leuthnera. Předpokládá se, že žil se svou sestrou v Praze, vyučil se zednickému a kamenickému řemeslu u Abrahama Leuthnera a Carla Luraga nebo Jeana Baptisty Matheye a poté pracoval jako mistr u svého o osm let staršího bratra Kryštofa. V každém případě jeho vlastní stavby vykazují úzký vztah ke stavbám Kryštofovým. K roku 1685 je ještě zapsán v matrikách kostela Panny Marie Pod řetězem na Malé Straně v Praze. Pravděpodobně se také oženil v Praze.

Kolem roku 1696 byl Johann Dientzenhofer povolán svým bratrem Leonhardem, který byl bohatě zásoben zakázkami, do Bamberku, kde našel uplatnění jako mistr na stavbě Michelsbergu a v roce 1698 získal bamberské občanství jako zednický mistr. V témže roce mu bamberský kníže-biskup Lothar Franz von Schönborn umožnil studijní cestu do Itálie.

Po svém návratu byl Johann Dientzenhofer 4. září 1700 na doporučení bamberského knížecího biskupa jmenován knížecím opatem Adalbertem von Schleifrasem stavitelem knížecího opatství Fulda. Současně byl pověřen stavbou nového kolegiátního kostela ve Fuldě, který byl vysvěcen v roce 1712. Katedrálou se mohl nazývat až od roku 1752, kdy se kníže opat stal biskupem. Během let ve Fuldě Dientzenhofer přestavěl městský palác v barokním stylu a podle vlastních plánů postavil letní sídla Bieberstein a Geisa. Na Rittergasse 4 ve Fuldě si pro sebe a svou rodinu postavil sídlo v barokním stylu. Ve Fuldě žil a pracoval až do roku 1707.

Po smrti svého bratra Leonharda požádal Johann 30. listopadu 1707 bamberského knížete-biskupa Lothara Franze von Schönborna o uvolněné místo dvorního architekta, které mu bylo oficiálně uděleno až v roce 1711, ačkoli bamberské zakázky plnil již od roku 1708. V této pozici odcestoval v roce 1713 přes Prahu do Vídně, aby s Johannem Lucasem von Hildebrandtem projednal plány na stavbu paláce Weissenstein v Pommersfeldenu.

K jeho významným zakázkám patřila stavba zámku Weissenstein u Pommersfeldenu a zámku Reichmannsdorf u Bamberku a také rekonstrukce kostela sv. Michala v Bamberku. Na doporučení svého knížecího biskupa pracoval v letech 1720-1723 na stavbě würzburské rezidence pod vedením Balthasara Neumanna, kterému pravděpodobně předal pražské formy svého bratra Kryštofa.

Kromě architektonické tvorby navrhl v roce 1714 kazatelnu a šest oltářů pro klášterní kostel v Banzel, které zhotovil Balthasar Esterbauer.

Navzdory svému úspěchu a důvěryhodnosti nebyl Johann Dientzenhofer příliš obchodně zdatný. V několika případech mu vznikly finanční ztráty z důvodu podhodnocení, za které byl sám smluvně odpovědný.

Když v roce 1726 zemřel, jeho děti a vdova Marie Eleonora, která ho přežila o devět let, nebyly dobře zaopatřeny. Syn Justus Heinrich Dientzenhofer (1702-1751), narozený ve Fuldě, se stal stavitelem v Bamberku, syn Johann Gottfried Dientzenhofer způsobil mnoho starostí naděláním dluhů a vězením za zpronevěru, další syn se stal benediktinským mnichem.

Navzdory významu rodiny Dientzenhoferů pro barokní umění dosud neexistuje moderní vědecký výzkum a prezentace jejich historie. Zejména v případě Johanna Dientzenhofera se příliš mnoho zakládá na domněnkách a spekulacích.