Dientzenhofer Georg

Syn Georga Dientzenhofera, rolníka na statku Oberulpoint u Litzdorfu v Horním Bavorsku a Barbary rozené Thanner, nejstarší z bratrů stavitelů Dietzenhoferů, architekt a stavitel, tvůrce poutního kostela Nejsvětější Trojice zvaného Kappl u Waldsassenu s mimořádně symbolickým obsahem architektury, otevřel cestu svým bratrům - v případě Leonharda a Johanna v Bambergu, v případě Wolfganga v Ambergu, manžel Marie Elisabeth rozené Hager a otec čtyř dětí, z nichž žádné se již architektuře nevěnovalo.

Georg se narodil v roce 1643 jako nejstarší dítě z manželství Georga Dientzenhofera a Barbary Thanner na statku Oberulpoint u Litzdorfu v Horním Bavorsku. Pokřtěn byl v kostele v Au 11. srpna 1643. Stejně jako ostatní sourozenci chodil do školy ve Flintsbachu (viz Společné začátky stavitelů Dientzenhoferů).

Pravděpodobně v období po smrti svého otce Georga 20. února 1673 se Georg vydává i s bratry a sestrou Annou na cestu z rodného statku za vyučením a prací. Sourozenci Dientzenhoferové postupně doputovali až do metropole Prahy, která s nástupem rekatolizace po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 prožívá barokní stavební horečku. A Prahu je možné označit za první zásadní zlom v životě bratrů stavitelů Dientzenhoferů.  

Georg, nejstarší z bratrů Dientzenhoferů, je v Praze poprvé zmíněn v roce 1677, kdy je zapsán v matrice jako Georg Pinzenhover při křtu Dorothy Susanny, dcery bavorského zedníka Sebastiana Socka, v kostele sv. Tomáše na Malé Straně. Je uveden také jako svědek při křtu dcery zednického mistra Johanna Georga Mayera v pražském kostele Panny Marie pod řetězem v roce 1681.

V roce 1677 je v Praze Georg zaznamenán jako první z Dientzenhofer, kdy je zapsán v matrice jako Georg Pinzenhover při křtu Dorothy Susanny, dcery bavorského zedníka Sebastiana Socka, v kostele sv. Tomáše na Malé Straně.

Sestra bratří Dientzenhoferů Anna se 11. ledna 1678 v Praze v kostele sv. Tomáše na Malé Straně vdává za Wolfganga Leuthnera, o němž lze předpokládat, že je příbuzným významného pražského stavitele a architekta Abrahama Leuthnera. Svatbě je přítomno všech šest bratrů (v. Abrahama) Dientzenhoferůů. Svědkem je Katharina Dinzenhofer (snad sestra Barbora, jako druhé jméno).

Abraham Leuthner v dalších letech zaměstnává Georga, Kryštofa a Leonharda, nejmladší Johann se u něj učí. Otázka, zda do Prahy přišly Dientzenhoferové cíleně za Abrahamem Leuthnerem, nebo zda s ním pracovali v Pasově, zodpovězena není.

Obě rodiny Leuthnerů a Dientzenhoferů byly později úzce propojeny. Rodinné vazby byly bezpochyby důležité i pro pozdější angažování Georga, Kryštofa, Leonharda a Johanna ve stavební firmě Abrahama Leuthnera.

Georg v roce 1679 žádá o pražské občanství, aby se mohl usadit jako zednický mistr na Malé Straně.

V roce 1681 je zahájena přestavba zchátralých klášterních budov cisterciáckého kláštera Waldsassen v Horní Falci nedaleko Chebu pod vedením stavitele Kaspara Feichtmayera. Ten je z vedení stavby brzy odvolán a cisterciácký řád z popudu otce Nivarda Christopha oslovuje pražského stavitele Abrahama Leuthnera (1640-1701).

Od 4. ledna 1682 stavba ve Waldsassenu pokračuje bouráním starého kláštera a zakládáním nových základů klášterních budov. Původní plány přestavby kláštera Waldsassen zahájené v roce 1681 jsou v roce 1682 nahrazeny plány Abrahama Leuthnera, který ve stejném roce přebírá i stavbu. Abraham Leuthner angažuje na stavbu cisterciáckého kláštera a baziliky Nanebevzetí Panny Marie jako mistra nejstaršího z bratrů Dientzenhoferů, tehdy 39-letého Georga. Georg je zde později poprvé zmiňován i jako možný autor plánů na výstavbu kostela. Jako předáci jsou na stavbu povoláni také bratři Kryštof a Leonhard.

Z pohledu dalšího působení a tvorby stavitelů Dietzenhoferů se jedná o druhý zásadní zlom, o místo, kde bratři navazují potřebné kontakty, získávají doporučení, a odkud se jejich cesty rozbíhají s velkou rodinnou soudržností až na architektonické vrcholy v Čechách i Německu.

Georg se v roce 1682 stěhuje z Prahy do Waldsassenu trvale a 25. srpna 1682 se zde žení s dcerou waldsassenského řezníka Marií Elisabeth rozenou Haager. Z manželství se narodili čtyři děti pokřtěné ve Waldsassenu (Anna Mechtildis *23.12.1683, Gertrudis *21.2.1685 †24.12.1685, Gertrudis *1686, Johannes Josephus *12.11.1688).

Činnost Georga, ale i a Leonharda Dientzenhofera se v 80. letech 17. století již neomezuje pouze na Waldsassen. Nezávisle na Abrahamu Leuthnerovi přijímají zakázky na někdy i hodně vzdálených místech v Horní Falci a Frankách v Bavorsku.

Georg se 19. února 1683 stává občanem Ambergu, hlavního města Horní Falce. Nicméně až do své smrti v roce 1689 Georg žil trvale ve Waldsassenu v Horní Falci, kde se oženil, křtil děti i zemřel. V Ambergu platí v letech 1687 a 1689 poplatek do amberské pokladny za udržování občanství navzdory své nepřítomnosti.

Amberg je historické centrum Horní Falce, historické obchodní centrum a centrum zpracování železné rudy. Vedle toho je také místem, kde v 17. století probíhala silná rekatolizace. To se pojí s příchodem katolických církevních řádů a silnou stavební činností spojenou s výstavbou klášterů a kostelů.

V roce 1683 Georg přebírá stavbu jezuitské koleje a gymnázia v Ambergu. V roce 1684 zpracovává plány pro stavbu severního křídla a v roce 1686 pak plány pro rozšíření západního křídla jezuitské koleje v Ambergu v Horní Falci v Bavorsku. Stavbu dokončuje po Georgově předčasné smrti až v roce 1689 Wolfgang Dientzenhofer.

V roce 1684 z popudu otce Pauluse Eckharta z Münchenreuthu a otce Nivarda Christopha z kláštera Waldsassen navrhuje Georg poutní kostel Nejsvětější Trojice známý jako Kappl na Glasbergu nedaleko Waldsassenu s námětem prostorového vyjádření tajemství Trojice. Plány jsou 17. prosince 1684 předloženy biskupské konzistoři v Regensburgu, která je v dubnu 1685 schvaluje. Stavba je zahájena v květnu 1685, základní kámen je položen 12. července 1685. Již v roce 1689 je v kostele sloužena první bohoslužba, vysvěcena je až 12. srpna 1711. Poutní kostel Nejsvětější Trojice je nejvýznamnějším dílem Georga Dientzenhofera.

U Georgova řešení podoby Kapplu je pozoruhodný vysoký symbolický obsah architektury. Božská trojice je ve všech složkách vyjádřena číslem tři. Půdorys je založen na rovnostranném trojúhelníku v kruhu. Myšlenku Trojice vně symbolizují tři věže a tři věžičky s cibulovými kopulemi a každá s třemi okny. Uvnitř kostela je Nejsvětější Trojice vyjádřena třemi rotundami, které jsou zase definovány třemi oltáři a třemi sloupy, z nichž každý stojí v rozích půdorysu.

V roce 1685 se Georg stává rovnocenným stavebním mistrem Abrahama Leuthnera jako "aedilis monasterii" při stavbě cisterciáckého kláštera ve Waldsassenu. Jako stavební mistr je Georg ve Waldsassenu uváděn do roku 1688.

V roce 1685 doporučuje otec Nivard Christoph z kláštera ve Waldsassenu Georga jezuitům v Bambergu pro stavbu nového jezuitského kostela sv. Martina na Grüner Markt.

Georgův bratr Leonhard se 30. ledna 1685 ve věku 24 let žení ve Waldsassenu s devatenáctiletou Marií Annou Hagerovou, dcerou řeznického mistra z Waldsassenu, mladší sestrou ženy svého bratra Georga Marií Elisabethou.

V roce 1686 je Leonhard uváděn jako zednický mistr při přestavbě premonstrátského kláštera ve Speinshartu v Horní Falci zahájené v roce 1683 podle plánů Johanna Schmutzera. Některými zdroji je uváděn i Georg jako autor plánů pro další stavební práce. Po Georgově předčasné smrti v roce 1689 se na stavbě objevuje Wolfgang, podle listinných dokladů uváděný jako "stavební mistr Wolfgang Dientzenhofer z Ambergu". V roce 1692 Wolfgang předkládá plány klášterního kostela Neposkvrněného početí Panny Marie a opatské residence. Zednické práce jsou zahájeny 22. června 1692. Hrubá stavba kostela je dokončena v roce 1698, vysvěcen je v roce 1706. Čtyřkřídlý komplex kláštera je zcela dokončen až v roce 1713.

V roce 1686 je Georg jmenován bamberskými jezuity mistrem stavby jejich kolegiátního kostela Namen Jesu, dnešního kostela sv. Martina (Martinskirche) a jezuitské koleje v Bambergu. Základní kámen stavby podle Georgova projektu je položen 4. srpna 1686.

Vedení stavby kostela sv. Martina v Bambergu od Georga posléze přebírá jeho bratr Leonhard, což snad souvisí s Georgovým převzetím stavby kostela v Trauttmannshofen u Ambergu, který pro změnu projektuje a staví Leonhard. První bohoslužba se v kostele sv. Martina v Bambergu slouží na Silvestra roku 1691. Kostel je vysvěcen 17. května 1693 a zcela dokončen v roce 1696. Jezuitské koleje v Bambergu jsou již bez Dientzenhoferů dokončeny až v roce 1720.

Výstavbou kostela sv. Martina v Bambergu se rodina Dientzenhoferů definitivně prosazuje ve Frankách. Spoluprací řádu jezuitů s Georgem a Leonhardem začíná přeměna Bambergu, který bývá také nazýván Francký Řím, v barokní město, jehož barokní podobu zásadně určuje architektura tří bratrů Dientzenhoferů – Georga, Leonharda a Johanna. Přeměna vyvrcholila za vlády knížete-biskupa Lothara Franze von Schönborn (1655-1729) po roce 1693.

Georg Dientzenhofer náhle umírá 2. února 1689 ve věku 46 let ve Waldsassenu v Horní Falci.

Manželka Marie Elisabeth, se kterou se oženil 25. srpna 1682 a měl s ní čtyři děti, Georga přežívá a později se vdává za stavitele Bernarda Schiessera. Osudy dětí nejsou známé.

Děti Georga Dientzenhofera

Bratři Dientzenhoferové v roce úmrtí Georga (1689)

Georg zemřel 2. února 1689 ve Waldsassenu ve věku 46 let. V tomto roce se Wolfgang (41 let) stěhuje do Ambergu, kde je již uváděn jako stavební mistr u jezuitů při stavbě jejich koleje a podílí se na stavbě kláštera Michelfeld u Bambergu. Kryštof (34 let) připravuje plány rozšíření kláštera v Teplé. Leonhard (29 let) staví pro klášter Langheim část východního křídla kláštera. Johann (26 let) pravděpodobně pracuje v Praze, kde je ještě v roce 1685 zmiňován jako učeň Abrahama Leuthnera.

Dílo Georga Dientzenhofera