Dientzenhofer Georg

Architekt a stavitel, nejstarší z první generace stavitelů Dientzenhoferů

Syn Georga Dientzenhofera, rolníka na statku Oberulpoint u Litzdorfu v Horním Bavorsku a Barbary rozené Thanner, nejstarší z bratrů stavitelů Dietzenhoferů, architekt a stavitel, tvůrce poutního kostela Nejsvětější Trojice zvaného Kappl u Waldsassenu s mimořádně symbolickým obsahem architektury, otevřel cestu svým bratrům - v případě Leonharda a Johanna v Bambergu, v případě Wolfganga v Ambergu, manžel Marie Elisabeth rozené Hager a otec čtyř dětí, z nichž žádné se již architektuře nevěnovalo

Georg se narodil v roce 1643 jako nejstarší dítě z manželství Georga Dientzenhofera a Barbary Thanner na statku Oberulpoint u Litzdorfu v Horním Bavorsku. Pokřtěn byl v kostele v Au 11. srpna 1643. Stejně jako ostatní sourozenci chodil do školy ve Flintsbachu (viz Společné začátky stavitelů Dientzenhoferů).

Pravděpodobně v období po smrti svého otce Georga 20. února 1673 se Georg vydává i s bratry a sestrou Annou na cestu z rodného statku za vyučením a prací. Sourozenci Dientzenhoferové postupně doputovali až do metropole Prahy, která s nástupem rekatolizace po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 prožívá barokní stavební horečku. A Prahu je možné označit za první zásadní zlom v životě bratrů stavitelů Dientzenhoferů.  

Georg, nejstarší z bratrů Dientzenhoferů, je v Praze poprvé zmíněn v roce 1677, kdy je zapsán v matrice jako Georg Pinzenhover při křtu Dorothy Susanny, dcery bavorského zedníka Sebastiana Socka, v kostele sv. Tomáše na Malé Straně. Je uveden také jako svědek při křtu dcery zednického mistra Johanna Georga Mayera v pražském kostele Panny Marie pod řetězem v roce 1681.

V roce 1677 je v Praze Georg zaznamenán jako první z Dientzenhofer, kdy je zapsán v matrice jako Georg Pinzenhover při křtu Dorothy Susanny, dcery bavorského zedníka Sebastiana Socka, v kostele sv. Tomáše na Malé Straně.

Sestra bratří Dientzenhoferů Anna se 11. ledna 1678 v Praze v kostele sv. Tomáše na Malé Straně vdává za Wolfganga Leuthnera, o němž lze předpokládat, že je příbuzným významného pražského stavitele a architekta Abrahama Leuthnera. Svatbě je přítomno všech šest bratrů (v. Abrahama) Dientzenhoferůů. Svědkem je Katharina Dinzenhofer (snad sestra Barbora, jako druhé jméno).

Abraham Leuthner v dalších letech zaměstnává Georga, Kryštofa a Leonharda, nejmladší Johann se u něj učí. Otázka, zda do Prahy přišly Dientzenhoferové cíleně za Abrahamem Leuthnerem, nebo zda s ním pracovali v Pasově, zodpovězena není.

Obě rodiny Leuthnerů a Dientzenhoferů byly později úzce propojeny. Rodinné vazby byly bezpochyby důležité i pro pozdější angažování Georga, Kryštofa, Leonharda a Johanna ve stavební firmě Abrahama Leuthnera.

Georg v roce 1679 žádá o pražské občanství, aby se mohl usadit jako zednický mistr na Malé Straně.

V roce 1681 je zahájena přestavba zchátralých klášterních budov cisterciáckého kláštera Waldsassen v Horní Falci nedaleko Chebu pod vedením stavitele Kaspara Feichtmayera. Ten je z vedení stavby brzy odvolán a cisterciácký řád z popudu otce Nivarda Christopha oslovuje pražského stavitele Abrahama Leuthnera (1640-1701).

Od 4. ledna 1682 stavba ve Waldsassenu pokračuje bouráním starého kláštera a zakládáním nových základů klášterních budov. Původní plány přestavby kláštera Waldsassen zahájené v roce 1681 jsou v roce 1682 nahrazeny plány Abrahama Leuthnera, který ve stejném roce přebírá i stavbu. Abraham Leuthner angažuje na stavbu cisterciáckého kláštera a baziliky Nanebevzetí Panny Marie jako mistra nejstaršího z bratrů Dientzenhoferů, tehdy 39-letého Georga. Georg je zde později poprvé zmiňován i jako možný autor plánů na výstavbu kostela. Jako předáci jsou na stavbu povoláni také bratři Kryštof a Leonhard.

Z pohledu dalšího působení a tvorby stavitelů Dietzenhoferů se jedná o druhý zásadní zlom, o místo, kde bratři navazují potřebné kontakty, získávají doporučení, a odkud se jejich cesty rozbíhají s velkou rodinnou soudržností až na architektonické vrcholy v Čechách i Německu.

Georg se v roce 1682 stěhuje z Prahy do Waldsassenu trvale a 25. srpna 1682 se zde žení s dcerou waldsassenského řezníka Marií Elisabeth rozenou Haager. Z manželství se narodili čtyři děti pokřtěné ve Waldsassenu (Anna Mechtildis *23.12.1683, Gertrudis *21.2.1685 †24.12.1685, Gertrudis *1686, Johannes Josephus *12.11.1688).

Činnost Georga, ale i a Leonharda Dientzenhofera se v 80. letech 17. století již neomezuje pouze na Waldsassen. Nezávisle na Abrahamu Leuthnerovi přijímají zakázky na někdy i hodně vzdálených místech v Horní Falci a Frankách v Bavorsku.

Georg se 19. února 1683 stává občanem Ambergu, hlavního města Horní Falce. Nicméně až do své smrti v roce 1689 Georg žil trvale ve Waldsassenu v Horní Falci, kde se oženil, křtil děti i zemřel. V Ambergu platí v letech 1687 a 1689 poplatek do amberské pokladny za udržování občanství navzdory své nepřítomnosti.

Amberg je historické centrum Horní Falce, historické obchodní centrum a centrum zpracování železné rudy. Vedle toho je také místem, kde v 17. století probíhala silná rekatolizace. To se pojí s příchodem katolických církevních řádů a silnou stavební činností spojenou s výstavbou klášterů a kostelů.

V roce 1683 Georg přebírá stavbu jezuitské koleje a gymnázia v Ambergu. V roce 1684 zpracovává plány pro stavbu severního křídla a v roce 1686 pak plány pro rozšíření západního křídla jezuitské koleje v Ambergu v Horní Falci v Bavorsku. Stavbu dokončuje po Georgově předčasné smrti až v roce 1689 Wolfgang Dientzenhofer.

V roce 1684 z popudu otce Pauluse Eckharta z Münchenreuthu a otce Nivarda Christopha z kláštera Waldsassen navrhuje Georg poutní kostel Nejsvětější Trojice známý jako Kappl na Glasbergu nedaleko Waldsassenu s námětem prostorového vyjádření tajemství Trojice. Plány jsou 17. prosince 1684 předloženy biskupské konzistoři v Regensburgu, která je v dubnu 1685 schvaluje. Stavba je zahájena v květnu 1685, základní kámen je položen 12. července 1685. Již v roce 1689 je v kostele sloužena první bohoslužba, vysvěcena je až 12. srpna 1711. Poutní kostel Nejsvětější Trojice je nejvýznamnějším dílem Georga Dientzenhofera.

U Georgova řešení podoby Kapplu je pozoruhodný vysoký symbolický obsah architektury. Božská trojice je ve všech složkách vyjádřena číslem tři. Půdorys je založen na rovnostranném trojúhelníku v kruhu. Myšlenku Trojice vně symbolizují tři věže a tři věžičky s cibulovými kopulemi a každá s třemi okny. Uvnitř kostela je Nejsvětější Trojice vyjádřena třemi rotundami, které jsou zase definovány třemi oltáři a třemi sloupy, z nichž každý stojí v rozích půdorysu.

V roce 1685 se Georg stává rovnocenným stavebním mistrem Abrahama Leuthnera jako "aedilis monasterii" při stavbě cisterciáckého kláštera ve Waldsassenu. Jako stavební mistr je Georg ve Waldsassenu uváděn do roku 1688.

V roce 1685 doporučuje otec Nivard Christoph z kláštera ve Waldsassenu Georga jezuitům v Bambergu pro stavbu nového jezuitského kostela sv. Martina na Grüner Markt.

Georgův bratr Leonhard se 30. ledna 1685 ve věku 24 let žení ve Waldsassenu s devatenáctiletou Marií Annou Hagerovou, dcerou řeznického mistra z Waldsassenu, mladší sestrou ženy svého bratra Georga Marií Elisabethou.

V roce 1686 je Leonhard uváděn jako zednický mistr při přestavbě premonstrátského kláštera ve Speinshartu v Horní Falci zahájené v roce 1683 podle plánů Johanna Schmutzera. Některými zdroji je uváděn i Georg jako autor plánů pro další stavební práce. Po Georgově předčasné smrti v roce 1689 se na stavbě objevuje Wolfgang, podle listinných dokladů uváděný jako "stavební mistr Wolfgang Dientzenhofer z Ambergu". V roce 1692 Wolfgang předkládá plány klášterního kostela Neposkvrněného početí Panny Marie a opatské residence. Zednické práce jsou zahájeny 22. června 1692. Hrubá stavba kostela je dokončena v roce 1698, vysvěcen je v roce 1706. Čtyřkřídlý komplex kláštera je zcela dokončen až v roce 1713.

V roce 1686 je Georg jmenován bamberskými jezuity mistrem stavby jejich kolegiátního kostela Namen Jesu, dnešního kostela sv. Martina (Martinskirche) a jezuitské koleje v Bambergu. Základní kámen stavby podle Georgova projektu je položen 4. srpna 1686.

Vedení stavby kostela sv. Martina v Bambergu od Georga posléze přebírá jeho bratr Leonhard, což snad souvisí s Georgovým převzetím stavby kostela v Trauttmannshofen u Ambergu, který pro změnu projektuje a staví Leonhard. První bohoslužba se v kostele sv. Martina v Bambergu slouží na Silvestra roku 1691. Kostel je vysvěcen 17. května 1693 a zcela dokončen v roce 1696. Jezuitské koleje v Bambergu jsou již bez Dientzenhoferů dokončeny až v roce 1720.

Výstavbou kostela sv. Martina v Bambergu se rodina Dientzenhoferů definitivně prosazuje ve Frankách. Spoluprací řádu jezuitů s Georgem a Leonhardem začíná přeměna Bambergu, který bývá také nazýván Francký Řím, v barokní město, jehož barokní podobu zásadně určuje architektura tří bratrů Dientzenhoferů – Georga, Leonharda a Johanna. Přeměna vyvrcholila za vlády knížete-biskupa Lothara Franze von Schönborn (1655-1729) po roce 1693.

Georg Dientzenhofer náhle umírá 2. února 1689 ve věku 46 let ve Waldsassenu v Horní Falci.

Manželka Marie Elisabeth, se kterou se oženil 25. srpna 1682 a měl s ní čtyři děti, Georga přežívá a později se vdává za stavitele Bernarda Schiessera. Osudy dětí nejsou známé.

Děti Georga

Anna Mechtildis
Gertrudis
Gertrudis
Johannes Josephus

*23.12.1683, Waldsassen - †?
*21.2.1685, Waldsassen - †24.12.1685
*1686, Waldsassen - †?
*12.11.1688, Waldsassen - †?

Bratři Dientzenhoferové v roce úmrtí Georga (1689)

Georg zemřel 2. února 1689 ve Waldsassenu ve věku 46 let. V tomto roce se Wolfgang (41 let) stěhuje do Ambergu, kde je již uváděn jako stavební mistr u jezuitů při stavbě jejich koleje a podílí se na stavbě kláštera Michelfeld u Bambergu. Kryštof (34 let) připravuje plány rozšíření kláštera v Teplé. Leonhard (29 let) staví pro klášter Langheim část východního křídla kláštera. Johann (26 let) pravděpodobně pracuje v Praze, kde je ještě v roce 1685 zmiňován jako učeň Abrahama Leuthnera.

Dílo

1684-1689
1682-1684
1683-1684
1684
1684-1689
1685
1686
1686-1689

 

Poutní kostel Kappl na Glassbergu, Waldsassen
Klášter Speinshart (plány)
Kostel Falkenberg, zbořen na konci 19. století
Klášter Weissenohe
Jezuitská kolej, Amberg
Kostel sv. Martina, Bamberg
Zámek Seehof (1686), nerealizováno
Poutní kostel Jména Marie Trautmannshofen